Studium v unii: směle do evropské akademické džungle!

Nutná je samozřejmě dobrá znalost jazyka dané země - a pokud možno angličtiny. Mnoho škol příliv zahraničních studentů dokonce vítá a připravuje pro ně placené jazykové kursy.

Evropa chce studium sjednotit
soldatova@vysokeskoly.cz

Přijímací zkoušky nejsou v Evropě obvyklé, většina univerzit členských zemí vybírá studenty podle výsledků maturitní zkoušky. Což ovšem neplatí pro přetížené obory, jakými jsou například umělecké obory, farmacie, medicína, stomatologie či politologie.
Magisterské přijímací zkoušky jsou pak podobné pohovoru při nástupu do zaměstnání, jsou založeny především na práci, kterou má již student za sebou, a univerzita si vybírá ty, se kterými chce nadále spolupracovat.
Státy Evropské unie se snaží do budoucna systémy vysokého školství co nejvíce sjednotit. Měl by zde fungovat klasický model: bakalář - magistr - doktor, jehož základem se má stát jednotný kreditní systém. Bakalářské studium by mělo být tříleté a student by měl za jeho dobu být schopen nasbírat 180 kreditů, po získání dalších 120 kreditů, většinou ve dvou letech, by pak následoval titul magisterský, a pak již navazující postgraduální studium. Kvalifikace se budou uznávat v rámci celé EU. Zatím však vysokoškolská politika jednotlivých zemí jednotná není. Liší se i mezi školami v rámci jednoho státu, je tedy vždy třeba prostudovat materiály a internetové stránky škol, o které se ucházíte.
Pokud chce český student vystudovat v zahraničí, měl by počítat s tím, že to bude do jisté míry finančně náročné. V některých zemích unie se platí školné. Jde například o Belgii, Velkou Británii, Nizozemsko, Španělsko, Portugalsko, Rakousko, Itálii či Maďarsko. I tato podmínka studia je pro nás závazná. Z různých míst je však možné získat stipendia či jiné finanční podpory a na řadě prestižních škol je možné dostat stipendium na základě dobrých studijních výsledků. Banky začínají provozovat systém vysokoškolských půjček, které by měly sloužit především k placení školného. I tam, kde se školné neplatí, je ale nutné počítat s finančními náklady spojenými s ubytováním, stravou, dopravou a podobně.
Při využití některého ze studijních programů, například Sokrates, Erasmus, Leonardo da Vinci II či Mládež, se školné nadále neplatí. Navíc se v rámci těchto programů rozšíří počet zemí nabízených studentům. Významnou změnou oproti první fázi členství Česka v těchto programech, která trvala od roku 1998, je jiný způsob jejich financování.

