Mezi malé a střední podniky patří drtivá většina našich firem. Ty tvoří páteř české ekonomiky. Jejich ekonomická síla, měřená přidanou hodnotou a exportním výkonem, však není právě uspokojivá.
Malé a střední firmy doplácejí na tradiční financování naší ekonomiky prostřednictvím dluhu. Ten se totiž na rozdíl od kapitálových vkladů musí splácet za každých okolností - v dobách rozkvětu i v časech stagnace či krize.
Podkapitalizovanost malých a středních firem je tak zcela zřetelná. Na organizované kapitálové trhy si zatím pro finance chodit nemohou, primární emise stojí díky vysoké administrativní náročnosti a vysoké intenzitě regulace dost peněz.

Fondy rizikového kapitálu
Řešení, které si u nás teprve začíná hledat své cesty, představují takzvané fondy rizikového kapitálu. Jsou to subjekty, jež na jedné straně sbírají zdroje především od institucionálních investorů a na straně druhé investují podle racionálně navržených schémat do firem se zajímavými podnikatelskými záměry, ale chybějícím kapitálem.
Přestože se tento typ financování u nás v posledních letech dynamicky rozvíjí, jedná se stále spíše o doplňkový nástroj, který zatím podniky nedostatku kapitálu zbavit nedokáže.

Nejčastější oporou je úvěr
Většina se tak stále bude muset spolehnout na úvěr. O to více je důležité co nejvíce posílit šance na jeho získání. Konkurence na trhu je vysoká, díky vstupu do Evropské unie mají na místní trh otevřený přístup i zahraniční ústavy, a banky se předhánějí v co nejvýhodnějších nabídkách.
Dokazují to i úrokové marže, v současnosti atakující hodnoty, za které by se ještě nedávno nemusely stydět ani veřejně obchodované dluhopisy korporátních gigantů. Někteří podnikatelé si však stále stěžují, že je přístup k úvěrům velice obtížný.

Bonita a plány
Svou financovatelnost (bonitu) mohou ovlivnit především firmy samy. A nejen svými objektivními kvalitami, měřenými finančními ukazateli, ale i řadou jiných charakteristik, které sice přesně měřit nelze, nicméně důležité jsou stejně. Řada domácích podniků jim bohužel věnuje pramalou pozornost.
Skvělé současné či minulé hodnoty finančních ukazatelů totiž mnoho neznamenají, pokud zde není reálný předpoklad jejich pozitivního vývoje i v budoucnosti. Ten může zaručit jen kvalitní systém řízení a celková struktura firmy, schopná zvládnout všechny nástrahy trhu.
Základním předpokladem úspěchu je kvalitní strategie. Management podniku musí mít jednoduše jasno, čeho chce dosáhnout. Je pro něj klíčové udržet a zlepšit postavení na domácím trhu, nebo spíše proniknout na trhy zahraniční? Chce se orientovat na výrobky či služby s kvalitou pro široké masy, či vyrábět luxusní zboží a technologickou špičku? Tomu se poté musí přizpůsobit celé řízení podniku. Pouze promyšlená a pravidelně revidovaná strategie umožní nebýt jen ve vleku událostí a zmateně reagovat na měnící se podmínky, ale systematicky pracovat na trvale udržitelném rozvoji.
Některé malé a střední firmy si stále neuvědomily, že i v dnešním tržním prostředí má plánování své pevné místo a je nepostradatelným nástrojem právě pro realizaci strategie. Kvalitní plán umožňuje dosahovat systematické hospodárnosti, identifikovat možná rizika a dopředu se na ně připravit.

Kvalitní vstupní informace
Nutnou podmínkou pro efektivní plánování jsou kvalitní informace v potřebné struktuře. Účetnictví, orientované pouze na daňové předpisy, je nemusí v potřebné formě vždy nabízet. Důležitá je především schopnost přesně přiřadit všechny náklady každému jednotlivému produktu či službě, což v našich firmách rozhodně nebývá pravidlem. Pouze na základě těchto informací lze správně rozhodnout, kterou aktivitu potlačit a kterou naopak rozšířit.
Kvalitní strategií a plánem cesta k úspěchu teprve začíná, klíčové je i jejich naplnění v praxi. To musí být zabezpečeno především kvalitní organizační strukturou. Řada malých a středních firem vznikla z mikrofirem či dokonce samostatných živností, kde byl jediným řídícím orgánem vlastník. Rostoucí obrat, počet zaměstnanců a portfolio produktů i služeb způsobují, že se firma stává stále komplikovanějším organismem, což klade mnohem vyšší požadavky na její řízení.
Distribuce pravomocí a specializace jednotlivých řídících činností může být pro vlastníka "srdeční" záležitostí, nicméně je to naprosto nezbytný krok pro zajištění stabilního rozvoje a zvýšení bonity v očích banky.

Komunikace s bankou
Předpokladem fungujícího vztahu s bankou je především komunikace. Banka při poskytování úvěrů, na rozdíl od kapitálového investora, nemá ambice ve většině případů aktivně zasahovat do činnosti firmy. Musí však být informována o celkové situaci tak, aby si byla schopna vyhodnotit riziko případného nesplácení úvěru.
Důležité jsou v tomto ohledu nejen informace o minulosti, ale i výhled podnikatele na určité období do budoucna, který odkrývá, zda se jeho celková strategie odráží i v předpokládaných výsledcích a zda jsou jeho očekávání reálná. Obecně platí, že čím podobnější jsou tyto informace, tím lépe může banka odhadnout příslušná rizika, což vede i k příznivější ceně poskytnutých finančních zdrojů.
Cesta k úvěru se tak zdá být otevřená. Banky i firmy zájem očividně mají, stačí najít společnou řeč.

Autor pracuje v České spořitelně

Úrokové sazby z hypotečního úvěru pro podnikatele

Raiffeisenbank 4,26 %*
eBanka 4,40 %
ČSOB 3,55 %
Česká spořitelna n. a.**
Hypoteční banka n. a.**
HVB Bank 3,89 %
Komerční banka 3,75 %
Živnostenská banka 4,90 %

* úrok se odvíjí od bonity klienta
** banky stanovují sazbu na základě individuálního posouzení
Uvedené sazby platí pro pětiletou dobu fixace.