Slavná Barcelona se oklepává, zatím jen na hřišti

/od našeho spolupracovníka/
Když zapadnete po ramena do bahna, není snadné se vyhrabat ven. Tak se nyní v Barceloně hovoří o místním fotbalovém velkoklubu, který se oklepává z nejhorší krize své historie. Navzdory dobrým výsledkům to jde ztuha a pomalu.
FC Barcelona je symbolem všech Katalánců, je to víc než klub. Je znakem národní hrdosti. Barvy "blaugrana" vždycky symbolizovaly odpor vůči prošpanělské politice. "Culés", čili členové klubu, bývali zvyklí na lesk pohárů a na série vítězství, ale v posledních letech zažívají půst. Od roku 2000 totiž jejich tým nevyhrál ani regionální Katalánský pohár a ocitl se pokraji krachu.

Jak zaplatit dluhy?

Všechno začalo volbami prezidenta před čtyřmi lety. Legendárního Josepa Lluíse Núňeze, který vládl po dvě dekády, vystřídal Joan Gaspart. Chtěl být se všemi zadobře, a tak do výkonného výboru, čítajícího neuvěřitelných osmdesát lidí, přijal i své odpůrce. Rozbujely se pletichaření a politikaření, což pak vyústilo v totální rozkol.
Zatímco madridský prezident Florentino Pérez uzmul Barceloně její patent na koupi největších světových es, Gaspart nakupoval za velké peníze hráče, kteří se pak ani nevešli do sestavy. Leckdy své kroky ani nekonzultoval s trenéry. Za tři roky takto prohospodařil na 200 miliónů eur za dvě desítky fotbalistů, ale prosadil se jen Argentinec Javier Saviola.
Dluhy rostly rapidním tempem. Gaspart situaci neustál, stal se nepřítelem všech a před rokem rezignoval. Na jeho místo nastoupil mladý advokát s ostrými lokty Joan Laporta. Deset měsíců už tahá Barcelonu z nejhoršího, ale většina práce je ještě před ním.
Po sportovní stránce se klub uklidnil. Letní nákup Brazilce Ronaldinha a lednové hostování Nizozemce Edgara Davidse se ukázaly být správnými tahy, které nasměrovaly Barcelonu opět do horních pater ligové tabulky. Ale změnit ekonomickou situaci nelze tak rychle. Laporta nechal udělat audit, podle jehož výsledků Barcelona skončila loňskou sezónu se ztrátou 164 miliónů eur. Podle odborného ekonomického čtrnáctideníku Mercado de dinero je celkový dluh asi 230 miliónů. V roce 2000 byl přitom klub v plusu 11 miliónů.

Neposkvrnit dres

Úspory začaly u přemrštěných hráčských kontraktů. Největší potíž byla s nejlépe placeným Patrickem Kluivertem. Nizozemec nehodlal z 10 miliónů čistého za rok slevit. "Nesáhnou ani na jedno euro, co mi patří," hrozil, ale nakonec se podvolil a vzdal se více než padesáti procent. Po sezóně ale zřejmě odejde, stejně jako další drazí hráči (Luis Enrique, Overmars).
"Nové hvězdy v žádném případě nemohou počítat s astronomickými platy," řekl Laporta. Například Ronaldinho pobírá necelé čtyři milióny.
Laporta také zvýšil cenu vstupného na ligové zápasy (zisk cca 6 - 9 miliónů) a dělá všechno pro to, aby vzrostl počet členů klubu. Příspěvky "culés" totiž znamenají značnou část klubového rozpočtu (letos byl schválen na 162,7 miliónu eur - Real Madrid má 293 miliónů).
Pronajmout dres generálnímu sponzorovi, tomu se členové zuby nehty brání. Pravověrní Katalánci odmítají "poskvrnit posvátný dres komercí", jak zaznělo v jednom prohlášení konzervativního křídla, které má zatím převahu. Laporta se snaží vžitý názor změnit, ale konečný verdikt stejně musí v hlasování vyslovit statisícová členská masa.
Po vzoru Realu Madrid se pak Laporta snaží investovat do superhvězd, které jsou zlatým marketinkovým dolem. Proto se v poslední době mluví o nizozemském střelci Ruudu van Nistelrooijovi z Manchesteru United. Jeho příchod vypadá nepravděpodobně, jenže stejně tomu bylo před rokem s Davidem Beckhamem a Realem Madrid. Hlavní jsou totiž vždycky peníze. Jenomže těch na druhé straně v Barceloně nemají zrovna na rozhazování.