Kapitán průmyslu, jenž utopil slavnou ČKD
Kdyby policisté občas nevypustili informaci o tom, jak pokračuje jejich zdlouhavé vyšetřování, na Jiřího Marouška, někdejšího pána strojírenského gigantu ČKD, by se dávno zapomnělo.
Ostatně: on sám novinářům nikdy neprozradil víc, než bylo třeba pro jeho byznys, nikdy nenechal nahlédnout do svého soukromí. V posledních čtyřech letech se médiím vyhýbal úplně, což platí dodnes. Poslední kapitola jeho příběhu se přitom psala před několika dny, kdy vyšetřovatelé navrhli státnímu zástupci, aby Marouška obžaloval.
Budování piedestalu...
Jiří Maroušek, žák nižborské základní školy, nikdy nevyčníval z řady. "Byl takový nenápadný, vyrovnaná povaha. Nikdy se nijak zvlášť neprosazoval, ale jinak se učil výborně," vzpomíná jeho spolužačka z rodného Nižboru Jitka Bornová.
Zato jeho bratr Miloslav, ten naopak vždy vyčníval. Zatímco si Jiří v revolučním roce 1968 vyzvedl na strojní fakultě ČVUT diplom, Milo emigroval do Spojených států. Tím se jejich cesty na dlouho rozešly, i když ještě jednou - o mnoho let později - se zase na okamžik proťaly.
V totalitním Československu Jiří Maroušek vystřídal řadu významných funkcí ve strojírenských podnicích. Čekala ho jako kádrovou rezervu KSČ slibná kariéra.
Rok 1989 mu cestu k výšinám českého průmyslu jen zpomalil, jeho čas přišel v roce 1994, kdy jako ředitel pražské firmy Inpro s pomocí bankovních úvěrů ovládl strojírenský kolos ČKD. Jedenadvacet podniků, z toho čtrnáct výrobních, přibližně patnáct tisíc lidí. V ten moment se z nevýrazného školáka z Nižboru stal "kapitán českého průmyslu".
Kolbence sliboval rozkvět. Těšil se přízni ministra průmyslu Vladimíra Dlouhého a sbíral společenské pocty. Vždyť holding ČKD v počátečním období jeho pětiletého angažmá vykazoval zisk, až na konec éry nebylo na výplaty. "Dobrý start Jirky Marouška v ČKD zničily jeho přehnané ambice," míní jeho někdejší podřízený, šéf ČKD Dukla Rudolf Mládek. "Zlámaly mu vaz velké úvěry. A také rozpínavost kolosu. Kdyby podnik zeštíhlil, našel strategického partnera a tvrdě tlačil na zlepšování kvality, holding by nezkrachoval," dodává Mládek.
Na podobnou nemoc zašla šťastná hvězda i jeho dvou souputníků. Lubomíra Soudka v plzeňské Škodovce a Vladimíra Stehlíka v Poldi Kladno. "Poznal jsem ho jako člověka, který chtěl stát na piedestalu, chtěl se značkou ČKD dobýt svět. A takoví lidé se zpravidla neohlížejí na to, aby si někde něco přikradli," přemýšlí Mládek o tom, zda Maroušek ČKD vytuneloval.
...a pád pomníku
Jiného názoru však byli policisté, kteří po vynuceném odchodu Marouška z krachujícího holdingu spustili vyšetřování.
To byla chvíle pro návrat bratra Miloslava, úspěšného obchodníka s diamanty. Přiletěl do Čech a škodolibě se smál. "To, že bratr přivedl celé ČKD ke krachu, je také vina bývalé vlády. Už před lety jsem se snažil oslovit řadu politiků, aby s ním zatočili," řekl novinářům, zatímco Jiří seděl ve vazbě.
Vyšetřování se rozběhlo hned třemi směry.
První: Marouškova společnost Inpro při koupi majoritního balíku akcií ČKD slíbila, že pokud akcie prodá za větší než nákupní cenu, rozdíl státu vrátí. Když pak Inpro část akcií prodala, vydělala 250 miliónů korun, z nichž však státní pokladna nic neviděla.
A druhý: jak to bylo se službami, které Maroušek a spol. pro ČKD objednával u své společnosti Inpro, zajímalo vyšetřovatele. Podezírali Marouška a jeho tým, že jimi sjednané služby byly pouze fiktivní.
Poslední prověřovaná okolnost se rovněž týkala svazku Inpro - ČKD. Maroušek a další tři vrcholoví manažeři měli v roce 1995 uzavřít smlouvu, podle níž se měla společnost Inpro starat o cenné papíry holdingu. Vyšetřovatelé jsou však přesvědčeni, že Marouškova mateřská akciovka nic nedělala a neoprávněně si tak naúčtovala přes půl miliardy korun.
A právě kvůli poslednímu skutku navrhli policisté na začátku letošních prázdnin státnímu zástupci, aby Marouška a spol. obžaloval z podvodu. Hrozilo by mu tak až dvanáct let vězení. "Máme jít v příštích dnech nahlédnout do spisu, pak se zřejmě žalobce rozhodne, co dál," říká advokát Josef Lžičař. "Pan Maroušek i jeho kolegové se každopádně cítí nevinní a tvrdí, že smlouvy a transakce mezi Inpro a ČKD byly řádně právně ošetřené a v souladu se zákonem."
Dnes devětapadesátiletý Jiří Maroušek nefiguruje podle obchodního rejstříku v žádné firmě. Valná hromada společnosti Inpro - pár dnů před ukončením policejního vyšetřování - rozhodla o likvidaci.
"Co ve firmě zůstalo, nevím. Jsem úplně na začátku," řekl včera likvidátor František Žlab.
Co zůstalo po holdingu ČKD, je známé - dluhy. Když odcházel z jejího čela Maroušek, dosahovaly téměř k devíti miliardám korun.
