Tunel pod Gibraltarem pevně spojí Evropu s Afrikou



Děla pevnosti Gibraltar střeží po staletí vstupní bránu do Středozemního moře. Ona brána mezi nejjižnějším cípem Evropy a severní Afrikou však kdysi neexistovala. Kontinenty spojovala souš, dokud souhrou geologických náhod nevznikla příkopová propadlina zvaná Gibraltarský průliv, která ve svém nejužším místě měří necelých čtrnáct kilometrů. To člověka láká k činům - a panovníky nevyjímaje.
Sen o pevném propojení Evropy s Afrikou se začal uskutečňovat v roce 1979, kdy marocký král Hassan II. a španělský panovník Juan Carlos I. podepsali dohodu o projektu. Podle monarchových slov mělo Maroko do roku 2000 "spojit to, co příroda rozdělila". Nastaly ovšem potíže provázející každé velké dílo.
Pevné spojení pod Gibraltarem a tunel pod Lamanšským průlivem mají mnoho společných rysů. V obou případech se ve hře objevila varianta zavěšeného mostu. Shodně se však ukázala jak příliš nákladná, tak i nebezpečná. Zvítězily verze podmořského železničního spojení uspořádaného tak, že mezi dvěma souběžnými jednosměrnými tunely probíhá menší servisní tunel příčně propojený s hlavními tubusy vždy po určité vzdálenosti.

Nejkratší neznamená nejlepší

Původní projekt počítal s tunelem vedoucím nejužším místem Gibraltarského průlivu, kde by pod mořem probíhalo asi 14 kilometrů stavby. Znamenalo by to ovšem razit tunely v hloubce až 900 metrů pod hladinou. Technici proto i za cenu zdržení projekt přepracovali a zvolili sice delší, ale mělčí řešení.
Vyšla jim trasa mezi španělským mysem Paloma, ležícím asi 40 kilometrů západně od Gibraltaru, a mysem Malabata poblíž marockého města Tangeru. Mimochodem, právě Tanger je největším přístavem na marocké straně. Trajektovým terminálem tam v letní sezóně prochází na 24 tisíc lidí a projíždí 6200 automobilů denně.
Z díla o celkové délce 38,7 kilometru (Eurotunnel mezi Francií a Británií měří 50,5 km) má vést pod mořem celých 27,8 kilometru v hloubce do 300 metrů pod hladinou.
Přesné vedení trasy nového díla však ještě nikdo nezná. Španělé a Maročané je stanoví až po zevrubném geologickém průzkumu, do něhož od letoška do roku 2006 investují 26 miliónů eur.
Ve složitém geologickém profilu to stavitelé nebudou mít snadné. Napovídají to vzorky z několik set metrů dlouhých experimentálních tunelů vykopaných z jedné i druhé strany Gibraltaru, stejně jako hloubkové vrty, které z hladiny uskutečnil mezinárodní tým.
Dokud neskončí průzkum, nebude možné ani stanovit, na kolik dílo financované částečně i ze zdrojů Evropské unie přijde. Odhady se pohybují v širokém rozsahu od tří do deseti miliard eur. Zkušenosti z Eurotunnelu přitom napovídají, že skutečnosti budou blíže ti, kdo počítají s horní hranicí odhadu.

Hrozí invaze teroristů?

Pevné propojení obou kontinentů představuje především komerční projekt. Nepochybně oživí spory kolem snahy evropských zemí hospodářsky ovládnout arabský Magreb, unii Alžírska, Libye, Maroka, Mauritánie a Tuniska. Jistě také významně ovlivní vztahy gibraltarských sousedů, které mají daleko k idyle.
Maroko v roce 1975 zabralo někdejší španělskou kolonii Západní Saharu a od té doby obviňuje Španěly z podpory Lidové fronty za osvobození Polisario. K růstu napětí přispívají v posledních několika letech také diskuse o suverenitě dvou španělských enkláv na africkém kontinentu, Ceuty a Melilly, stejně jako spory o několik ostrůvků.
Klidu v oblasti nepřidá ani španělská snaha o zahájení průzkumu ropných ložisek ve vodách mezi marockým pobřežím Atlantiku a Kanárskými ostrovy. Španělé naopak viní Maročany z krachu úmluvy Evropské unie, která by jim umožnila rybolov v bohatých marockých vodách.
A co víc, Španělé se po nedobrých zkušenostech britských úřadů z eurotunelu obávají, že pevné fyzické spojení kontinentů vyvolá vlnu přistěhovalectví. O nelegální překročení Gibraltarského průlivu do Španělska jako brány k Evropě se pokouší každým rokem půl miliónu lidí. Nedůvěru vzbuzuje také pevné spojení Evropy přímo s muslimskou zemí, odkud by mohli přijít teroristé.
Maročané nicméně očekávají od "pupeční šňůry s Evropou", že přispěje k vyrovnání jejich, potažmo severoafrického životního standardu se standardem starého kontinentu.
"Tento projekt je mnohem důležitější než tunel pod Lamanšským průlivem. Tam totiž spojuje dvě ekonomicky vyspělé země," řekl pro BBC Abdel Aziz Mezian pověřený vedením projektu na marocké straně. "Světové instituce se všude vyrovnávají a standardizují. Afrika se konečně musí stát součástí tohoto trendu."
[*]
Autor je redaktorem Českého rozhlasu 2 - Praha


Železnice mezi Evropou a Afrikou se stává realitou
Uspořádání: mezi dvěma souběžnými železničními tunely o průměrech po 7,5 m leží středový obslužný tunel o průměru 4,8 m. Příčné propojovací tunely s průměrem tří metrů se nacházejí po každých 340 m.
Trasa: mys Paloma, Španělsko (40 km západně od Gibraltaru) - mys Malabata poblíž Tangeru, Maroko
Celková délka: 38,7 km
Z toho pod mořem: 27,75 km
Hloubka tunelu: 100 až 300 m pod mořem
Počáteční náklady (2004 až 2006): 27 miliónů eur
Celkové náklady: odhad 3 až 10 miliard eur
Zahájení stavby: 2008
Dokončení: ? Pramen: SETEC

Zvažované projekty obřích železničních tunelů
Země Tunel Délka
Čína pevnina - Tchaj-wan 125 km
Estonsko - Finsko Tallin - Helsinky 54 - 80 km
Finsko - Švédsko Umel - Vaasa 25 - 48 km
Irsko - Wales Dublin - Holyhead, Irské moře 95 km
Japonsko - Korea Cušima-kaikjó a Korejský průliv 55 + 65 km
Maroko - Španělsko Gibraltar 38,7 km
Rusko Sachalin (tunel pod Tatarským průlivem) 10 - 20 km
Rusko - USA Beringova úžina 74,4 km
Pramen: Subaqueous Railway Tunnels