Landova šou veřejnoprávně?
Všichni máme rádi příběhy s dobrým koncem. Jihneme při pohledu na nápravu hříšníka. Sebemrskačství druhého v nás může vyvolat katarzi a pocit studu za vlastní hříšky. A případně si sami dáme nějaký ten závazek do budoucna.
V této emocionální rovině zřejmě měla vyznít šou Daniela Landy, která se minulý pátek konala na pražském Vyšehradě v bazilice sv. Petra a Pavla.
Landův neveřejný koncert Večer písní Karla Kryla pro český národ měl být zároveň představením nového řádu Ordo Lumen Templi, jehož je Landa spoluzakladatelem. Sám vystupoval v řádovém rouchu s červeným křížem na prsou, podpořený skupinou "bratří", o nichž jsme se dozvěděli jen to, jaký strašný risk podstupují tím, že se na pódiu ukázali.
Láska, nebo národ?
Daniel Landa zazpíval sérii písní Karla Kryla Pasážovou revoltou počínaje a Morituri te salutant konče a v přestávkách mezi nimi kázal o svém prozření. O tom, jak zjistil, že když se lidé milují, ta láska je sám živý Bůh. O tom, jak každý musíme začít sám u sebe. Nečekat na druhé, nekritizovat, ale konat, jít příkladem. O tom, že český národ je v letargii, kterou je třeba znova zažehnout. O tom, že ego, to je vražda. A také o tom, že jeho mučedníci, jako byl Palach nebo Kryl, nebudou zapomenuti, protože Daniel Landa a jeho bratrstvo nesou dál jejich prapory.
Slova plynula a dobře by se poslouchala, kdyby zněla v jiném kontextu. Ale ten kontext nebylo možné odmyslet. A ta slova nebyla jen sametová a hladivá. Řečník hřímal a otázky se vtíraly.
Rádi uvěříme, že se Daniel Landa chce distancovat od své minulosti spojené se skinheadskou skupinou Orlík a chce být "zlej na zlý". Ale kdo určí, kdo je tu zlý a kdo dobrý? Je právě on pravou osobou, které bychom měli věřit poselství o boží lásce a zpupnosti ega, když jako důkaz následuje chlubivá historka o vítězství v závodu tahačů?
"Vemte si vlast zpátky"
A předně, neměl by člověk, který dříve zpíval v duchu "nic než národ" být nanejvýš citlivý v používání právě tohoto slova, které bylo nacionalisty tolikrát znásilněno a vyprázdněno? Tu citlivost u Landy neslyšíme.
Podtóny mezi řádky hovoří o opaku. Co si představit pod heslem "Vlast si vemte zpátky," s nímž se Landa s návštěvníky loučil? Kdo nám ji podle Landy bere a jak si ji máme brát zpět s pochodní v ruce?
Poznámku významně vyslovenou na závěr Krylova Bratříčka o tom, že "je čas vrátka někdy otvírat a je čas je i zavírat" si těžko lze vysvětlit jinak než jako touhu po čistém národu bez příchozích "zvenčí".
Zvláštní akce televize veřejné služby
Zdálo by se, že není proč psát o šou úspěšného umělce, která stejně byla spíše kuriozitou než kulturním zážitkem. Opak je pravdou. Záznam z vystoupení má vyjít na VHS a DVD, což není až tak zarážející jako fakt, že bude vysílán i Českou televizí.
Landovo podání Krylových písní mělo velmi nevyrovnanou kvalitu. Zpočátku u pomalejších skladeb byl jeho zpěv pouhým jednoduchým deklamováním za vydatné pomoci listu s texty. Nově vzniklý řád hovoří vágně o penězích na dobročinné účely, ale na případné dotazy novinářů Landa předem odpovídá: "Co je vám do toho? Jsou to moje peníze!"
Česká televize časem nabídne svým divákům šikovnou PR akci neprůhledné skupiny lidí s dobrými kontakty v médiích. Ta totiž vyslyšela jejich volání: "Vemte si kousek nás s sebou domů!"