Jak vybrat správnou univerzitu
hromadkova@vysokeskoly.cz

První odvážní Češi, kteří se rozhodnou studovat v zemích Evropské unie, to nebudou mít vůbec snadné. Čekají je hodiny strávené píděním po nejrůznějších informacích ohledně podmínek studia, přijímacích procedur, uznávání vysokoškolských diplomů a možností stipendií. Než se však pustí do vyplňování haldy formulářů, měli by vědět, co a kde chtějí vlastně studovat. Najít si tu správnou univerzitu je prvním předpokladem k úspěšnému dokončení této zatím poněkud průkopnické mise.
Kritérií pro hledání budoucí alma mater je celá řada. Mezi ty hlavní patří jazyk, obor studia, lokalita a požadovaný stupeň vzdělání. Vyhledávání univerzit podle jazyka, oboru a lokality je možné na evropském portálu Ploteus. Do velice jednoduchého a přehledného formuláře jen zadáte své požadavky a portál vám vypíše seznam univerzit, které připadají v úvahu. Pro správný výběr studijního programu je dále nezbytné dobře se orientovat ve vzdělávacím systému dané země. K tomu slouží internetové rozhraní Eurydice, kde jsou informace uváděny v národních jazycích. Údaje v češtině a spoustu zajímavých odkazů najdete také na stránkách oddělení zahraničních studií českých univerzit (přehledně například Slezská univerzita v Opavě) nebo na portálu Euroskop - odkaz EU&JÁ. Nejspolehlivějším zdrojem konkrétních informací jsou však velvyslanectví a kulturní instituty jednotlivých evropských zemí.
Při výběru nepodceňujte ani prestiž a kvalitu univerzity. Náklady na studium v cizí zemi budou tak jako tak značné a bylo by škoda je nevyužít co nejlépe. Evropské univerzity bohužel nejsou tak často a tak důkladně hodnoceny jako univerzity v USA. Vzdělávací instituce starého kontinentu byly a dosud z valné části jsou institucemi národními, takže příliv studentů mají zajištěn. Tento trend se však v současnosti mění a evropské univerzity musí čelit odlivu "mozků" do Spojených států. Je tedy v jejich zájmu podrobit se hodnocení a snažit se dosáhnout co nejlepších výsledků. Rozsáhlý a všeobecně uznávaný výzkum provedl například v loňském roce Institut vyššího vzdělávání v Šanghaji. Ten sestavil žebříček pěti set nejlepších univerzit světa a další tři stupnice po stovce pro oblast Ameriky, Evropy a Asie/Pacifiku. Při hodnocení rozhodoval počet nositelů odborných Nobelových cen (kromě Ceny za mír a literaturu), počet výzkumů s vysokým citačním indexem, počet článků publikovaných v odborných časopisech Nature a Science v letech 2000 - 2002 a konečně všechna zmíněná kritéria přepočtená na jednu fakultu dané školy.
Z výsledků vyplývá, že nejlepší jsou americké univerzity (osm míst v první desítce) a z evropských jim může konkurovat pouze Velká Británie. Ta také dominuje žebříčku TOP 100 European Universities, kde první místo obsadila University of Cambridge, následována dalšími čtyřmi britskými ústavy. Dvě místa v první desítce si pak připsaly švýcarské univerzity, po jednom Švédsko, Nizozemsko a Německo a ještě jednou Velká Británie (viz tabulku a užitečné odkazy).
Všechny výše uvedené informace začněte shánět tak 18 měsíců před uvažovaným začátkem studia. Nejnáročnější fáze přijde, až budete muset vybrané školy kontaktovat, získávat informace o přesných studijních programech, možnostech ubytování nebo pracovních podmínkách v dané zemi. Nezapomínejte také, že většina univerzit požaduje speciální doklad o jazykových znalostech, nejčastěji mezinárodní zkoušku z angličtiny TOEFL (Test of English as a Foreign Language). To platí nejen pro Velkou Británii, ale také pro některé studijní programy na německých univerzitách. Ve Francii jsou to zase zkoušky DELF a DALF (obě zajišťuje francouzský kulturní institut), které ovšem nemusí skládat absolventi bilingvních gymnázií. Zkoušku TOEFL pořádá v ČR British council.
Pokud jste se tedy rozhodli studovat v některé z evropských zemí, obrňte se trpělivostí a nenechte se odradit případnými byrokratickými zákeřnostmi. Až budete mít v kapse diplom z Cambridge nebo pařížské Sorbonny, budete se všem těmto počátečním nesnázím jenom smát.

