Progresívní daň je pokuta za úspěch

V nabitém programu při své jednodenní návštěvě Prahy si ministr financí Slovenské republiky Ivan Mikloš našel půlhodinku a v prázdné podzemní místnosti Toskánského paláce se pro HN rozhovořil o rovné dani. V paláci právě probíhala mezinárodní konference, na které ministra za chvíli čekala přednáška o zkušenostech s daňovou reformou na Slovensku.

HN: Jaké jsou hlavní národohospodářské důvody pro zavedení rovné daně na Slovensku? Podle českého ministra financí Bohuslava Sobotky je rovná daň "pouze nezodpovědný daňový experiment zabalený do líbivých hesel".
Realita jasně říká, že rovná daň je efektivní hlavně proto, že snižuje daňové zatížení. Samozřejmě pokud je její sazba dostatečně nízká. Zavádí do daňového systému transparentnost, neutralitu a tím pádem zvyšuje motivaci lidí pracovat, firem investovat a růst. Zároveň vede ke snižování daňových úniků. Jsem přesvědčen, že rovná daň je efektivní a zároveň spravedlivá. Protože netrestá tak jako progresívní daň, která je pokutou za úspěch, úsilí a šikovnost.


Nejmenší prospěch má střední příjmová skupina

HN: Jak velký vliv mělo zavedení rovné daně na hospodářský růst?
To je samozřejmě velmi těžké kvantifikovat. Myslím, že efekt rovné daně na hospodářský růst se neprojevuje hned. Je rozložen v čase. Rovná daň loni i letos přispívá k ekonomickému růstu, který převyšuje předpovědi analytiků. Samozřejmě za tím jsou i jiné reformy, nynější i dřívější. Pomohlo i celkové zlepšení podnikatelského prostředí a vstup do EU.

HN: Jak se změnil celkový výběr daní po zavedení rovné daně na Slovensku a jak se změnil schodek státního rozpočtu?
Naše prognózy se v zásadě naplnily. Za minulý rok sice ještě nemáme definitivní čísla, ale jsou už k dispozici velmi kvalifikované odhady. Celkový výběr daní byl zhruba takový, jaký jsme očekávali. Jen struktura byla trochu jiná. Méně než jsme předpokládali se vybralo na nepřímých daních, hlavně vinou výpadku příjmů daně z přidané hodnoty. To souviselo se vstupem do Evropské unie. Očekávání naopak předčily výběry přímých daní, tedy daně ze zisku a daně z příjmů fyzických osob, které se snižovaly. Je potřeba upřesnit, že to bylo více ve srovnání s našimi předpoklady, ne více než v minulém systému. To došlo k jistému poklesu. S tím jsme ale počítali.

HN: Jak dopadá rovná daň na jednotlivé sociální vrstvy? Nedoplácejí ti nejchudší třeba na to, že se jim zvýšila daň na potraviny na devatenáct procent?
Dopad je samozřejmě diferencovaný na nízké, střední a vysokopříjmové skupiny. U skupin s nízkými příjmy je negativní dopad vyplývající ze zvýšení daně z přidané hodnoty a spotřebních daní plně kompenzován snížením daňového zatížení daní z příjmů. Výrazným způsobem jsme totiž zvýšili nezdanitelný základ daně. Ten byl před reformou 32 tisíc korun, dnes je to 82 tisíc. Výsledkem je tedy snížení daňové zátěže pro nízkopříjmové skupiny. Konkrétně to znamená, že každý, kdo měl příjmy jen ze zaměstnání a jeho plat byl nižší než padesát procent průměrné mzdy, platil nulovou daň. Potom platí jen z rozdílu mezi tím, co vydělal a těmi 82 tisíci korun. Ve skutečnosti je nulová sazba pro velký počet lidí a dále stoupá z nuly na devatenáct procent.

HN: Jak reforma ovlivnila vysoké a střední příjmové skupiny?
Logicky došlo i ke snížení daňové zátěže pro nejvyšší příjmové skupiny. Nejvyšší sazba byla 38 procent, nyní je to polovina. Nejsložitější je situace u středních příjmových skupin, protože tam byla sazba dvacet procent, dnes je devatenáct, takže došlo jen k velmi mírnému snížení. To samo o sobě by nekompenzovalo nárůst daně z přidané hodnoty a spotřebních daní. Ale pomáhá ho vyrovnávat zvýšení nezdanitelného základu. Celkový efekt je ovšem nižší než u nízkých příjmových skupin. U střední příjmové skupiny je nejmenší pozitivní rozdíl. U všech příjmových vrstev ale ke kladnému posunu došlo, pokud hovoříme o průměrné domácnosti. Tím mám na mysli domácnost, která nemá nadprůměrné výdaje na alkohol nebo tabák. Je také potřeba rozlišovat, zda se jedná o rodiny s dětmi nebo bez dětí. Pro rodiny s dětmi se atraktivita rovné daně zvyšuje zavedením daňového bonusu.

