Legendární Santana zraje jak ušlechtilé víno
/od našeho spolupracovníka/
Americký kytarista mexického původu Carlos Santana, který dnes vystoupí se svou skupinou v pražském T-Mobile Parku, je čítankovým příkladem hudebníka, který si dokázal po celou svou dosavadní hudební dráhu nejen podržet vysokou kvalitu, zároveň nepodléhal módním trendům.
Santana, který se vynořil z kvasu konce šedesátých let, se přitom nebrání přejímání rozličných vlivů - stále však zůstává svůj. A to včetně charakteristického tónu jeho kytary, který by si téměř mohl nechat patentovat. Možná i díky tomu přitáhlo jeho předposlední album Supernatural tolik nominací Grammy, že se o tom nikomu ani nesnilo. Z jedenácti jich nakonec získal osm.
Konec šedesátých let, kdy Carlos Santana se svou stejnojmennou skupinou začal svou hvězdnou dráhu, byl pro rock extrémně zajímavou dobou: v nevídaném hudebním kvasu docházelo k všemožnému mísení stylů a vlivů. Rockeři pokukovali po jazzu, a to zvláště moderním, tak, jak jej představoval vpřed hledící Miles Davis, nechávali na sebe působit mimoevropské hudební kultury.
Tvorba skupiny Santana toho byla zvláště v počátcích přímo čítankovým příkladem. Z námluv jazzu, rocku a lidových vlivů vzešla hudba beroucí si z každého jen to nejlepší: rafinovanost jazzu, živočišnost rocku, spontánnost mexických rytmů.
Santana ve své tvorbě vždy dokázala tyto vlivy přejímat citlivě, po svém, bez humpoláckých schémat. Potvrdila to hned na prvním, velice úspěšném albu. Carlos Santana použil vedle klasického rockového instrumentáře i řadu perkusí, jejichž středoamerické a jihoamerické rytmy skvěle ladily s angloamerickým rockem. Zajímavé je, že ač měl za sebou bluesovou zkušenost, vyhnul se Santana tehdy tak módnímu blues a sahal spíše do pokladnice mexické hudby.
V podobném duchu se nesla i další alba, přibylo však davisovského jazzu. Ostatně, Davis sám se o Carlosi Santanovi ve své autobiografii vyjadřuje víc než pochvalně: "Teda, tenhle frajer, ten ale vařil. Líbilo se mi, jak hrál, a kromě toho to byl hrozně fajn člověk."
Na Santanovi bylo vždy sympatické, že nehodlal do omrzení omílat již zavedené a úspěšné formulky, a tak v jeho diskografii najdeme tituly vyloženě rockové, s bouřícími kytarami, ale také alba, prodchnutá hloubkou buddhistické meditace, jíž se nějakou dobu Carlos Santana věnoval, desky s velkým důrazem na latinskoamerické rytmy.
Přestože si stále držel vysoko nasazenou laťku, časem zaznamenal určitý ústup ze slávy - to se však mělo změnit v roce 1999 se zmíněným albem Supernatural. Santana chytře sáhl po řadě věhlasných, ale především hudebně zajímavých hostů, kteří vnesli do jeho hudby nové, mladší podněty. Zároveň k jeho hudbě přitáhli další posluchače. Podobně koncipovaným albem bylo i zatím poslední Shaman, lze však předpokládat, že v Praze se Carlos Santana probere celou svou bohatou diskografií - a dojde i na jeho největší hity.
Autor je vedoucím kulturní rubriky týdeníku Instinkt
