Rok tří premiérů posílil vyšší úředníky a opozici

Před rokem dokončil Stanislav Gross převrat v ČSSD i ve vládě. Po deseti měsících však musel odstoupit sám, a proto jeho pokus podle expertů přinesl jen kosmetické změny ve vládní politice. Během měsíců nejistoty však došlo k novému přerozdělení moci ve státě a společnost se více polarizovala na levici a pravici.
Grossův převrat začal 30. června 2004, kdy podal demisi Vladimír Špidla. Už za dva dny pověřil prezident Václav Klaus sestavením nové vlády Grosse, který během svátečního volna domluvil další spolupráci s lidovci a Unií svobody. 28. července proběhlo poslední zasedání Špidlovy vlády a o týden později složili slib ministři nového kabinetu.
Další vývoj hodnotí analytik společnosti CVVM Daniel Kunštát střízlivě: "Tragicky bych ten rok neviděl, stát fungoval navzdory politickým třenicím poměrně hladce."
Znalci upozorňují, že hladký chod více zajišťovala jednotlivá ministerstva než vláda jako celek. Tím pokračoval dosavadní vývoj: "Postavení ministerstev vůči vládě se posilovalo už od roku 1998 s tím, jak přibývalo zákonodárné činnosti," tvrdí Lukáš Linek ze Sociologického ústavu Akademie věd. Protože vláda ani sněmovna nestíhají zákony důkladně projednat, vymykají se ministerstva z kontroly.
Lubomír Kopeček z Masarykovy univerzity však upozorňuje, že se trend v posledních dvanácti měsících ještě prohloubil: "Krátkost mandátů vlád zvýšila význam vysokých úředníků. Ministři přirozeně museli řešit úplně jiné věci než řízení resortu a jejich neustálý boj o přežití posílil pozici méně viditelných osob, které měly na rozdíl od ministrů větší jistotu židle, především náměstci ministrů a šéfové odborů.
"Tři poslední vlády jsou si nepochybně hodně podobné," potvrzuje Vladimír Prorok z Vysoké školy ekonomické. Liší se podle něho pouze premiérský styl, jak prodat proevropskou politiku včetně nutných škrtů v rozpočtu.
Vladimír Špidla hájil vládní koalici ještě loni v červnu slovy: "Pouze stávající koaliční půdorys umožňuje nezbytné ekonomické reformy a současně uchovat funkční sociální stát. Menšinová vláda spoléhající na podporu zakonzervované KSČM by byla sváděna k nehospodárnému plýtvání na úkor budoucích generací."
Gross byl ještě radikálnější: "Musíme s plnou odpovědností říci, že rozpočtové cíle na roky 2005, 2006 a 2007 musíme dodržet a musíme k tomu udělat nějaká opatření, která někde budou bolet, včetně škrtů sociálních dávek," řekl na ústředním výboru ČSSD po prohraných podzimních volbách. Spolupráci svých poslanců s komunisty však toleroval.
Paroubek zvolil před týdnem v žofínském projevu jiný důraz: "Namísto elegantního řešení cestou velkých a drastických reforem nás spíše čeká cesta drobné práce. Necitlivé zásahy do současných penzijních, zdravotnických i školských systémů by mohly poměrně široké vrstvy obyvatel poslat na hranici chudoby." S komunisty ČSSD prosazuje některé dílčí novely, které zvyšují sociální dávky. "Vliv opozice a zvláště komunistů narůstá," potvrzuje Prorok.
Veřejnost zatím akceptuje rozdělení politické scény na dva bloky. Vyplývá to z červnového průzkumu společnosti STEM. Stále víc voličů KSČM (36 procent) podle něho soudí, že sociální demokraté plní volební sliby. Dvě pětiny příznivců KDU-ČSL (dvojnásobek proti loňskému říjnu) jsou přesvědčeny, že ODS bude po příštích volbách dobře vládnout.