HN: Jaký byl vývoj zavedení rovné daně a jaký měl postupné dopady?
K daňovým změnám došlo skokově k 1. 1. 2004, zároveň ale docházelo v průběhu roku k růstu nominálních a reálných mezd. Vše, o čem hovořím, platilo v průměru za rok. V prvním čtvrtletí došlo hlavně u středních příjmových skupin k negativnímu efektu, ale ten byl následně kompenzován postupným růstem mezd v další části roku.
Od začátku roku 2004 jsme zvyšovali nejen daň z přidané hodnoty, ale probíhala také deregulace cen. Poměrně výrazně se zvýšily ceny plynu. Méně se zvýšily ceny elektřiny a dopravy. To samozřejmě mělo negativní dopady začátkem roku. Celkově ale pro průměrnou rodinu dopady daňové reformy i deregulace cen byly pozitivní pro nízké a vysoké příjmové skupiny a mírně pozitivní i pro střední příjmové skupiny s dětmi. Zhruba nulový efekt měly pro střední vrstvu bez dětí.

HN: Jaké problémy přinesla rovná daň?
Každá změna daňového systému samozřejmě přináší určité problémy z hlediska potřeby dolaďování. Musím ale říci, že tato reforma v porovnání například se sociální nebo zdravotní reformou právě proto, že zásadně zjednodušuje systém, přinesla velmi málo takových problémů, které by bylo třeba opravovat. U ostatních dvou zmíněných reforem je situace složitější a jsou potřebné novelizace zákonů, které doladí některé technické věci, které nebylo možné předvídat.


Investiční pobídky jsou někdy nevyhnutelné

HN: Rovná daň má vliv i na investory. Jakou roli pro ně na Slovensku hraje ve srovnání s investičními pobídkami? Jak se vyvíjely investice po zavedení rovné daně?
Investice výrazně vzrostly a rostou stále. Je ale zase těžké říci, do jaké míry se tak děje díky rovné dani, vlivem zlepšení podnikatelského prostředí v souvislosti s jinými strukturálními reformami, nebo díky vstupu země do EU. Určitě se ale dá říci, že rovná daň nejenže zatraktivnila prostředí pro investice, ale zároveň výrazně zlepšila image Slovenska a zvýšila o něm povědomost v zahraničí. Tím, že rovná daň i v souvislosti s jinými reformami byla široce medializována, hlavně v západní Evropě, a byla dávána za příklad. Pomohlo také, že reforma přišla současně se vstupem Slovenska do Evropské unie a zároveň v době narůstajících problémů v německé, francouzské a dalších ekonomikách.

HN: Mělo na investory dopad i zrušení některých daní?
Ano, daňovou reformou jsme zároveň zrušili čtyři daně. Byla to daň z dividend, daň z převodu a přechodu nemovitosti, daň dědická a darovací. Zejména zrušení daně z dividend je z hlediska posílení motivace investorů klíčové. Tuto daň jsme zrušili i proto, že je to v podstatě druhé zdanění zisku, který už byl jednou zdaněn daní ze zisku. Další motivací ke zrušení byla právě snaha o vytvoření stimulujícího prostředí pro investory. Máme tedy na Slovensku devatenáctiprocentní sazbu daně ze zisku. V Evropě jsou sice země, které mají nižší sazby - například Irsko má 12,5 procenta, Maďarsko má 16 procent. Ovšem ty mají daň z dividend a my ne, takže celkové zdanění kapitálu na Slovensku je nejnižší ze všech zemí Evropské unie s výjimkou Estonska, kde je nulová sazba na reinvestovaný zisk. Na to mají ale výjimku jen do roku 2008, kdy tento režim budou muset zrušit.

HN: V Česku se říká, že rovná daň a investiční pobídky se nesnášejí. Proč tedy na Slovensku k rovné dani investiční pobídky poskytujete?
Protože je poskytuje Čeká republika a další země. Problém je v tom, že některé investory bychom bez investičních stimulů nezískali. Například automobilka Kia/Hyundai, kterou chtěly všechny sousední země a všechny nabízely státní pomoc na maximální možné úrovni - patnáct procent hodnoty celé investice. Kdybychom pobídku neposkytli, byli bychom výrazně znevýhodněni. Osobně investiční stimuly nepovažuji za systémový prvek, ale v některých případech jsou nevyhnutelné.

