Zvykli jsme si v Česku na nízkoinflační prostředí. Ekonomické subjekty i centrální instituce se ve svých odhadech budoucí inflace vejdou do pásma ohraničeného třemi procenty, pro nejbližší období jsou ale ještě optimističtější. Dokonce ani odbory již neargumentují růstem inflace při vyjednávání o mzdách a poohlížejí se po jiné munici.
Nízká inflace spolu s nízkým inflačním očekáváním ekonomice prospívají. Česká národní banka jako jediná centrální banka v regionu udržuje své sazby již třetí rok těsně kolem oficiálních hodnot Evropské centrální banky. Subjekty podnikající na finančním trhu se spokojují s nižší rizikovou prémií, což přináší příznivé podmínky pro financování státního dluhu a pokles marží bank při poskytování úvěrů.

Levné úvěry
Etablované podniky získají úvěry od bank většinou se sazbou pod úrovní čtyř procent. Domácnosti si již zvykly na to, že mohou hypotékou s nízkými úroky financovat nejen nové bydlení, ale i starší nemovitosti či dokonce spotřební předměty. Nízké úrokové sazby se ujaly. Objem úvěrů v ekonomice roste meziročně o 16 procent, přičemž růst stále zrychluje. Podílejí se na něm jak domácnosti (růstem o 33 procent), tak podniky (o devět procent).
Centrální banka si je natolik jistá udržením makroekonomické stability, že začala experimentovat - poprvé v historii - s poklesem úrokové sazby pod dvouprocentní hranici. Pro srovnání - k podobnému kroku se v Evropě dosud neodhodlala žádná centrální banka s výjimkou Švýcarska, jehož ekonomický rámec je s českým těžko srovnatelný. Dokonce i Švédsko s inflací těsně kolem nuly udržuje svou sazbu na dvěma procenty.
Údajným cílem politiky ČNB bylo snížením sazeb pomoci ekonomice sužované posilováním kursu koruny. Pomůže takový krok české ekonomice? Pokud by na tuzemském finančním trhu operovali krátkodobí investoři profitující z kladného úrokového diferenciálu proti jiným měnám, mohlo by snížení sazeb napomoci jejich odrazení od investic, a tím vést k žádoucímu oslabení koruny. To ale není náš případ, jak dokládá také vývoj na devizovém trhu v posledních týdnech. Pokles úrokových sazeb není za posílení koruny adekvátní náhradou, protože ovlivní odlišnou část ekonomiky. Zatímco příjemci úvěrů se mohou těšit na nižší úrokové náklady, většině exportérů se nijak neuleví. Pokles repo sazby ČNB pod úroveň v eurozóně nemusí být problémem, jeho bezprostřední přínos pro ekonomiku ale zůstane velmi omezený.
Přínosy je třeba vážit s riziky. Novým rizikem, s nímž dosud nemáme zkušenosti, může být fakt, že se úrokové sazby ocitají na dosah nuly. Toto zřejmě dále sníží již oslabenou motivaci domácností k tvorbě úspor. Ti, kdo budou nadále disponovat volnými finančními prostředky, budou postaveni před nová dilemata. Nízké úroky z vkladů prakticky setřou pro klienty bank s úložkami v desítkách až stovkách tisíc korun, jichž je většina, rozdíl mezi vklady na viděnou a termínovanými vklady.
Velký odliv úspor mimo bankovní sektor patrně nehrozí, neboť podmínky pro jejich zhodnocení v otevřených fondech peněžního trhu nejsou o mnoho lepší. Zvažován může být přesun úspor do zahraničních měn, ale v masovém měřítku mu prozatím brání převládající mínění, že koruna bude dlouhodobě posilovat.
Termínované vklady domácností se ovšem časem mohou stát ohroženým druhem, čímž banky přijdou o část svých vázaných zdrojů a budou muset pozorněji sledovat svou likviditní pozici. Renesanci zájmu zřejmě naopak zažije stavební spoření, pro nějž pokles sazby ČNB zvýraznil relativní výhodnost úročení oproti jiným bankovním produktům, která tak převáží nad nevýhodou dlouhého spořícího cyklu.

Bankám se otevřel prostor
K citelnější reakci patrně dojde na straně úvěrů. Snížení sazeb bankám otevřelo prostor k novým, agresívnějším nabídkám klientům. Situace je příznivá zejména pro pokračování dynamického růstu hypotečních úvěrů a může klienty svádět k fixaci úroků na krátká období. Tuzemské podniky, z nichž mnohé jsou součástí mezinárodních skupin, se zase mohou stát prostřednictvím levných úvěrů od tuzemských bank skupinovými centry pro financování rozvoje v jiných zemích regionu, kde jsou úrokové sazby vyšší. Výsledkem každopádně bude další dynamizace růstu bankovních úvěrů, z nichž ale ne všechny budou nutně financovat tuzemskou ekonomiku.
Problémem je velká setrvačnost v chování klientů bank a jejich dlouhá odezva na změny podmínek. Než se změny ve využívání finančních produktů ekonomickými subjekty promítnou do statistických dat, zasedne ČNB k rozhodování o sazbách přinejmenším ještě několikrát. Jakmile ale budou změny nastartovány, povedou ekonomiku k větší citlivosti vůči růstu sazeb. To může centrální bance ztížit rozhodování o otočení kormidla měnové politiky v době, kdy se takové otočení stane žádoucím.
Autor je hlavním ekonomem HVB Bank

050519-25 ()
Související