Laikovi nezbývá než žasnout. Stejně tak je na tom ale i leckterý odborník. To, co se v těchto dnech děje v centru Milána, jako by udivovalo i samotnou mramorovou sochu Leonarda da Vinciho stojícího na Piazza alla Scala.
Pomalu totiž mizí oplocení, které doposud zakrývalo pohled na světoznámou operu, a její klasicistická fasáda se nyní předvádí v novém lesku. Za pouhých třicet měsíců se potomkům zřejmě největšího stavitele renesance podařilo něco, co od nich nikdo nečekal - v zemi proslavené šlendriánstvím včas přeměnit zchátralou Scalu na jedno z nejmodernějších divadel vůbec.
"I císařovna Marie Terezie, která před 226 lety provoz La Scaly zahajovala, by na nás byla pyšná," rozplývá se milánský primátor Gabriele Albertini. Právě na zakázku rakouské panovnice architekt Guiseppe Piermarini v rekordní době dvou let operu postavil.
Primátor lombardské metropole tak nyní hovoří o "zázraku", který umožnila jen "habsburská disciplína", již si Milán dodnes rád nárokuje. "Ve Švýcarsku bychom na to potřebovali o rok více," dodává suše architekt a šéf rekonstrukčních prací Mario Botta. Ví, o čem mluví, ze Švýcarska pochází.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
