Jak se změny ve společnosti promítají do výchovy dětí


V České republice se výrazně zvýšily možnosti pro osobní realizaci, pracovní uplatnění, cestování či vzdělávání, mnoho lidí si materiálně velmi polepšilo. Naplňujeme více svá osobní práva, jsme sebevědomější. Na druhé straně se v řadě oblastí života snížily jistoty. Strach o práci, ztráta zaměstnání a dlouhodobá nezaměstnanost, pocity zbytečnosti, chudoba, ale i obavy ze stáří se rovněž promítají do fungování rodiny.
Tak jako se společenské změny nedotýkají všech lidí stejným způsobem, tak ani odezva v jednotlivých rodinách není stejná. Jsou rodiny, které jako by žádné společenské změny ani nezaznamenaly, v jiných se proměnil život radikálně. Je proto velmi obtížné hledat obecnější tendence a navíc jejich zjištění má jen poměrně malý význam pro porozumění psychologické dynamice působení na dítě v konkrétní rodině. Vždyť v rámci podmínek si každý jednotlivec, každá rodina hledají nejvhodnější místo a vytvářejí si svůj život po svém. Na druhé straně znalost měnících se podmínek a předpokladů pro výchovné a vzdělávací působení i zkoumání možných následků pro dítě má smysl pro hlubší porozumění rozvoje fungování rodiny i vlivu na potomky.

Chybí soužití tří generací

Rodiny mají menší počet dětí, což v řadě směrů vytváří lepší podmínky pro rozvoj dítěte. Rodiče totiž nedrobí pozornost, zájem, čas a zdroje mezi více dětí. Příznivý vliv má menší počet dětí zejména na kognitivní schopnosti. Jedináček si nemůže hrát se sourozenci, častěji se tak musejí zapojit rodiče. Ti mu poskytují kvalitnější podněty, jsou s to lépe je podpořit, nabídnout alternativní postupy a podobně. Děti se také rodí mírně starším rodičům než dříve.
Z hlediska osobnostního rozvoje jsou na jedné straně rodiče každým rokem klidnější, zralejší, vyrovnanější a "usazenější", což je ve prospěch dítěte, naopak narození dítěte jim může komplikovat pracovní kariéru mnohem víc než ve dvaceti letech.
Na druhou stranu mladí rodiče častěji než dřív žijí mimo původní rodinu - chybí pak soužití tří generací. To spolu s menším počtem dětí v rodině znesnadňuje přirozený rozvoj sociálních dovedností i nápodobu jiných vzorů, než jsou rodiče. Častěji také vychovává dítě jeden rodič. Ani v tomto případě se nejedná o příznivou okolnost, jak z hlediska ekonomického, tak i psychologického.

Rodiče s dětmi více diskutují

Tak, jak se změnila společnost, mění se i způsob výchovy. Posouvá se k demokratičtějšímu přístupu, někdy až k liberálnímu. Rodiče s dětmi více diskutují, snaží se je přesvědčit, nevymáhají poslušnost násilím, respektují jejich přání. Dětem se otevírá mnohem větší prostor, do kterého mohou svým jednáním "vniknout". Samozřejmě přitom dělají chyby a ty chyby mají šanci být větší a častější. Zejména když u nich podporujeme aktivitu, sebeprosazení, sebevědomé chování, zodpovědnost za vlastní život. Když totiž dítě nic nesmí, je drženo v pasivitě a je pořád pod kontrolou dospělých, je podstatně menší pravděpodobnost, že něco zkazí, že udělá chybu.
Všeobecně u rodičů pozoruji mnohem větší povědomí o psychických potřebách dětí a jejich naplňování. Současně s tím se výrazně zvyšují rozdíly mezi rodiči. Jsou rodiče, kteří mají opravdu veliké znalosti o dítěti, zajímají se o ně, věnují se poučeně a citlivě jeho rozvoji a kultivaci, hledají optimální formy vzdělávání, zatímco znalosti a dovednosti jiných nepřekračují akt zplození a zabezpečení základních materiálních potřeb.
Rodiče se dnes mnohem víc zajímají o své děti, věnují jim mnohem víc času. Je to dáno také tím, že mnohem méně dětí má šanci jen tak volně vyběhnout před dům a hrát si s kamarády. Pro některé děti tak může představovat škola jediný reálný zdroj socializace.

Srovnání s minulostí

Obavy vedou rodiče k tomu, že dětem víc zajišťují organizované trávení volna v kroužcích, sportovních oddílech, všeobecně roste význam tradičního vzdělávání, je mu věnováno více času a navíc se jeho zahájení posouvá do nižšího věku. Pro řadu už velmi malých dětí je vzdělávání spojeno se zvýšenými nároky na dopravu. Zatímco ještě nedávno děti alespoň na prvním stupni nebo po celou dobu povinné školní docházky měly školu v místě bydliště - dnes kvůli rušení malých škol, nabídce alternativních programů, speciálních škol, víceletým gymnázií se nemalému procentu z nich zvyšuje čas vyhrazený pro školní povinnosti o pětinu až čtvrtinu.
Jeden z problémů porozumění současné rodině vzniká různými úhly pohledu a hodnocení. Obvykle srovnáváme její dnešní fungování s tím, co si pamatujeme z vlastní minulosti, jak minulost vnímáme. Když zapomeneme na to, že se pracovalo i v sobotu, že dovolené byly kratší, že se mělo za to, že dítě se musí zabavit samo a nesmí rušit dospělé, zdá se nám minulost jako velká idyla, kdy se večer co večer celá rodina sešla a vyprávěla si zážitky z uplynulého dne, nebo někdo předčítal, případně všichni dohromady koncertovali a lili olovo do vody.
Stejně nebezpečné je, když konfrontujeme rodičovskou výchovnou praxi s tím, co vědí odborné disciplíny o tom, co je potřeba pro život dítěte a jeho optimální rozvoj. Pak opravdu můžeme mít pocit, že je čím dál hůř, protože odborníci a specialisté opravdu vědí o potřebách dítěte a o možnostech jeho ovlivnění podstatně víc. Já spíš vidím to, že rodiče si více než před dvaceti či třiceti roky uvědomují svou bezvýhradnou zodpovědnost za dítě a snaží se mu poskytnout vedle tradiční lásky a zaujetí víc času, pozornosti, prostředků.
[*]
Autor je dětským psychologem

Související