Studium v unii: snazší to nebude!
jitvlk@post.cz

Studenti ze "starých" i "nových" zemí EU budou mít v každém unijním státě stejné postavení jako studenti domácí. Do tohoto režimu patří i státy Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) - Island, Norsko, Lichtenštejnsko, Švýcarsko - a současné kandidátské země - Rumunsko, Bulharsko a Turecko. Na českých vysokých školách tedy od nynějška mohou studovat cizinci z těchto zemí bezplatně za předpokladu, že úspěšně složí přijímací zkoušky a že studium absolvují v češtině. Sousední Slovensko krátce před vstupem do unie zavedlo školné ve výši 3,6 tisíce až 21,9 tisíce slovenských korun, podle typu školy a oboru. V Rakousku byli donedávna studenti z "nových" zemí EU na základě mezivládních dohod zproštěni placení školného na univerzitách. Nyní budou muset zaplatit 363,36 eura (asi 12 000 Kč) za semestr jako každý jiný. Na německých univerzitách se školné neplatí (jen administrativní poplatek cca 100 eur za semestr). Při nástupu na univerzitu musíte splnit německý test nebo předložit minimálně Zentrale Oberstufenprüfung (ZOP, zajišťuje Goethe Institut - www.goethe.de/ms/pra). Rovněž například ve Švýcarsku, Nizozemsku a Francii existují veřejné vysoké školy, kde se za studium neplatí.
Vzdělávací systémy jednotlivých členských zemí se do velké míry liší a je třeba se informovat přímo na konkrétní univerzitě, jaké požadavky na uchazeče klade. Vámi vybraná instituce může vyžadovat potvrzení o přijetí do podobného oboru na české vysoké škole a prokázání znalosti jazyka předepsaným certifikátem nebo povinné absolvování placeného přípravného jazykového kursu pro cizince. Poradit v tomto směru mohou i domovské vzdělávací instituce, ambasády nebo různé nadace.
Erasmus zůstává číslem jedna
Jakým způsobem se lze dostat na vysokou školu do unie? Nejoblíbenějším a nejfrekventovanějším způsobem, jak strávit aspoň semestr v zahraničí, zůstává i po našem vstupu do unie výměnný studijní program Erasmus. Ten je (vedle dalších sedmi projektů jako například Comenius, Grundvig a další) součástí vzdělávacího programu Socrates. O jeho koordinaci se v Česku stará Národní agentura Socrates (www.socrates.cz), která na grantech rozdá letos vysokým školám celkem 2,5 miliónu eur z unie a 260 miliónů korun z MŠMT. Od roku 1998 fungují partnerské smlouvy se zahraničními univerzitami na všech českých veřejných vysokých školách. Soukromé VŠ se mohou rovněž zapojit. Je třeba doložit akreditaci a požádat u Evropské komise o takzvanou Erasmus University. Co se týče Erasma, jsou čeští studenti podle slov ředitele agentury JUDr. Josefa Vochozky nejštědřeji dotovaní studenti EU. Stipendium na studenta a měsíc totiž až do letošního roku činilo průměrně 450 eur. Z toho jen 70 eur jde z unie, zbytek dorovnává MŠMT. Aby ale bylo vyhověno co největšímu počtu zájemců a studijní pobyty se mohly prodloužit, poklesne od září tato částka v průměru na 350 eur. Na Erasmus se mohou zájemci přihlásit na své vysoké škole, konkrétně na oddělení zahraničních styků. Výše stipendia do konkrétní destinace se liší v závislosti na různé výši životních nákladů a rozhoduje o něm vysílající univerzita. Stává se, že v některé levnější zemi ušetříte a jinde musíte ještě doplácet ze svého. V letošním roce agentura pomůže do zahraničí celkem 3,5 tisíce českých studentů.
Studujte jazyky
Schopnost studentů domluvit se považuje unie za prioritní záležitost. Připravuje proto programy pro studenty univerzit, kteří se věnují méně obvyklým jazykům EU (všechny kromě angličtiny, němčiny a francouzštiny) a hradí jim tříměsíční jazykový kurs v zemi daného jazyka pro začátečníky i pokročilé (http://web.socrates.cz/erasmus/eilc_foreigners.htm).
V rámci již zmiňovaného podprogramu Comenius mohou každoročně studenti pedagogických fakult odjet na stáž na základní a střední školy do členských zemí EU a učit zde svůj mateřský jazyk nebo jiné jazyky. Ročně může být vysláno třicet zájemců se stipendiem 500 až 700 eur.
Unie láká špičkové studenty
Přitáhnout a případně udržet v Evropě nejlepší mozky z celého světa, které zatím jezdí studovat převážně do Spojených států, se snaží nový program Erasmus Mundus (Erasmus Svět). Vždy nejméně tři univerzity ze tří zemí EU se zapojí do vzdělávacího cyklu, jehož absolventi obdrží diplom na úrovni "masters", uznávaný v celé EU. O tuto formu postgraduálního studia se budou moci ucházet vedle evropských studentů také absolventi ze třetích zemí. V roce 2004 by jich mělo být 120, o čtyři roky později už 2160. Výše stipendií je spočítána na lákavých 1600 eur měsíčně (48 000 Kč).
Kdo se ptá, ten se dozví
Zdaleka ne každý, kdo se hlásí na Erasmus, obstojí v konkurenčním boji. Proto se musí poohlédnout po dalších možnostech. Jednou z nich může být získání stipendia od vlády státu, ve kterém chce žadatel studovat. Na zastupitelském úřadu příslušné země by měli zájemci získat podrobnější informace. Nabízených míst sice není mnoho, ale na druhou stranu o tom moc lidí neví. Štěstí se na vás může usmát, pokud kontaktujete vybranou zahraniční univerzitu přímo a dotážete se na stipendium pro studenty ze střední a východní Evropy. Okrajovou, nicméně reálnou šancí, jak strávit semestr nebo dva v cizině, je získat takzvané firemní stipendium. To poskytují hlavně mezinárodní firmy studentům posledních či předposledních ročníků, kteří se dopředu zavážou, že si ve firmě určitou dobu odpracují.
Pokud nemáte dostatek vlastních prostředků, je možným řešením vzít si úvěr na studium, který dnes už některé banky nabízejí. Byl by také omyl domnívat se, že vízová povinnost po našem vstupu do unie automaticky odpadá. K žádným plošným změnám v tomto směru nedochází a pokračují bilaterální jednání. To, zda jako student vízum budete potřebovat, zjistíte na zastupitelském úřadě daného státu.

