Česká republika má od dubnového snížení základní úrokové sazby ČNB na 1,75 procenta nejnižší úrokové sazby v historii. Zároveň jsou tuzemské úroky nižší než sazby Evropské centrální banky a jedny z nejnižších na světě. O dalším nastavení měnové politiky bude bankovní rada ČNB jednat ve čtvrtek 30. června.
Národní banka naposledy snížila sazby z důvodu rekordně nízké inflace, když guvernér Tůma citoval především velmi nízké dovozní ceny způsobené silným kursem koruny. Snížení sazeb také bance umožnil velmi pomalý růst spotřeby domácností i opatrná fiskální politika vlády.
V červnu zveřejněné údaje o vývoji inflace i hrubého domácího produktu na první pohled východiska ČNB potvrdila. Inflace v květnu meziročně dále klesla na 1,3 procenta. To bylo ale do značné míry způsobeno odezněním efektu loňského zvýšení daně z přidané hodnoty u služeb. Po dlouhé době se však objevily první známky zvyšování cen potravin. Na vysoký růst hrubého domácího produktu (o 4,4 procenta) měl největší vliv příznivý vývoj zahraničního obchodu a investice při stále nízkém růstu spotřeby domácností a klesající spotřebě vlády.
Tempo růstu investic ale kvůli tomu, jak odeznívá boom spojený s naším vstupem do Evropské unie, proti dřívějšku zpomaluje. Výrazně také zpomaluje vývoz, kde je v poslední době pozitivní vliv našeho připojení k Evropské unii brzděn nízkým ekonomickým růstem v EU 15. Kurs české koruny po období volatility začal vůči euru opět posilovat, zatímco vůči dolaru stagnuje.

Ekonomika se mění
Obrázek české ekonomiky se tak začíná nenápadně měnit. Zpomalující investice znamenají zvyšující se nebezpečí uzavření mezery výstupu a vzniku poptávkových cenových tlaků. Směrem ke vzniku poptávkové inflace působí také snižující se nezaměstnanost a rychle rostoucí objem úvěrů obyvatelstvu podpořený nízkými úrokovými sazbami. Stabilizace dolaru pak odbourala ochranu proti dovozu inflace komodit. Nezdá se přitom, že by měl dolar za současné politické situace v Evropské unii oslabit.
Nelze zapomenout také na největší nejistotu v predikci inflace centrální banky, kterou jsou výdaje vlády. Ty byly v posledním roce až překvapivě nízké. Nový předseda vlády Jiří Paroubek má ale pouze rok na to, aby získal občany na svou stranu, a nejjednodušším způsobem by mohlo být právě zvýšení výdajů státního rozpočtu. Pokud vezmeme v úvahu, že účinky změny úrokových sazeb se projevují s nejméně půlročním zpožděním, je zde pro centrální banku důvod ke zvážení jejich růstu.
Lze předpokládat, že bankovní rada si nejdříve počká na první reálné známky poptávkou tažené inflace a na nejbližším zasedání ponechá sazby nezměněny. Do konce roku ale očekávám až půlprocentní zvýšení úrokových sazeb.
Stejně jako v tuzemsku klesaly v poslední době úrokové sazby i v okolních zemích. Například v Maďarsku se snížily od března 2004 o 5,5 procenta. I přesto jsou zde úrokové sazby stejně jako v Polsku výrazně výš než české. Maďarská základní úroková sazba je od minulého týdne na sedmi procentech, polská je na 5,5 procenta. Tento týden se snížení sazeb očekává v Polsku.
Hlavním důvodem snižování sazeb je v Maďarsku a Polsku podpoření domácí ekonomiky, když se místní vysoké úrokové sazby po přistoupení k EU staly proti Česku výraznou nevýhodou. Lze očekávat, že pokud se neobjeví výraznější inflační tlaky, bude snižování sazeb v těchto zemích pokračovat. Zvláště v Maďarsku je ale uvolňování měnové politiky kvůli vysokým schodkům státního rozpočtu riskantní.

Kapitálové trhy
Pro kapitálové trhy bude výsledkem snižování úrokových sazeb ve východní Evropě výhledově menší atraktivita místních měn. V současné době stále přetrvává pozitivní dopad přistoupení k Evropské unii, které je spojeno s vysokými růsty obchodní výměny.
V horizontu dvou až tří let by ale po stabilizaci zahraničního obchodu mohlo bez opětovného zvýšení úrokových sazeb dojít k výraznému odlivu finančních investic. To by bylo v době před přistoupením k jednotné evropské měně obzvláště nepříjemné. Národní banky ve východní Evropě tak budou muset balancovat někde mezi úrokovými sazbami Evropské centrální banky a amerického Fed. To je někde mezi dvěma procenty, kde Evropská centrální banka i přes neveselý vývoj hospodářství eurozóny drží úrokové sazby již dva roky a mezi třemi procenty, na které americká centrální banka zvýšila svoji klíčovou úrokovou sazbu ve snaze zchladit ekonomiku. Navíc výhled pro sazby ECB i Fed je také spíše ve směru růstu.
Americký Fed na svém zasedání tento týden úrokovou sazbu pravděpodobně zvýší o dalších 25 bps na 3,25 procenta a do konce roku se očekává růst až na 3,75 procenta. Pokud v EU dojde k realizaci změn paktu stability a uvolnění fiskální politiky, nebude pro euro jiná cesta než růst sazeb.
Autor je analytikem ve společnosti Cyrrus

050627-21 ()

Související