Výběr českého eurokomisaře skončil ostudou

Praha, 27. 12. 2004
I kdyby už Češi na půdě Evropské unie nikdy nic výrazného nepředvedli, v její historii přesto zůstanou zapsáni natrvalo. A to díky eskapádám, které provázely hledání prvního českého eurokomisaře.
Začalo to zdlouhavým výběrem vhodného kandidáta, na němž se politici nedokázali dohodnout. Nakonec na poslední chvíli, když už bylo Česko posledním unijním nováčkem bez nominovaného komisaře, zasáhl úřadující premiér Vladimír Špidla. Proti názoru všech protlačil kandidaturu bývalého ministra životního prostředí a poslance ČSSD Miloše Kužvarta.
Jak velký to byl omyl, se ukázalo záhy.

I am very optimistic

Kromě Špidly neměl Kužvart žádnou podporu ani doma, natož za hranicemi, kde jeho jméno nikdo do té doby v podstatě neslyšel. "Je jasné, že pan Kužvart není prvořadá váhová kategorie ani ve vlastní straně," komentoval nominaci například šéf lidovců Miroslav Kalousek.
Už první Kužvartovy kroky to prokázaly bezezbytku. Jako jediný z desítky budoucích komisařů z přistupujících zemí nedorazil na plánovanou schůzku s tehdejším předsedou Evropské komise Romanem Prodim. Do Bruselu přijel s týdenním zpožděním a neměl ani připravený program.
Vrcholným vystoupením se ale stala jeho účast na bruselské tiskové konferenci. Když se zahraniční novináři začali pídit po jeho názorech na evropskou ústavu, Miloš Kužvart se zmohl pouze na dnes už legendární větu: "I am very optimistic." S těmito slovy si vystačil na veškeré další dotazy.
O čtyři dny později se pak sám vzdal kandidatury. Ani to však neproběhlo bez potíží.
Svou rezignací totiž nejprve vyhrožoval ve sněmovně, protože podle svých slov necítil podporu vlády. Když ale chtěli politici znát jeho definitivní stanovisko, Kužvart zmizel. Nebral telefony, neodpovídal na vzkazy, a to ani stranickým kolegům.
Nakonec zprávu o rezignaci nadiktoval zpravodajům tiskové agentury ČTK.
Mimochodem, Vladimíra Špidlu Kužvart rozčílil ve sněmovně tak, že zkolaboval a záchranná služba jej musela odvézt do nemocnice.
Záhy dorazila z Bruselu první neoficiální varování: urychleně vyberte nového komisaře, je to mezinárodní trapas.
Nebylo čas na nějaká zdlouhavá vyjednávání, politici vsadili na jistotu. Tři dny po Kužvartově rezignaci oznámili nominaci Pavla Teličky, někdejšího hlavního vyjednávače Česka s Evropskou unií. Muže s letitými a pevnými vazbami v Bruselu. A s komunistickou minulostí, kterou lidovečtí ministři nedokázali strávit.
I pozice Teličky tak byla od počátku vratká. Přesto Špidla prosadil, aby kabinet schválil Teličkův mandát až do roku 2009.

Ten Brusel bych bral

Jenže o tři měsíce později už bylo všechno jinak. Sociální demokracie propadla ve volbách do Evropského parlamentu, prohra smetla z vedení ČSSD i vládního kabinetu Vladimíra Špidu a velení převzal Stanislav Gross. Sestavil staronový kabinet a ještě mu zbývalo vyřešit otázku, co se Špidlou. A tak mu nabídl Teličkův post, který Špidla přijal.
Okolnosti tohoto politického obchodu a zejména to, že se o svém střídání dozvěděl z médií a nikoli od politiků, se Teličky evidentně dotkly. Vůbec poprvé veřejně odhodil masku "superkorektního diplomata" a postěžoval si, jak jej Špidla zklamal: "Byl tím, kdo mě oslovil a navrhl moji kandidaturu do roku 2009. Já to místo vzal, jelikož bylo do roku 2009, ne na šest měsíců... Teď zřejmě dospěl k závěru, že se na tu práci hodí nejlépe on."
A jak si Špidla zatím vede? První reakce na jeho působení v Bruselu jsou zdrženlivé: neurazil, ale ani neokouzlil. V říjnu prošel slyšením v Evropském parlamentu, kde mu poslanci vystavili doporučení na komisaře pro zaměstnanost a sociální otázky.
Pavel Telička mezitím odešel po letech ze státní správy a založil si poradenskou firmu. A Miloš Kužvart je dál poslancem. Byť se jeho straničtí kolegové marně snažili, aby se vzdal mandátu.

Související