Bude to souboj odvahy s naší tradiční zaražeností

Bývalý dlouholetý starosta Litomyšle a radní Pardubického kraje Miroslav Brýdl poprvé zažívá v politické kariéře situaci, kdy jde do voleb předem poražen.
Od listopadu 1989 byl zvyklý jen vyhrávat. Buď byl opakovaně volen litomyšlským starostou, nebo se bez potíží dostal do krajského zastupitelstva. Před volbami do Evropského parlamentu to ale neplatí. "Určitě to nevyjde. Podpora našeho volebního uskupení Unie liberálních demokratů, kam patří i US-DEU, je slabá," přiznává.


hn: Proč jste se vydal vstříc porážce?
Třeba proto, že rozšiřování Evropy je věc hlavně pro mladé a já mám tři dospělé děti, které se začínají proevropsky orientovat. Už jen kvůli nim do toho jdu. Já, stařec, tu vystupuji jako symbol.


hn: Symbol strany, která chce měnit Evropu, ale sama se rozpadá a je rozhádaná...
To máte bohužel pravdu. Jsme taková strana blech, kde si každá skáče kam chce.


hn: Takové straně se těžko věří, že může něco dokázat.
Pro mě to je další důvod, proč kandiduji. Chci ukázat, že i když navenek působíme nejednotně, tak můžeme hájit důležité hodnoty.


hn: Když jste z místa starosty přešel na krajský úřad, řekl jste: Na radnici jsem byl u konkrétních věcí, na kraji už je moc byrokracie. Kde končí práce a začíná byrokracie?
V kraji je to ještě asi tak napůl. A výš už je to byrokracie.


hn: To byste se v Evropském parlamentu necítil zrovna nejlépe.
Buď bych hned zešílel, to je jedna možnost. Nebo bych se pokusil tu byrokracii a obřadnost prorazit tím, co fungovalo, když jsem byl starostou. Prostě navazovat kontakt s lidmi. Třeba vědomě přes trapnost.


hn: Jak může trapnost porazit byrokracii?
Už jako starosta jsem musel hovořit se zástupci partnerských měst, i když pořádně neumím žádný jazyk. Víte, trapnost je estetická kategorie, a když ji dáte mezi lidi, tak buď vás úplně rozdělí, nebo vás sblíží. A v politice to funguje taky. Občas můžete kvůli špatné znalosti jazyka říci něco hloupě, ale protože většina lidí se nechová koženě, tak to přijme a oficialita se prolomí.


hn: Kdo spolu bude podle vás v unii jednat víc? Starostové a hejtmani, nebo ministři a premiéři?
Unie je koncipována tak, že má být Evropou regionů. Takže očekávám, že kontakty regionálních politiků budou silnější a důležitější.


hn: Jsou na to naše regiony připravené?
Udělali jsme jeden špatný krok - a teď budu mluvit proti vlastnímu Pardubickému kraji. Naše regiony jsou v rámci Evropy malé. Takže se kromě oficiálních krajů musí vytvářet větší sdružení regionů.


hn: Pokud se nedostanete do Evropského parlamentu a zůstanete v domácí politice, pokusíte se mapu regionů změnit?
Ne, v dohledné době na to nebude příhodná situace.


hn: Takže budou existovat stále dvě paralelní struktury, kraje a k tomu ještě neformální síť větších regionů?
Ale my v tom nejsme úplně sami. Podobně na tom jsou další menší země, třeba Dánsko.


hn: Jak velký by měl být takový ideální evropský region?
U malých zemí, jako je Česko, by základem mělo být území, kde žije přibližně milión lidí. Na východě Čech je to třeba společné území Pardubického a Královéhradeckého kraje. U velkých států by to měl být region s deseti až patnácti milióny obyvatel.


hn: Nebude pro nás patnáctimiliónový region už příliš silný partner?
Kdepak, všechny ty řeči o ztrátě identity v unii jsou nesmysl. Mám přátele v Nizozemsku a v Dánsku a vůbec nepozoruji, že by nějak ztráceli svou identitu. I když jsou v unii už dávno, jsou například ti Dánové na svou zemi hrdí mnohem víc než my na Česko. Jsou to Vikingové se vším všudy, kteří se dobře orientují v evropském prostoru. Nizozemci to samé. Záleží jen na nás, abychom se prosadili.


hn: Kdo umí jazyky, měl by obstát. Ale co lidé z generace, která místo angličtiny měla povinně ruštinu?
Tito lidé si zřejmě unii moc neužijí, to je bohužel pravda.


hn: A co vaše krédo, že i když cizí řeč moc neumím, nemám se stydět ji používat?
Samozřejmě, že pro náš život v unii bude důležitý souboj odvahy s naší tradiční zaražeností. Když k nám přijedou mí známí z Dánska, nebojí se ničeho. Je to určitě dané tím, že vyrůstali v otevřené společnosti, bez pěstovaných zábran. Já jsem se z našich vzájemných setkávání naučil, že i když se nedomluvím perfektně, tak to musím zkoušet. V Evropě se nesmíme stydět. To je základ.


hn: Pomůže nám členství v unii provětrat onu zaraženost?
Určitě nás nastartuje zapojení do ekonomické soutěže. Protože rozhodně nejsme blbí a budeme se snažit ostatním zemím vyrovnat.


hn: Už se vám těmito argumenty podařilo nějakého euroskeptika přesvědčit? Třeba večer, v hospodě?
V hospodě to probíráme, to ano.


hn: A přesvědčil jste?
Vrátím se k té hrdosti, kterou jsem popisoval u mých přátel z Dánska. Každému říkám, že i ta malá Litomyšl má svůj evropský význam a že máme být hrdí na to, že jsme z Pardubického kraje. Zdá se mi, že lidi si to většinou uvědomují.


hn: Na základě vaší agitace?
Ne, na základě toho, co sami v Litomyšli vidí. Podařilo se nám třeba získat peníze z evropských fondů. Děláme rekonstrukci pivovaru v areálu zámku a ministerská delegace z Irska, která se na to přijela podívat, řekla, že to děláme super. Takové věci zvedají lidem v malé Litomyšli evropské sebevědomí.

Související