Univerzita je exportér
Jedna nenápadná věta - a za ní velký trend. "Počet Číňanů na britských školách se do roku 2020 ztrojnásobí," referoval včera tento list. K tomu nutno dodat: a je to skvělé. Vzdělání na špičkových školách může být tím nejlepším zbožím, jaké bude Západ "vyvážet", spolu s vědeckými objevy a finančními službami. Na trhu se vzděláním spolu už dnes soupeří Amerika, Británie a Austrálie o asijské zákazníky. Je dobré si to připomínat i v Česku: když už tu není Oxford, je třeba otevřít vzdělávací trh.
Zpráva z ostrovů potvrzuje, jak se v posledních desetiletích proměnilo vnímání univerzity. Dřív to býval chrám učenosti "pro ty, kdo bez ustání lační po plodech vědění". Dnes je to supermarket s dovednostmi. Úspěšné školy lákají zahraniční studenty, otvírají pobočky v cizině, poohlížejí se po Indii a Číně - ale i po střední a východní Evropě. Podle údajů českého experta Aleše Vlka 1,8 miliónu studentů ze všech zemí studuje v zahraničí, za školné a další výdaje utratí 30 miliard dolarů a číslo pořád roste.
Na trhu se vzděláním vedle Američanů uspěje i Británie: v padesátce nejlepších škol světa má osm zástupců. Francie a Švýcarsko po dvou, Německo jednu; to je z Evropy vše. České univerzity nepronikly zatím ani do světové první dvoustovky. A ještě na nich není dost míst pro ty, kdo by studovat chtěli, mohli a měli.
Je škoda, že zdejší vlády neudržely v Praze (či nezlákaly z Budapešti zpět) Středoevropskou univerzitu miliardáře a filantropa George Sorose. Ale něco lze udělat i teď: vpustit na trh co nejvíc konkurence, dát pobočkám zahraničních škol i soukromníkům stejné podmínky jako veřejným vysokým školám. Co také chceme jednou vyvážet do Číny? Trička? tomas.nemecek@economia.cz
