Bylo to velkolepé představení. Francouzští poslanci a senátoři se včera sešli, aby v L'Aile du Midi, jižním křídle paláce ve Versailles, schválili změny francouzské ústavy. Nezbytné úpravy dláždí cestu lidovému hlasování o evropské ústavě, které Francii čeká. Paříž tak opět významně pokročila směrem ke schválení ústavního pilíře unie.
Poměr byl přesvědčivý - 730 hlasů proti 66. Výběr místa, kde se přepisovala mapa Evropy po první světové válce, přitom nebyl náhodný.
Prezident Jacques Chirac, stále nervóznější z představy, že by ústava byla v hlasování odmítnuta, hodlá nyní oznámit datum lidového hlasování. Předpokládaným termínem je konec května či začátek června. Podle některých komentářů odráží zájem o dřívější datum nervozitu Elysejského paláce. Přijetí evropské smlouvy totiž nebude ve Francii hladkou záležitostí.
Současné průzkumy veřejného mínění institutu CSA naznačují, že přijetí ústavy podporuje 60 procent Francouzů. Jenže: Ještě loni v září podporovalo ústavu téměř 70 procent dotázaných. Vláda se proto netají obavami, že odklad termínu hlasování by mohl nahrát odpůrcům ústavy.
"Ve Francii bude průběh hlasování mnohem těsnější než ve Španělsku, které ústavu schválilo," míní Brice Tentutier, ředitel politických studií v pařížském sociologickém ústavu Sofres.
Prezident Chirac se chce vyhnout opakování dramatu z roku 1992. Jeho socialistický předchůdce Francois Mitterrand sledoval, jak schválení důležité Maastrichtské smlouvy prošlo jen o pár stovek tisíc hlasů.
Může se scénář opakovat? Řeklo by se, že zakládající člen unie Francie by měla vnímat další evropský milník s entuziasmem.
Tábor odpůrců ale těží ze všeobecně přijímané představy, že nová ústava pohřbívá sociální stát. Francouzi se obávají ztráty pracovních příležitostí . Tento proud reprezentoval bývalý socialistický premiér Laurent Fabius. Ve vnitrostranickém referendu o ústavě jeho názor prohrál, Fabius přesto vnímá nemalou podporu.
Francouzi totiž s oblibou využívají podobná hlasování jako příležitost potrestat nepopulární vládu.
Druhé nebezpečí vyplývá z taktiky euroskeptiků, kteří se snaží ústavu spojovat s jiným tématem: přijetím Turecka do EU, které zatím podle průzkumů tři čtvrtiny Francouzů odmítají.
Deník Le Monde představil přehled, jak složitě se politici vůči ústavě i případnému tureckému vstupu vymezují.
Prezident Jacques Chirac a šéf socialistů Francois Hollande říkají jednoznačně "ano" ústavě i Turecku. Nicolas Sarkozy, schopný i velmi ambiciózní lídr pravicových neogaullistů, říká "ano" ústavě, "ne" vstupu Turecka. Vyhraněný socialista Fabius, stejně jako například šéf krajní pravice Jean-Marie Le Pen, nesouhlasí ani v jednom případě. Je tu i další nebezpečí. Veřejné mínění se nepotkává, podobně jako jinde v Evropě, s podstatou změn. Podle průzkumů četlo návrh ústavy pouze jedenáct procent lidí v unijních zemích.
"Francouzi mají především obavy, že ztratí vliv v nové rozšířené unii, která se jim stále více odcizuje," citoval deník Guardian britskou politoložku Aurore Wanlinovou z londýnského Centra pro evropskou reformu. Wanlinová se nicméně domnívá, že hlasování ve Francii nakonec uspěje.
To by pomohlo politikům v dalších zemích. Týdeník Economist přirovnává referenda o ústavě ke steeplechase, kde se neustále zvyšují překážky.
"Pokud neuspěje referendum v Dánsku či Irsku, může se najít cesta k nápravě," tvrdí Wanlinová. "Pokud by odmítla ústavu Francie, konstituce by byla mrtvá."

050301-07 ()

Související