Práce stoupla v ceně, Češi se za ní stěhují

Práce stoupla v ceně, Češi se za ní stěhují

Ochota lidí hledat práci mimo své bydliště je mnohem silnější, než dosud ukazovaly statistiky.
Viděno tabulkami patří Češi k národům, které jsou kvůli práci nejméně ochotny migrovat. Evidence personálních oddělení velkých společností ovšem často vykazují něco jiného: i polovina pracovníků zaměstnaných v jejich ústředí má trvalé bydliště jinde. Kvůli práci pak ve velkých městech, především v Praze či Brně, bydlí přes týden v podnájmech - anebo každodenně dojíždějí.
Málo jich není. Namátkou: ze 1482 zaměstnanců pracujících pro společnost T-Mobile v Praze jich 721 (tedy 49 procent) má trvalé bydliště mimo hlavní město.
Podobná čísla vykazuje i Eurotel. "Trvalé bydliště v Praze nemá polovina našich zaměstnanců, kteří v hlavním městě pracují," říká Diana Dobálová, tisková mluvčí Eurotelu. "Pokud vím, přibližně pětina těchto "nepražských" zaměstnanců tu má alespoň přechodné bydliště, ostatní ale do práce denně dojíždějí."

Migrace, která není vidět

"Tato šedá migrace je fenomén, který se jistě vyskytuje. A jistě sílí," soudí Petr Sunega ze Sociologického ústavu Akademie věd, expert v oblasti sociologie bydlení. "Týká se zejména mladých lidí. Pokud mají šanci získat výhodnou pracovní příležitost, nevadí jim odejít třeba do Prahy a bydlení řešit krátkodobě - podnájmem."
Také proto nelze tyto "přespolní" pracovníky najít v čerstvě zveřejněných datech Českého statistického úřadu, která mapují pohyb obyvatelstva. Statistiky sice ukazují, že si v Česku během posledního roku změnilo trvalé bydliště kolem osmi tisíc obyvatel, přičemž nejvíce - 2980 lidí - se přistěhovalo do Prahy, pendlery za prací, využívající nájmy a podnájmy, však podchytit neumí.
To je případ třeba Josefa K., který s rodinou žije v Milovicích.
Do bývalého vojenského újezdu ho - stejně jako celou řadu dalších mladých rodin - přilákalo levné bydlení v bytovkách po armádě v Mladé. Radnice nechala byty zrekonstruovat a během pár let se město rozrostlo z původní tisícovky občanů na šest tisíc trvale hlášených obyvatel. Jejich průměrný věk je mezi 25 a 30 lety. "Nemáme tu žádný výrobní podnik, žádnou velkou společnost. Za prací se musí dojíždět, a dojíždějí především muži. Ženy by to kvůli provozní době školky či školy nezvládly. Takže i tak se u nás nezaměstnanost drží zhruba na dvanácti procentech," podotýká místostarostka Milovic Miroslava Dlouhá.
"Na pražské Hlavní nádraží je to vlakem čtyřicet padesát minut. Pak půlhodina hromadnou dopravou. Strávím denně na cestách nejméně tři hodiny, často je to únavné, zvlášť teď v létě... Ovšem takový plat bych v okolí Milovic těžko dostal," říká technik Josef.
Skoro všechny rodiny, se kterými se v Milovicích baví, to mají podobně.

Menší města chudnou...

Milovice ovšem na tuto "šedou" migraci doplácejí.
A to hned několikrát. Přicházejí o motivační peníze z daní z příjmů, které obcím vyplácí stát na člověka podle místa výkonu jeho práce. U zaměstnance je to zhruba procento a půl z daně (zhruba čtyři sta korun měsíčně), u podnikatele pak třicet procent.
"Samozřejmě - kdyby tu byly podniky, měli bychom zvýšené daňové výnosy," souhlasí milovická místostarostka Dlouhá. "Navíc teď musíme zatížit rozpočet další položkou. Je nezbytné posílit spoje naší "hromadné" dopravy," podotýká.
Roční rozpočet radnice je čtyřicet miliónů. Většinu peněz pohltí projekty spojené s revitalizací armádních prostor. Hodně peněz spolykají i stále se rozrůstající školy. "Jenže tenhle nový výdaj na dopravu je nutný. Z nádraží jsou to k bytovkám tři kilometry."
Na žádost lidí musela radnice posílit spoje, které jezdí k nádraží a zpátky. Hlavně v ranní špičce, kolem šesté a sedmé ráno, a odpoledne - po čtvrté.

...zato Praha bohatne

Praha pak - a to statistiky podchytit umí - na migrujících pracovnících bohatne. Řadí se mezi nejdražší města Evropy, daňové výnosy metropole pak o řády převyšují jakékoli jiné tuzemské město. Mimochodem hlavní město je jediným českým regionem, který nemůže žádat o peníze ze strukturálních fondů Evropské unie, protože je příliš bohatá.
Ekonomických dopadů mají migrující pracovníci na svědomí víc. "Pokud takový pracovník v Praze přes týden bydlí, utrácí tu, co vydělá. Tím Praha znovu bohatne, ale také rostou ceny," říká sociolog Sunega.
Ceny spolu s poptávkou rostou i u podnájmů či pronájmů. Zatímco ještě před třemi roky přišel pronajatý 3+1 situovaný mimo centrum Prahy na devět tisíc korun (plus poplatky), dnes je to - alespoň podle internetových nabídek - kolem dvanácti tisíc korun.
"Samozřejmě to závisí na velikosti, lokalitě a vybavení bytu. V konečné ceně hraje roli i to, v jaké firmě zájemce o byt pracuje, zda je sám nebo hledá byt více lidí," podotýká Milena Čámková z firmy Expres byt. Z praxe soudí, že nejméně pětatřicet procent jejích klientů je mimopražských.

Hitem je buňka

Konečně - hitem posledních let je podle realitních pracovníků koupě "buňky" v zahrádkářských koloniích kolem Prahy, třeba v Radotíně či na Slivenci. Pořídit se dá za několik desítek tisíc korun, což jsou zhruba tři, čtyři nájmy za byt. "Chybí tam samozřejmě základní vybavení jako je zavedená voda či wafky, ale moc to neřeším. Chci si v Praze vydělat a pak si doma na Moravě postavit barák. Můj soused - Slovák - to vidí zrovna tak," směje se jeden z novodobých "zahrádkářů".