Americký prezident George Bush splnil v průběhu své evropské cesty úkol, který si dal před jejím začátkem. Do vztahů s Evropou, těžce poškozených během jeho prvního funkčního období, se přes trvající názorové rozpory podařilo vrátit chuť ke spolupráci.
"Je nepochybné, že atmosféra v Evropě se změnila," řekl v Bratislavě francouzský politolog Jacques Rupnik. "Už když před třemi týdny hovořila v pařížském institutu politologických studií americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová, bylo cítit, že politická elita Francie ji poslouchá s pozitivním očekáváním, což v posledních třech letech rozhodně neplatilo."
O tom, jak moc Američanům na úspěchu evropské mise záleželo, svědčí i to, že její příprava začala dokonce ještě předtím, než Bush zvítězil v listopadových volbách.

Bush mluvil jako Evropan
Národně bezpečnostní rada pod vedením její tehdejší předsedkyně Riceové vypracovala pro Bushe analýzu, ve které zdůraznila, že vztahy s Evropou je třeba po znovuzvolení velmi rychle vrátit k normálu. Když si ji poté Bush vybral jako novou šéfku diplomacie, zahájila okamžitě pravidelné intenzívní konzultace s evropskými diplomaty ve Washingtonu.
Bushova usmiřovací taktika spočívala především v tom, ze se odmítl vracet k předchozím neshodám a snažil se při probírání jednotlivých problémů hovořit co nejvíc jako Evropan. V souvislosti s bojem proti terorismu nezdůrazňoval pouze šíření demokracie, ale rovněž hospodářskou pomoc propagovanou evropskými zeměmi. Když zmiňoval důležitost blízkovýchodního mírového procesu, jmenoval nejen úkoly, které čekají na palestinskou samosprávu, nýbrž také to, co musí učinit Izrael. Evropa přitom považuje americký tlak na Šaronovu vládu za klíčový předpoklad úspěchu.

Ústupky Íránu
Že Bush nezměnil jen rétoriku, ale je připraven i k reálným změnám své dosavadní politiky, naznačuje příklad íránského jaderného programu. Včera v Bratislavě americký prezident zopakoval své předsvědčení, že problém se podaří vyřešit pomocí diplomacie. Jeho poradce pro otázky národní bezpečnosti Stephen Hadley však zašel ještě dál, když dal najevo, že Spojené státy by mohly nabídnout Íránu jistou odměnu za to, že se vzdá výroby nukleárních zbraní.
Ještě nedávno Bílý dům tento postup zcela odmítal. A to navzdory tomu, že se za něj přimlouvala i řada republikánských zahraničně politických expertů, jako je bývalý ministr zahraničí Henry Kissinger.
Přes naznačený posun má Bushova ochota k ústupkům své hranice. Šéf Bílého domu nepřipustil možnost, že by se USA po boku evropských zemí do jednání s íránským režimem přímo zapojily.

Rozdíly zůstávají
Ačkoli evropští analytici oceňují evidentní proměnu v Bushově stylu, zůstávají většinou opatrní, co se týče budoucí spolupráce Spojených státu s Evropou.
"Americký prezident během své cesty obnovil s evropskými spojenci civilizovaný dialog a napravil škody, které v minulosti způsobila jeho nepromyšlená prohlášení," řekl pro HN politolog z britské univerzity ve Warwicku Wyn Grant. "V postojích obou stran však zůstávají stále zásadní rozdíly."
Podle Granta spočívá hlavní příčina neshod v situaci uvnitř USA, kde nad liberály získali navrch konzervativci. "Nejde přitom o starý typ izolacionistického uvažování, ale naopak o takové, jež po Spojených státech žádá, aby ve světě agresívně prosazovaly své zájmy," uvedl Grant. Jedinou šanci na změnu vidí v tom, že se proti takovému směřování zvedne opozice mezi samotnými republikány. "Vývoj tímto směrem není moc pravděpodobný, vzhledem k rostoucím nákladům na zahraniční intervence není zcela vyloučený."
Jacques Rupnik upozornil především na to, čím se od Spojených států liší Evropská unie. Jak vysvětlil v Bratislavě, EU na rozdíl od USA postrádá globální vizi, kterou by chtěla ve světě prosazovat. Pokud jde o budoucnost transatlantických vztahů, je optimistický. "Prosazování svobody a demokracie, na které se Bush rozhodl klást důraz ve druhém funkčním období, přijímají Evropané daleko lépe než jeho předchozí hlavní téma: válku s teroristy. Pravý opak platí pro ruského prezidenta Putina."

Hlavní témata evropsko-amerických jednání