Až se Češi naučí dotahovat dobré nápady do konce, mohou v Evropě uspět. Profesor Zdeněk Vostracký má plán, jak toho dosáhnout. Stejně tak mu nechybí vize na proměnu evropských vysokých škol. Jako politik ji však zřejmě neprosadí. Z desátého místa kandidátky ODS se do Evropského parlamentu nedostane.


hn: Neobírá vás kandidatura na nevolitelném místě o čas, který byste mohl věnovat něčemu jinému?
Samozřejmě obírá, ale zase je to zajímavá životní zkušenost.


hn: Co může vysokoškolského profesora obohacovat na kandidatuře do Evropského parlamentu?
Je to výzva, při které jsem si ověřil, co to je kontakt s voliči.


hn: Je těžší přednášet studentům nebo voličům?
Já bych to obrátil: je radost přednášet pro studenty.


hn: Kontakt s voliči je dřina?
Někdy ano. Záleží na tom, jak se sejdou a jak se ptají. Nejvíc jsem byl rozčarovaný z toho, že lidé o unii téměř nic nevědí a jsou k ní lhostejní.


hn: Kdo je podle vašich zkušeností nejvíc lhostejný?
Nejdřív jsem měl pocit, že jsou lhostejní mladí. Ale po prvních debatách jsem si našel metodu, jak jejich zájem povzbudit.


hn: Jaký je ten trik?
Věděl jsem od jiných lidí, že když začínají besedu, tak nechávají posluchače posílat lístečky s dotazy. Aby to rozproudili, tak si tam hned dají otázky, které si sami připravili. Tak jsem si také připravil své otázky a začal se sám sebe ptát: Jaký plat bere pan Telička? A hned následoval dotaz: Už je ženatý? Studenti pochopili, že jsem si ty otázky připravil dopředu sám, oživilo to náladu a pak už se ptali sami. A to velmi fundovaně.


hn: Řekl jste, že naši studenti bývají na začátku besedy zamlklí. Je to typický rys českých studentů?
Ano, jsme takoví. V Americe to je naopak, tam se studenti ptají na všechno možné. Někdy jen proto, aby otázkou upozornili na sebe samé.


hn: Jak je na tom naše vysoké školství?
Pro dobré vysoké školství jsou potřeba dvě oddělené věci: kvalitní odborníci a dostatek peněz. Tady jsme trochu ztratili tempo, protože situace u nás je taková, že dobří odborníci musí zároveň shánět peníze a vybavovat laboratoře. Amerika je v tomto dál, má program budování výzkumných center, zatímco nám podobná velkorysost a strategické rozhodování chybějí.


hn: Pokud byste se dostal do Evropského parlamentu, co byste pro posílení vysokého školství udělal?
Ten problém má dvě roviny. Jednak samotnou Českou republiku a jednak Evropskou unii. I Evropa jako celek totiž ve vysokém školství proti Spojeným státům zaostává. Jsou ale v unii země, kde bychom se mohli lecčemu přiučit.


hn: Například?
Už tradičně se zmiňuje Irsko a já bych přidal i Finsko. Obě země kladou důraz na inovace a využívání moderních technologií. Napřed jsou i tím, že jejich strategie je zaměřená na inženýrství.


hn: Co to znamená?
Statistiky ukazují, že už v nejbližších letech bude nejen Evropě, ale celému světu chybět až čtyřicet procent inženýrů. Bude to nedostatkové zboží a nastane velký lov inženýrských mozků. Irsko i Finsko se na to připravují a i my máme šanci být v přípravě inženýrů úspěšní. Můžeme totiž na vysoké školy přivést šikovné lidi z průmyslu, který u nás je.


hn: Jak chcete studenty přesvědčit, že po inženýrech opravdu bude poptávka?
Je fakt, že mladí lidé dávají nyní přednost humanitním vědám. Takové mám zkušenosti ze Západočeské univerzity a je to i celosvětový trend. Právě proto inženýři budou chybět.


