Rubíny a safíry mocného pána z Andělky

Rubíny a safíry mocného pána z Andělky

Jako by to byl muž dvou tváří. Detektivové, soudci a bankéři pro něj mají jedno jediné univerzální hodnocení: podvodník. Pro lidi z Andělky na Frýdlantsku, kde se svým podnikáním začal a také skončil, zůstal dodnes spasitelem a stal se živoucí legendou.
Pětašedesátiletému Petru Winterovi však obojí může být jedno. Z bankovních podvodů s nadhodnocenými drahými kameny, při nichž české finanční ústavy v první půli devadesátých let přišly o více než dvacet miliard korun, se už nikdy zodpovídat nebude. A jeho návrat na farmu v Andělce těsně u polských hranic už je také nepravděpodobný.
Winter si právě začal odpykávat devítileté vězení v Německu, kde jej úřady nedávno polapily. Promluvit si přímo s ním není možné. Winter o žádné rozhovory nestojí. "Nechce s médii komunikovat. Ani já nemám svolení, abych s vámi mohl hovořit," odmítl žádost o zprostředkování schůzky jeho advokát Petr Rydvan.
Winter byl v Praze nakonec odsouzen, ovšem nikoli za jeden z největších skandálů v bankovní sféře, ale za daňové úniky. Než jej úřady stačily eskortovat do české věznice, podnikatel získal německé občanství, a tak musela česká justice předat případ svým kolegům.
"Kvůli drahokamům už stíhaný nebude. Bylo by to neúčelné. Nemá české občanství, ta věc by se musela předávat do Německa, což znamená letité průtahy. Považuji za dostatečný ten trest, který tu dostal za jiné podvody," vysvětluje žalobce Ivan Bernátek.

Winter nikdy nepromluvil

Od podnikatelova zatčení si české úřady slibovaly, že přece jen pomůže rozplést stále temné pozadí bankovních podvodů s bezcennými safíry, rubíny a smaragdy, které jako zástava za nikdy nesplacené úvěry ležely v sejfech prakticky každé české banky. Petr Winter byl totiž ten, kdo do země drahokamy - původem vesměs z Ruska - nechal vozit, a pak je rozprodával zájemcům o bankovní půjčky. Sám za to inkasoval miliónové sumy za zprostředkování transakcí.
Kriminalisté zmapovali nižší články celé organizované skupiny, dosáhli i na Winterova, ale dodnes s jistotou neví, kdo byl autorem tohoto podvodu. Stejně tak nikdy nebyla rozklíčovaná role bankéřů, kteří štědře rozdávali půjčky, aniž si nechali drahokamy sami ocenit. Winter však podle nejnovějších zpráv z Německa nakonec nepromluvil. "Teď se tam cestou právní pomoci dělaly nějaké výslechy, ale on odmítl vypovídat," dodal žalobce Bernátek.
Winterovi bývalí spolupracovníci tvrdí: Moc dobře ví, proč mlčí.
"V jistou dobu už měl obavy o svůj život. Bylo to v době, kdy začaly na Andělce návštěvy pánů v tmavých oblecích. To byly všechno věci, o kterých není radno hovořit. Stejně jako o tom, kdo celý případ zrežíroval," vzpomíná Winterův osobní řidič Vladimír Drahoš.

Na začátku byly žigulíky

Začátky Winterova podnikání přitom nijak nenasvědčovaly tomu, že věci vezmou tak dramatický spád a že si proti sobě postaví ty nejvlivnější bankéře v zemi. První legální peníze vydělal na prodeji ojetých žigulíků a lad, které koupil za pět tisíc a za patnáct je pak prodával vojákům ze sovětských jednotek, jež se po roce 1989 začaly odsunovat zpět do vlasti. Chvíli také nakupoval na Ukrajině zemědělské hnojivo, které u nás přebalil a prodával za několikanásobně vyšší cenu na Západ. Následně začal se syrským spolužákem ze zemědělské fakulty dovážet ze Sýrie boty a textil. Současně rozjel svůj projekt farmy na Andělce. Místní si ho ostatně dodnes pamatují hlavně jako zemědělce, který nikdy neopomněl zdůraznit, že osobně dojí své krávy a krmí prasata.
"A pak se to všechno zvrtlo. Začalo to, když se začalo obchodovat s vojenským materiálem. Můj dojem je, že do toho byl Winter natlačený," hájí čest svého bývalého zaměstnavatele ještě i dnes Drahoš.
Tajné služby a policie ale nabídly už před lety jiné vysvětlení. Winter do ničeho natlačený nebyl, naopak souhlasil s tím, že svoji firmu Ikona Frýdlant propůjčí ruským podnikatelům (lépe řečeno bývalým i současným armádním důstojníkům) jako jakousi přepážku. Winter poskytne firmu, Rusové kapitál a oficiálně budou stát v pozadí. Řada stamiliónových zbrojních obchodů vyšla, některé stát překazil. Jako ten nejznámější: pokus o vývoz pěti bitevních vrtulníků do tehdy embargovaného Chorvatska.

Dával nám práci

Obyvatele Frýdlantského výběžku ale Winterovy pochybné obchody nikdy neznepokojovaly a vlastně ani nezajímaly. Důležité bylo, že jednu dobu pro ně Winter představoval v kraji s vysokou nezaměstnaností jedinou jistotu.
"Jako člověk byl úžasný. Dal nám všem práci a ještě se zajímal, jak žijí naše rodiny. Do smrti na něj nezapomeneme," říká další z bývalých pracovníků Winterovy farmy.
Svou pověst muže s otevřenou peněženkou posiloval Winter i tím, že v dobách největší slávy koupil sanitku pro frýdlantskou nemocnici, podporoval místní sportovní kluby a dával statisíce na charitu.
Komunální politici už ale s nadšením poněkud šetří. Petr Winter totiž při svém útěku do Německa zanechal v obci několik nemovitostí, které mu stále patří, ale nikdo se o ně nestará. Chátrá i jeho farma v Andělce. "Jeho podnikatelské plány poškodily vesnici. Zůstaly tady po něm chátrající domy, o jejichž osudu se česká justice ještě neodvážila rozhodnout," potvrzuje starostka Marie Matušková. Kromě rozpadajících se domů jí dělá starosti ještě jedno nechtěné dědictví - tygr ussurijský, jehož v jinak opuštěné farmě chová jeden z Winterových přátel. "Ale i to je podvod. Tvrdili, že je to ussurijský tygr, ale není, protože je šmrcnutý jiným druhem, a tak jej žádná zoologická zahrada nechce," upřesňuje starostka.