HN: S dostavbou automobilky Kia/Hyundai máte v současnosti potíže kvůli pozemkům, které se nepodařilo vyvlastnit. Je to málo efektivními zákony?
Zákon o vyvlastnění opravdu není dostatečně efektivní. Proto jsme teď předložili návrh změny tohoto zákona. Nedostatkem toho původního je, že výkon vyvlastňovacího řízení byl v kompetenci obcí a měst. Ukázalo se ale, že tam existuje konflikt. Místní samosprávy vyžadují vůli k vyvlastnění nejdříve od svých voličů, občanů, kteří v místě žijí. Kvůli tomu jsme přesunuli kompetence na státní správu, ale jen u liniových staveb a strategických investic. Další rozměr je samozřejmě ústavoprávní a principiální je, zda vyvlastnění v takovém případě je vůbec přijatelné. Podle mě ano, protože ústava a zákony jasně říkají, že k vyvlastnění může dojít jen na základě zákona, a tak to v tomto případě je. Je to i za náhradu a ve veřejném zájmu. Ve světě nikdo nezpochybňuje, že například výstavba dálnic je ve veřejném zájmu. Myslím, že jsou to i jiné velké strategické investice. Nejlepším případem toho je fungování Volkswagenu v Bratislavě, který tu je už přes dvanáct let. Tato investice má opravdu pozitivní přímý i nepřímý dopad na rozvoj celé ekonomiky, na exportní výkonnost, ekonomický růst, zaměstnanost a tak dále.

HN: Které hospodářské sektory jsou nyní pro slovenskou ekonomiku prioritní?
Nemáme rozdělená odvětví v tom smyslu, že bychom něco definovali jako prioritní, a něco jiného ne. Samozřejmě bychom byli rádi, kdyby co nejvíce investic přicházelo do výrob a služeb s vysokou přidanou hodnotou, s vysokou mírou sofistikovanosti, vědy, výzkumu a tvořivosti. K tomu je ale třeba vytvořit předpoklady. Proto je naším nejaktuálnějším a dlouhodobým strategickým záměrem - po uskutečnění reforem - tento typ hospodářské politiky udržet a zároveň více podpořit rozvoj znalostní ekonomiky. Právě to by mělo vytvořit podmínky pro příchod investic s větší přidanou hodnotou. Dnes k nám nejvíce přichází strojírenský a v rámci něj automobilový průmysl, včetně subdodavatelů.

HN: Má pro Slovensko význam přijmout euro? Kdy se to chystá a jaký to bude mít přínos?
Plánujeme to od začátku roku 2009. Největší přínos je v tom, že to výrazně zvyšuje stabilitu podnikatelského prostředí. Snižuje se citlivost měny na výkyvy kursu. Nejlepším důkazem je vývoj kursů nejen na Slovensku, ale i v Česku a Maďarsku v posledních týdnech. Bez větších ekonomických důvodů, minimálně v případě Slovenska, dochází ke kolísání, které je způsobeno především tím, že jde o malé měny, které jsou velmi zranitelné pohybem krátkodobého kapitálu. Druhou výhodou je snížení transakčních nákladů za transfer jedné měny do druhé. Slovensko má malou otevřenou ekonomiku, objem zahraničního obchodu je 160 procent HDP. Většina z tohoto objemu se děje se zeměmi EU, převážně v rámci eurozóny. Jde tedy o obrovské prostředky, které by podnikatelské subjekty ušetřily při obchodování.

HN: Podporujete exportéry nějakými kroky?
Žádnými speciálními kroky. Podporujeme je právě nízkými daněmi a dobrým podnikatelským prostředím. Také tím, že mohou na Slovensku vyrábět efektivně a levně, a tím pádem uspět v konkurenci na zahraničních trzích.
Na rovné dani vydělali i chudí, str. 3


Ivan Mikloš
Slovenský ministr financí při rozhovoru bez sebemenšího zaváhání chrlil odpovědi na všechny otázky. Narodil se 2. června 1960. V roce 1983 dokončil Národohospodárskou fakultu Vysoké školy ekonomické v Bratislavě. O deset let později absolvoval London School of Economics ve Velké Británii. Státní sféra ho zlákala už v roce 1990, tehdy do ní vstoupil jako poradce místopředsedy vlády zodpovědného za ekonomickou reformu. Ve vládě pak s přestávkami vystřídal několik funkcí. Do politiky vstoupil v roce 1992, kdy se stal prvním místopředsedou Občanské demokratické unie. Nyní je už čtvrtým rokem členem Slovenské demokratické a kresťanské unie. Ivan Mikloš je ženatý a má dvě děti. Ve volném čase hodně sportuje, nejraději má tenis, lyžování a windsurfing. Hovoří plynně anglicky a rusky.