Životní úroveň a styl třicátníků se bude v penzi více podobat seniorským letům současných Britů či Irů než standardu jejich rodičů. Mezi příjmy bohatých a chudých ve stáří budou výrazně vyšší rozdíly než dnes.
Ať už bude penzijní reformu v Česku dělat jakákoliv z demokratických stran, budou o životní úrovni velmi silně rozhodovat soukromé úspory. Vychází to z výpočtů variant jednotlivých politických stran, které minulý týden zveřejnila komise expertů.
Soukromé úspory jsou podle nové studie Evropské komise v Česku méně rozšířené než v řadě zemí unie. Na penzi si spoří čtyřicet procent Čechů, kteří pracují. V průměru si ukládají necelých 400 korun. Ty zajistí čtyřicátníkovi k penzi kolem tisíce korun navíc, což nedokáže ve stáří posunout jeho životní úroveň do výrazně vyšších pater.
"Lidé platí státu na penze velmi vysoké povinné odvody. To motivaci k soukromým úsporám rozhodně nezvyšuje. Navíc zatím nikdo z politiků zcela otevřeně a jasně neřekl: nepočítejte s žádnými velkorysými státními penzemi a na stáří se zabezpečte sami," říká ekonom Ondřej Schneider z Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy.

Bohaté stáří
Nejvíce si lidé ukládají na seniorská léta v zemích, kde se stát stará jen o základní, většinou velmi nízký důchod, a vše ostatní nechává na osobní aktivitě. Na privátní účty si ukládá peníze 58 procent Britů a 52 procent Irů. Rozdíly v životní úrovni těch, kdo si spoří a kdo ne, jsou značné.
Angličan, který pracoval před penzí za průměrný plat a nemá žádné úspory, musí ve stáří počítat s důchodem, který je nižší než polovina jeho původního příjmu. Životní úroveň se mu tedy propadá na polovinu.
Ten, kdo se zajistil, má naopak podle analýzy OECD penzi jen o necelou třetinu nižší než původní plat. Ještě výraznější jsou rozdíly ve Spojených státech: ten, kdo spořil, má penzi ani ne o desetinu nižší než plat před ní.
Ve vyspělých zemích, kde výraznou roli hrají soukromé úspory, jsou lidé nad šedesát vůbec nejbohatší vrstvou s nejvyšší životní úrovní. "Mají slušné penze, často si přivydělávají, hypotéky už mají splacené, nemají žádné starosti, jak ušetřit na studia dětí. Mohou si dovolit utrácet za volný čas, kulturu, cestování," říká Jean-Paul Tréguer, zakladatel Senioragency zabývající se stárnoucí společností.

České rovnostářství
Český penzista je nyní pravým opakem: jeho domácnost je téměř o třetinu chudší než rodiny lidí, kteří pracují. Penze jsou navíc podle OECD téměř nejvíce rovnostářské v Evropě. Většina lidí žije z důchodu mezi 6 a 9 tisíci korun, jen čtyři a půl tisíce z 1,6 miliónu seniorů má penzi vyšší než 12 tisíc korun.
I lidé s vyššími příjmy mají výrazně méně prostoru k úsporám než Američané či Irové. Zatímco v USA musí každý povinně platit na státní penzi jen 12,5 procenta svého příjmu, v Česku 28 procent.
O životní úrovni ve stáří však nerozhodují jen úspory v penzijních fondech či na životních pojistkách. Řada lidí investuje do nemovitostí a ve stáří žije z jejich pronájmu, nakupují akcie či umění, které později v aukcích výhodně prodávají. Právě širší paletou investic, než jsou penzijní fondy, vysvětluje ODS svůj návrh reformy penzí, který dává každému volnou ruku, aby se na stáří zajistil podle svého. "Nechceme nikoho nutit k jednomu druhu investic, jímž jsou penzijní fondy," říká Petr Mach, který ODS zastupuje v týmu expertů na penzijní reformu.

Upřímní politici
Argumentem proti je riziko, že si řada lidí na penzi nenaspoří a zůstanou odkázáni na sociální síť. "Hlavní je, aby politici lidem jasně a otevřeně řekli, na co se mají připravit. Pak mohou lidé uvážlivě rozhodnout o svých financích. Velmi dobře to dělá třeba Švédsko, jež dává lidem jasný přehled, s čím mohou ve stáří počítat," míní Monika Queisser z OECD. Češi však na takovou zprávu už deset let marně čekají.

Příloha

Související