Marie Benešová: těžce zvladatelný vítr
Z někdejších "pošťáků" se za posledních šest let stali "skuteční žalobci".
Pro popis práce státních zástupců to sice nejsou oficiální termíny, ale působení Marie Benešové v čele Nejvyššího státního zastupitelství ilustrují věrně. Pod jejím řízením se podařilo definitivně přeměnit někdejší totalitní prokuraturu na standardní úřad státních zástupců. Ještě před před deseti lety žalobci plnili prakticky jen roli doručovatelů spisů mezi policií a soudy, dnes jsou to vlivní úředníci, kteří nově mají pravomoc řídit samotné vyšetřování.
Situace, za níž Benešová v lednu 1999 na post jedné z nejmocnějších a nejlépe informovaných osob v zemi nastupovala, byla pro kladenskou právničku příznivá. Střídala nevýrazné předchůdce Bohumíru Kopečnou a Víta Veselého, které vlády odvolaly s argumentem, že byli málo aktivní.
Energická právnička
Marie Benešová po nich působila do jisté míry jako zjevení. "Byla energická, bystrá a schopná právnička, která se z mého pohledu dostala do zdravých sporů s prokuraturou. A na tomto hodnocení bych ani dnes nic neměnil," míní ombudsman Otakar Motejl, který ji ze své tehdejší pozice ministra spravedlnosti do funkce navrhl.
Podobně mluví i další kolegové z justice. "Uměla státní zastupitelství hájit navenek, ale na druhou stranu uměla být přísná na své lidi. Po odborné stránce to určitě není hvězda právnického nebe, ale má cit pro spravedlnost," hodnotí Benešovou jeden z vysoce postavených soudců.
Ani dnešní kritici Benešové neupírají hlavní zásluhu: rozhýbala do té doby strnulé vyšetřování ekonomických deliktů. Sestavila týmy specialistů, kteří se ve zvláštních odborech věnují výhradně této kriminalitě. "Posunula tím státní zastupitelství výrazně kupředu," říká další exministr spravedlnosti Jaroslav Bureš.
A teď slabiny. - Marii Benešové se nepodařilo přimět žalobce k takovému tempu, aby se zrychlilo trestní řízení. Výroční zpráva za rok 2004 uvádí, že ve srovnání s předchozími roky ubylo případů, u nichž vyšetřování nepřesáhlo jeden měsíc. V roce 2003 se žalobcům podařilo rychle vyřešit více než čtyři případy z deseti, loni už to však byla pouze tři vyšetřování z deseti. Naopak se zvýšil počet případů, kterým se státní zástupci věnují dva měsíce až půl roku.
Silná slova, ale co dál?
Nedokázala navíc obsadit státní zastupitelství tolika lidmi, aby zvládali všechny úkoly. Už dva roky platí stopstav na místa žalobců a Benešová neuměla vládu přesvědčit, aby nová místa uvolnila. Exministr Bureš přitom říká, že to měla možnost ovlivnit.
"Je sice stopstav, ale jinak má nejvyšší státní zástupce personální politiku ve své kompetenci," uvedl Bureš.
Časem se také ukázalo, že snahy Marie Benešové o razantní změny občas končí jen u silných slov. Sepsala například zprávu o liknavém vyšetřování krachu Kreditní a průmyslové banky, a když se týdeník Respekt pídil, co se dělo dál, ukázalo se, že tím její aktivita skončila. "Nevím, jestli na tom od té doby něco udělali," přiznala týdeníku.
Obdobně kritizovala před třemi lety průtahy v kauzách bývalého televizního magnáta Vladimíra Železného či v případech pádů dalších bank, ale k soudům "její" lidé dodnes tyto případy nedokázali dostat.
Razance, která zpočátku pomáhala, navíc časem nejvyšší státní zástupkyni začala působit potíže. Několikrát vyřkla ostré soudy, aniž k tomu měla dost důkazů či informací. Veřejně se to poprvé stalo před třemi lety, když kritizovala reorganizaci policie a tvrdila, že kvůli tomu vázne vyšetřování ekonomické kriminality. Stačila jedna schůzka, kde jí tehdejší premiér Vladimír Špidla a policejní špičky předložili statistiky, a Benešová byla nucena přiznat chybu: "Měla jsem málo informací."
Šrejber a D47
Uvědomovat si to začali i ti, kteří nad ní do té doby drželi ochrannou ruku. "Přinesla nový vítr do ustálených poměrů, ale občas byl ten vítr těžko zvladatelný," diplomaticky říká předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.
Až do chvíle, kdy se dostala do otevřených sporů s ministrem Pavlem Němcem, ale vláda o odvolání Benešové neuvažovala. Její pozici paradoxně posilovaly ataky opoziční ODS, jejíž politici dlouhodobě opakují, že upřednostňuje kauzy, v níž jsou postihováni představitelé opozice. O tom, že Benešová pohlížela na některé kauzy podle politického klíče, mluví i někteří její bývalí kolegové. "Takový přístup jsem u ní zaznamenal, ale dodnes neumím říct, proč to tak bylo," řekl bývalý vrchní žalobce Karel Brückler.
Žádný případ záměrné manipulace Benešové nikdy nikdo nedokázal. Ona sama to popírá a navíc tvrdí, že byla vždy spíše pravicového smýšlení.
Jisté však je, že minimálně při veřejných vstoupení opozici nešetřila. Když například její podřízená Zlatuše Andělová loni označila policejní obvinění pobočníka šéfa ODS Marka Dalíka a lobbisty Jana Večerka z politické korupce za nezákonné, začala Benešová veřejně mluvit o tom, že se Andělová "asi nevyrovnala s místními vlivy". Podobně kritizovala Ministerstvo spravedlnosti, když navzdory jejímu názoru otevřelo případ sponzora ODS Milana Šrejbra, jehož soud nakonec osvobodil. Benešová tehdy označila postup resortu za nestandardní. Naopak kauzy spojené s ČSSD, jako třeba dálnice D47 či zakázka na stíhačky, komentovala slovy: "Něco jiného je vzbuzovat podezření z korupce, a něco jiného dokázat ji."
Nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová
Pokurátorka z Kladna
Coby žalobkyně začínala před 33 lety na okresní prokuratuře v Kladně. Nikdy nevstoupila do žádné strany. Po roce 1989 začala pracovat na generální prokuratuře, odkud zamířila na vrchní státní zastupitelství v Praze. Odešla pro neshody s tehdejším vedením resortu do advokacie.
Návrat do Justice
Do justice se vrátila v roce 1999 po nástupu ČSSD k moci. Tehdejší premiér Miloš Zeman ji na návrh Otakara Motejla svěřil post nejvýše postavené ženy ve státním zastupitelství a pověřil ji praktickou částí předvolebního taháku ČSSD: Akce čisté ruce.
Ekonomická kriminalita
"Čisté ruce" sice Benešová ztrhala jako prázdné gesto, vyšetřování ekonomických zločinů však rozhýbala. Mimo jiné vytvořila specializované odbory na státním zastupitelství, které se věnují výlučně této kriminalitě.
