Násilí stále za zavřenými dveřmi


Fenomén domácího násilí je mimořádný zejména pro okolnosti, za kterých k němu dochází. Probíhá mezi osobami spojenými citovými pouty, často i společnými dětmi, odehrává se za zavřenými dveřmi. Popírá základní lidské hodnoty, bezprostředně ohrožuje lidskou důstojnost, zdraví, život.
Patří k nejrozšířenějším formám násilí vůbec. Není jen problémem partnerským, ale i mezigeneračním (staří vůči mladým, a naopak). V 94 procentech případů jsou však ohroženými osobami ženy.

Co děti vidí

Domácí násilí je alarmujícím celospolečenským problémem nejen z pohledu četnosti výskytu, ale zejména kvůli následkům pro jeho účastníky. Svědky domácího násilí jsou velmi často nezletilé děti, které se tak i v případě, že násilí nesměřuje bezprostředně vůči nim, stávají jeho obětmi.
"Pouhá" přítomnost dítěte při násilných aktech páchaných na jednom z rodičů způsobuje dítěti řadu závažných psychosomatických problémů. Mimo jiné i značně snižuje kvalitu jeho budoucího partnerského života. Je prokázáno, že domácí násilí má tendenci k přenosu z generace na generaci. Nejenom sociální pracovníci, soudní znalci z oboru psychologie a psychiatrie, ale i soudci sami však tyto závěry přehlížejí.
Skutečnost, že se otec dopouštěl v přítomnosti dítěte násilí na jeho matce nemá vliv na posuzování jeho rodičovských kvalit. Sociální i soudní praxe dává přednost právu násilného "rodiče" na styk s dítětem, ačkoliv výkon takového "práva" je vzhledem k traumatizujícím zážitkům, kterým bylo dítě dlouhodobě vystavováno, zcela v rozporu s jeho nejlepšími zájmy.
Stát tak nezastavuje násilné jednání, ale legitimně umožňuje, aby přešlo do jiné podoby. Násilná osoba v mnoha případech nenese žádnou odpovědnost za své společensky nepřijatelné jednání.

Násilí není soukromá věc

Nejen u laické, ale bohužel i u odborné veřejnosti (soudci, policie, lékaři, sociální pracovníci) stále přetrvává názor, že domácí násilí je soukromým problémem, který si musí zúčastněné strany vyřešit sami mezi sebou. Psychické a fyzické týrání, ke kterému ze strany násilné osoby dochází, je tak často bagatelizováno jako například manželský a rozvodový konflikt, což problém nejen neřeší, ale dokonce způsobuje jeho eskalaci a další traumatizaci jeho obětí.
Pomineme-li nedostatečnost naší právní úpravy a nepropojenost mezi jednotlivými odvětvími pozitivního práva, zůstává řada ustanovení příslušných zákonů z oblasti soukromého i veřejného práva nevyužita a neaplikována (například předběžná opatření, zákaz styku násilného rodiče s dítětem, některá stávající oprávnění policistů) právě z výše uvedeného důvodu.
V této souvislosti je třeba vyzdvihnout činnost některých neziskových organizací, které poskytují obětem domácího násilí konkrétní pomoc, ať již formou azylového ubytování či psychosociální a bezplatné právní pomoci při soudních řízeních. Svou činností přispívají i k tomu, že se mění veřejné mínění, které postupně vnímá domácí násilí jako společensky zavrženíhodné jednání.
Je i jejich zásluhou, že byla s účinností od 1. června 2004 do trestního zákona zavedena zvláštní skutková podstata trestného činu "týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě", která umožňuje trestně postihnout toto násilné chování.

Jen zákony nestačí

Nyní je připravován několika poslanci návrh zákona, který by se problematiku domácího násilí pokusil řešit komplexně. I do našeho právního řádu by tak byla zavedena možnost vykázání násilné osoby na nezbytně nutnou dobu ze společného obydlí s osobou ohroženou, která by v součinnosti s plánovanými intervenčními centry následně řešila za odborné asistence svoji situaci.
V každém konkrétním případě, a to i při sebedokonalejší legislativě, však bude vždy záležet na citlivém a odborném přístupu všech, kteří se na řešení jeho následků budou podílet.
Autorka působí v organizaci proFem / AdvoCats for Women