hn: Čím to tedy chcete změnit? Proč se teď studenti technickým oborům vyhýbají?
Práce inženýrů je náročná, člověk profesně zraje déle a má navíc obrovskou zodpovědnost. Podívejte se na případ zříceného terminálu na letišti v Paříži, to je příklad obrovské odpovědnosti. Za to bude jistě někdo potrestán, protože někdo prokazatelně něco buď špatně spočítal, navrhl, nebo vyrobil. Abychom mladé lidi pro technické obory v pěti- až desetiletém horizontu získali, musíme do inženýrského povolání vnést více svobody a tvořivosti. Taková je například architektura. Architekt navrhuje budovy, které jsou vidět, a přináší mu to uspokojení. A stejně tak inženýři by měli mít viditelný vliv na společnost a měli by to pocítit. Umím si to představit třeba při navrhování dopravních systémů.


hn: V unii si podle vás dobře stojí vysoké školství ve Finsku nebo v Irsku. Kde je naše místo?
S ohledem na předpoklady možného rozvoje jsme na tom zatím dobře. Máme ještě tak jeden až tři roky čas zachytit a udržet tu správnou stopu. Máme silný kapitál v odbornících a šikovných mladých lidech, a proto bychom měli začít vytvářet jakási centra pro špičkové talenty. Něco takového, jako jsou střediska vrcholového sportu. Tam vidím budoucnost, na kterou se máme zaměřit.


hn: Je správné takto vyčleňovat talenty od průměru?
Takzvaná excelentní centra jsou důležitá tím, že nadaní studenti mohou rozvíjet svůj talent, ale zároveň musí zůstat v sociálním kontaktu s ostatními. Nesmí se vyčlenit. Oni by měli být duševní nebo intelektuální elita, ale neměli by být elitou z hledisek sociálních. V tom ale problém nebude, skutečně vynikající lidé takoví nebývají.


hn: Chcete budovat česká excelentní centra, nebo máme na to, aby to byla centra pro celou unii?
Umím si představit, že například centra pro strojírenské obory by fungovala pro celou Evropskou unii. Inovativní tvořivost máme dobrou. Náš problém je, že jsme ale málo důslední a nedotahujeme věci až do konce. Tam by nám ale mohla pomoci spolupráce se zahraničními podniky.


hn: Kdo by tuto myšlenku mohl v unii podpořit?
V unii nám nikdo nic zadarmo nepustí, všechny státy hájí své vlastní zájmy. Tu pozici si musíme vybudovat sami, ale přidat by se k nám mohli Irové, Dánové, možná Švédi a Finové, tedy ty menší země, které mají chuť něco řešit a být originální.


hn: Z čeho chcete vaši vizi platit? Ze školného?
Máme už s kolegy delší dobu připravený program. Nazvali jsme ho "vzdělávací kupóny". Je to takové placení zápisného do každého roku, ale jen v té výši, jakou si dokáže student o prázdninách vydělat. Musíme totiž respektovat tři zásady. Za prvé přístup ke vzdělání musí mít každý, protože historie ukazuje, že spousta vynikajících lidí pocházela z poměrů chudých. Za druhé student musí být hmotně zainteresován na vlastním studiu.


hn: Jak si to představujete?
V osmnácti letech bych studenta ekonomicky oddělil od rodiny. Má už volební právo, může si dělat, co chce. Tak ať se rozhodne pro projekt "vzdělávání na vysoké škole", který mu nabídne stipendia, půjčky. Pokud by studoval řádně, mohlo by se mu vrácení půjčky odpustit.


hn: A ta třetí zásada?
Hmotnou zainteresovanost bych přenesl také na univerzitu. Absolventi školy by své univerzitě po dobu tří až pěti let odváděli jedno procento svých příjmů. Vynikající škola by díky uplatnění svých absolventů dostávala peněz více, škola se špatnými studenty méně.

Zkouška akademika
Zdeněk Vostracký svou akademickou kariéru nezapře, ani kdyby chtěl. Jako jediný z kandidátů, se kterým HN připravovaly předvolební rozhovor, vyžadoval otázky předem. Nedostal je, podmínky měli všichni kandidáti stejné. Přesto přišel na rozhovor vybavený hustě popsanými papíry s poznámkami. Aby byl prý připraven, kdyby měl být z nějakých údajů zkoušen.
Zkoušen nebyl, a přesto dokázal svou domácí přípravu použít. Stejně jako to dělají studenti u zkoušek, i on se pokusil u některých otázek odvést řeč k tématu, ve kterém si je jistější. A po vypnutí diktafonu si naoko posteskl. "Když já tu ale mám ještě několik zajímavých údajů."

Související