Peter Gabriel mohl spát na vavřínech už od 70. let minulého století, kdy byl s Philem Collinsem lídrem úspěšné rockové kapely Genesis. Ta kromě skvělých prodejů desek sklízela nadšené reakce na svou hudbu, ale i texty a energii živých vystoupení.

Gabriel přesto v roce 1975 odešel (v Genesis od té doby zpíval Collins) a dal se na sólovou dráhu - svou první Grammy i první hit v Top 40 sklidil až na ní. 

Gabriel se přitom neprofiloval jako hitmaker - už od první desky se pouštěl do experimentů. I během dalších let si dával záležet, aby jeho produkce nebyla plytká.

Za zmínku stojí také péče, kterou věnoval výtvarnému řešení obalů svých alb: v polovině 80. let, kdy byly obchody s deskami plné přepestrých kýčů, si nechal udělat návrh obalu později slavného alba So od britského designéra Petera Savilla, známého tím, že jeho práce jsou čisté, jednoduché a často obsahují jen typografické prvky místo obrázků (viz například Savillovy práce pro Joy Division, New Order nebo OMD).

Vydávat vlastní hudbu Gabrielovi nestačilo, a tak se dal na dráhu hudebního objevitele: založil putovní festival WOMAD a hudební vydavatelství Real World - obojí je zaměřené na ethno a je mezinárodně respektované i lidmi, kteří Gabrielův rozcitlivělý zpěv či progrockovou minulost nemají v lásce. WOMAD i Real World se Gabrielovi podařilo prosadit i coby marketinkově úspěšné značky.

Chytře se zde setkávají svět popu (v rámci WOMAD si zahrály kapely James a Crowded House, které přitáhly k projektu i publikum, jež se o hudbu "třetího světa" nezajímá) s bublinou lidí, kteří se věnují propagaci etnických kultur. 

Vydavatelství Real World zase přitáhlo zájem médií a publika k mnoha spíše nezávislým projektům: Afro-Celt Sound System či Joi se věnují taneční hudbě, Holmes Brothers hrají blues, Papa Wemba má přezdívku King of Rhumba Rock. Gabriel přesto, že je těmto projektům jakýmsi hodným strýčkem, nepůsobí jako někdo, kdo si uzurpuje cizí kulturu proto, aby vypadal více cool - nějak se mu daří odolávat tomu, aby byl jen dalším bílým troubou, který chce "primitivům" vnutit své pojetí světa.

Jako každá dlouhá hudební kariéra má i ta Gabrielova své zvraty - některé jeho nahrávky jsou nesmírně úspěšné, jiné jsou spíše předmětem respektu a debat (to je i případ posledních dvou počinů, experimentálních alb Ovo a Us, kde se potkávají ethno, hip hop, rock, Gabrielův typický něžný zpěv a elektronika).

Nezdá se, že by jejich autorovi záleželo na tom, aby si mohl koupit nový filtr do svého nepochybně báječného soukromého bazénu - luxus, který si ve svých čtyřiapadesáti Gabriel dovoluje, je mnohem spíš luxusem duševním: hraní si se zvuky a vlivy bez obav z budoucnosti. Možná právě díky tomu se mu daří být stále chován v úctě, ať se jeho momentální aktivity nacházejí ve stádiu "skládám úspěšné hity" nebo "objevil jsme nesmírně zajímavou hudbu, která možná potěší náročné posluchače a možná také ne".

Na dnešním koncertě se podle informací pořadatele objeví jak skladby z novějších desek, tak Gabrielovy nejúspěšnější písně Sledgehammer, Solsbury Hill, Mercy Street a Red Rain.

Související