Kde sehnat prostředky na studium v zahraničí
trusinova@vysokeskoly.cz
andelova@vysokeskoly.cz

Se vstupem do EU se otevírají hranice a tím i přístup na evropské vysoké školy. Chcete-li ale vyjet studovat do Evropy na více než jeden či dva semestry, budete muset sáhnout hlouběji do kapsy. V kterých zemích se platí školné? Kde vzít na studium potřebné prostředky?
Existují v podstatě tři možnosti - buď si na studium sami vyděláte, nebo získáte stipendium od nějaké nadace, nebo si půjčíte peníze od banky.
Chystáte-li se např. do Španělska, Portugalska, Itálie, Estonska, Litvy, Nizozemska nebo Velké Británie, připravte se, že budete muset platit školné. V Itálii kromě toho zaplatíte při zápisu ještě regionální daň, z níž se financují programy na podporu studentů. Co se týče studia ve Velké Británii, přinesl vstup do EU českým studentům značné snížení školného na tamních univerzitách. "V Británii rozlišují dva druhy školného: pro členy a nečleny EU. I britské univerzity si uvědomují fakt, že s rozšířením EU se jim rozšiřuje okruh potenciálních studentů," uvedla Veronika Baránková z Centra mezinárodních studií Masarykovy univerzity. "Čeští studenti si totiž nižší školné mohou dovolit. V souvislosti s tím oslovilo několik britských univerzit naše centrum s žádostí, zda se mohou přijet prezentovat zdejším studentům."
V Maďarsku a Lotyšsku to funguje jinak: školné neplatí pouze uchazeči, kteří se umístí do předem určeného místa. Ti, kteří se do kvóty nevešli, i když byli přijati, platit musí.
Pokud chcete studovat v zahraničí bakalářský cyklus, vyplatí se jet do Irska, kde jsou první tři roky studia zdarma. V Polsku a Slovinsku se neplatí za prezenční studium.
Bez placení školného lze studovat v Řecku, Dánsku, na Kypru a Maltě, kde však v některých případech musejí cizinci absolvovat jednoletý základní kurs. Ve Švédsku jsou zcela zdarma i soukromé vzdělávací instituce. Na Slovensku, kde je prozatím studium bezplatné, se o zavedení školného uvažuje.
Přispívat na studium formou povinných semestrálních či správních poplatků, zápisného a podobně budete muset v Belgii, Francii, Německu, dále ve Finsku, kde se náklady vrátí v podobě studentských výhod, a v Rakousku, kde platí Češi po vstupu do EU semestrální poplatek ve stejné výši jako Rakušané.
Výše nákladů na studium se tedy odvíjí od výše poplatků, které jsou po studentu požadovány samotnou vzdělávací institucí.
Je sice potřebné mít nějaké finance pro začátek, ale zbytek si můžete vydělat při studiu. Většina zemí si určuje, kolik hodin měsíčně může student pracovat.
Můžete se také pokusit získat nějaké stipendium. Z programů, které nabízí EU, připadá v úvahu jenom Erasmus Mundus (www.europa.eu.int), výměnný program pro magisterské studium. Jinak se musíte obrnit trpělivostí a začít prohledávat internet. Na stránkách Domu zahraničních služeb (www.dzs.cz) a AIA (www.aia.cz) však najdete upozornění, že studentům, kteří chtějí na zahraniční univerzitě studovat několikaletý ucelený program, nemohou tyto instituce kromě odkazů na některé nadace nic víc nabídnout. Některé z nadací podporujících vzdělávání mají specifické požadavky - většinou podle svého zaměření, kterým musí žadatel o stipendium či grant vyhovět. Například nadace ICN uděluje stipendia pouze uchazečům, kteří pracují v neziskových organizacích (kontakt: inform@icn.cz). Vzdělávací nadace Jana Husa poskytuje finanční příspěvky na vzdělávání v humanitních a společenskovědních oborech (www.vnjh.sk). Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 (www.vize.cz) a Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových (www.hlavkovanadace.cz) mají podobně jako Nadace Charty 77 (www.bariery.cz) a Open Society Fund Praha (www.osf.cz) ve svých programech mimo jiné zahrnutou oblast vzdělávání
Další možností financování zahraničního studia je vzít si úvěr. České banky však na zájem studentů o účelové půjčky nejsou nijak zvláště připraveny. Účelový úvěr na vysokoškolské studium v zahraničí poskytují pouze Poštovní spořitelna a Česká spořitelna. Poštovní spořitelna vám půjčí s dobou splatnosti do 5 let až 500 000 Kč s ručitelem nebo 250 000 Kč bez něj. Zájemce si může sám rozvrhnout splátkový kalendář, od něhož se odvíjí úroková sazba (od 8,9 do 10,9 %). Česká spořitelna nabízí pouze spotřebitelský úvěr poskytovaný fyzickým osobám - studentům CMC Graduate School of Business na MBA studium. "Výše úvěru je maximálně 700 000 Kč. Podle doby splatnosti rozlišujeme krátkodobý úvěr do jednoho roku, střednědobý do pěti a dlouhodobý do 10 let," upřesňuje Marcela Plchútová z České spořitelny. I v tomto případě se úroky liší podle doby splatnosti úvěru. Studentům prezenčního studia, ať už v Česku, nebo v zahraničí, poskytuje Česká spořitelna půjčky do 80 000 Kč v hotovosti. Splácet je lze buď měsíčně od data vypůjčení, nebo s odkladem po ukončení studia s tím, že měsíčně se splácejí úroky ve výši 9,9 %.
Komerční banka nabízí podobně jako Česká spořitelna, Poštovní spořitelna a ČSOB studentské konto s možností čerpání kontokorentu. Pokud si zřídíte Gaudeamus, studentský účet KB, získáte možnost čerpat kontokorent až do výše 80 000 (s ručitelem). Jiné banky, jako například City Bank a e-banka, studentům nenabízejí žádné úvěry.
Do podrobného adresáře českých nadací můžete nahlédnout v kanceláři AIA, nebo si ho lze objednat na stránkách Fóra dárců (www.chzechdonors.cz).

