Bývalý hlavní vyjednávač za Česko s Evropskou unii má prý malou podporu od vlády a politických stran. Opak je pravdou.
Pavel Telička má - coby kandidát na komisaře - solidní podporu vlády i veřejnosti. Sedí však na politické židli a podporu politiků si musí sám získat. A bude si muset, po letech vyjednávání a lavírování, vybrat.
Budoucí komisař se v tuto chvíli musí rozhodnout. Pokud chce zůstat "nestranný", nejspíše se po konci letního kralování vrátí do diplomacie. Pokud však chce zůstat komisařem i na dalších pět let, musí si vybrat, s kterou z politických partají spojí svoji budoucnost. A ne prostřednictvím médií fňukat na návsi, že má malou podporu "z domova".
Pavel Telička volil roky velmi chytrou strategii. Tušíc turbulence v složení diplomatického sboru, pečlivě stavěl svoji kariéru na vizáži nepostradatelného, leč zcela apolitického diplomata. Tento chytrý kalkul jej přivedl až na místo eurokomisaře.
V tu chvíli se však hra změnila. Chtěl-li být Pavel Telička špičkovým profesionálním diplomatem, zůstal by v COREPERU, kolegiu velvyslanců jednotlivých zemí při EU. Je to post nanejvýše důležitý - sbor stálých zástupců předjednává většinu budoucích rozhodnutí unie.
Sako kariérního diplomata však začalo být Teličkovi malé. Precizní hrou se dostal až na jeden z nejdůležitějších postů, kam se může český "činitel" dostat.
Bylo by naivní chtít od politiků, aby extrémně vlivný post přenechávali úředníkovi. Pavel Telička naivní jistě není. Pokud chce obhájit post eurokomisaře i na "skutečné" funkční období, musí začít shánět politickou podporu. A to bez úzké spolupráce s jednou ze silných politických stran nezíská.
Kupříkladu ČSSD má pro bývalé členy strany velké pochopení. Má i slabost pro oblíbené a neokoukané tváře. Stejně tak si ovšem namydlením schodů Miloši Kužvartovi získal Telička ve straně silné nepřátele. Buď jak buď: míč je na jeho straně hřiště.
petr.kambersky@economia.cz