Šance pracovat při studiu se liší
kjoklova@seznam.cz

Vstup do Evropské unie přinesl českým studentům možnost studovat na vysokých školách v ostatních členských státech za stejných podmínek, jaké mají domácí studenti. Povolení k pobytu je pak studentům uděleno, když splní podmínku, že nebudou zátěží pro sociální systém v dané zemi (prokazuje se čestným prohlášením nebo jinak). Student, jenž povolení k pobytu získá, pak může na území daného státu vykonávat výdělečnou činnost. A to v souladu s národní legislativou.
Obecně by tak mělo platit následující pravidlo: je-li student zapsán na univerzitu kupříkladu ve Francii, přestávají se na něj vztahovat omezení platná vůči migrujícím pracovníkům a může pracovat za stejných podmínek jako domácí studenti.
Ale pozor - výše uvedené principy představují ideální stav. V současnosti - krátce po rozšíření Evropské unie - je postoj "starých" členských států k vnímání pozice studenta-pracovníka stále nejednotný. Některé členské země tak na studenta, jenž si při studiu přivydělává, nahlížejí jako na osobu, vůči níž se vztahuje přechodné období. Takový přístup vyznává například Česká republika.
Společná definice studenta-pracovníka na unijní úrovni neexistuje, odpověď musíme vždy hledat v národní legislativě státu, kde by chtěl student pracovat.
Před rozšířením unie se rozhodly otevřít své pracovní trhy pro studenty z přistupujících zemí Velká Británie, Irsko, Francie a Německo, na poslední chvíli k nim přibylo také Švédsko. Také v těchto zemích je ale praxe do značné míry odlišná. Ve Velké Británii musí studenti - stejně jako všichni pracovníci z nových členských států - zažádat nejpozději měsíc po nástupu do zaměstnání o registraci. Při první žádosti u příslušné kanceláře, spadající pod britské ministerstvo vnitra, žadatel navíc skládá registrační poplatek za vydání registrační karty ve výši 50 GBP. Francouzská legislativa neuvaluje na studenty žádná omezení, maximální pracovní úvazek ale nesmí přesahovat 15 hodin za týden. Při překročení tohoto limitu se na studenta začíná pohlížet jako na pracovníka.
Německé úřady obvykle povolují práci studentů z jiných členských států zapsaných na německou univerzitu bez omezení, v některých spolkových zemích je ale studentská práce povolena jen o přestávkách mezi jednotlivými semestry.
"Pro studenta, který se rozhoduje, kde chce v unii studovat a zároveň si přivydělávat, je tedy rozhodující národní úprava konkrétní země, čili zda je legislativně upraven výkon pracovní činnosti studentů a v jakém rozsahu. Omezení se většinou vztahují na maximální počet hodin v týdnu či měsíci nebo na maximální počet dní či měsíců za rok," shrnuje tisková mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí Kateřina Prejdová.

Ne každý diplom ze zahraničí je uznáván
jitkacer@hotmail.com

Základním předpokladem pro to, aby zahraniční diplom byl absolventovi uznán i v České republice, je, aby zahraniční vysoká škola byla akreditována v zemi, kde má sídlo. Zdeňka Pastorová z odboru vysokých škol Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k tomu říká: "Uchazeč by si měl vybírat studijní nabídky pouze akreditovaných vysokoškolských studijních programů uznávaných zahraničních vysokých škol, jinak se vystavuje nebezpečí, že po návratu nebude jeho vzdělání v České republice uznáno, respektive nemůže být uznáno za rovnocenné s vysokoškolským vzděláním získaným po ukončení příslušného typu studijního programu (bakalářského, magisterského a doktorského) na veřejných vysokých školách v České republice." Informace o akreditovaných školách a studijních programech lze získat přes síť národních informačních center. Adresy informačních středisek NARIC členských států Evropské unie a středisek ENIC států Rady Evropy a UNESCO, které poskytují informace o akademickém uznávání kvalifikací, jsou uvedeny na na internetové adrese: www.enic-naric.net. Informace by měly též podat zastupitelské úřady dané země v České republice (jejich přehled a kontakty jsou zveřejněny na internetové adrese Ministerstva zahraničních věcí, www.mzv.cz).
O uznání diplomu je třeba požádat písmeně, k žádosti přiložit diplom, případně jiný doklad o studiu a výpis zkoušek (například Dodatek k diplomu) s úředním překladem. Obdobně jako maturitní vysvědčení nebo vysokoškolské diplomy vydané v České republice musí být zahraniční diplom legalizován příslušným orgánem země, kde byl vydán. Způsob legalizace zahraničního diplomu je závislý na uzavřené mezinárodní smlouvě. Zdeňka Pastorová proto doporučuje opatřit si před odjezdem ze zahraničí legalizaci dokladu (nejlépe dotázat se na zastupitelském úřadě ČR v dané zemi). Dodatečná legalizace je pak zbytečně zdlouhavá a finančně náročná. Bez legalizace podle zákona diplom nesplňuje náležitosti o vysokých školách a jeho uznání může být i z tohoto důvodu zamítnuto.

Rozšířená verze článku: http://studentweb.cz/unie

Akademická informační agentura
Senovážné náměstí 26 P.O.BOX 8, 110 06 Praha 1 tel. 224 229 698
e-mail: aia@dzs.cz www.dzs.cz

Akademické info centrum
Malé náměstí 12
110 00 Praha 1
tel. 221 611 511
e-mail: aic@centrum.cz
Komenského náměstí 2
602 00 Brno
tel. 542 126 445-7
e-mail: aic@ics.muni.cz

Fulbrightova komise
Táboritská 23, 130 87 Praha 3 tel. 222 718 452
e-mail: advisor@fulbright.cz

Britská rada
Bredovský dvůr
Politických vězňů 13
110 00 Praha 1
tel. 221 991 111
e-mail: info.praha@britishcaouncil.cz
www.britishcouncil.cz

Francouzský institut
Štěpánská 35, 111 21 Praha 1
tel. 221 401 111
www.ifp.cz

Open Society Fund
Seifertova 47, 130 00 Praha 3
tel. 222 540 979
e-mail: osf@osf.cz, www.osf.cz

AISEC ČR
Senovážná 2, 110 00 PRAHA 1
tel. 224 235 192, 224 237 417, www.aisec.cz