Bezradné hry s eurozatykačem
Čeští poslanci mají diskutovat o razantních změnách trestního řádu a Listiny základních práv a svobod, jež by měly vtělit do našeho právního řádu Evropský zatýkací rozkaz. Jde o průlomové rozhodnutí. Eurozatykač umožňuje vydat člověka podezřelého ze zločinu z jakékoliv země EU do té, která zatykač vystaví. Státy EU tím podstatně oslabují závazek chránit své občany před cizí soudní mocí. Od těch samých občanů jejich vlády vyžadují plnění závazků a loajalitu ke státu v neztenčené míře.
Také to je důvod, proč měla česká vláda zřetelně a přímo vysvětlovat veřejnosti všechny klady a rizika evropského zatykače, umožňujícího podstatně rychlejší stíhání zločinců. Kabinet však připravoval novely bez veřejné diskuse, takřka pokoutně. Návrh původně nebyl zaslán k připomínkám ani vládnímu zmocněnci pro lidská práva.
Koaliční politici zcela vyklidili pole před opozičními útoky, jejichž tón udal někdejší předseda ODS a nynější prezident již před minulými volbami, když varoval před "německým policistou, který na základě zatykače vydaného ve své zemi vůči občanu České republiky může přejít hranice s nabitou pistolí a tady zatýkat toho člověka".
Navzdory podobným temným proroctvím schválilo téměř sedmdesát procent české veřejnosti přistoupení k EU. Také to mohlo povzbudit vládu, že pro občany, kteří se zrovna nemíní stát mezinárodně hledanými delikventy, nemusí být evropský zatykač až tak nepřijatelný. Jeho odpůrci vykreslují vydávání lidí k trestnímu stíhání nebo výkonu trestu přes hranice jako nebezpečné omezení státní suverenity.
Proč premiér a ministři nezdůrazňují, že moc našeho státu také vzroste? Česká republika přece bude mít šanci žádat po státech unie promptní zatčení každého pachatele, který se u nás dopustil vážného zločinu.
Poslanci ODS a KSČM šermují článkem Listiny základních práv a svobod, v němž stojí, že "občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti". K tomuto paragrafu však inspirovaly ústavodárce především praktiky komunistů, kteří nutili nepohodlné disidenty k vystěhování a exulanty zbavovali státního občanství. Používat ho dnes jako argument proti vydávání lidí podezřelých třeba z terorismu nebo pašování drog je nesmyslné a zavádějící.
Přesto vláda v marné snaze uchlácholit opozici navrhuje ústavní novelu listiny, která by tento článek doplnila o konstatování, že občan může být vydán do jakékoliv země EU, pokud to vyplývá ze závazků České republiky jako členského státu unie. Tato úlitba je zbytečná i vzhledem k výroku Ústavního soudu, že evropské zákony, k jejichž dodržování se Česká republika v rámci EU zavázala, mají přednost před českými paragrafy, včetně těch ústavních.
Poněkud opatrněji by místní oponenti evropského zatykače měli nakládat s tvrzením, že vydání cizímu soudu nemusí zaručit spravedlnost. Vždyť všechny státy EU jsou vázány Evropskou úmluvou o lidských právech a svobodách a podléhají jurisdikci Evropského soudu pro lidská práva. Téhož soudu, na který se obracejí stovky českých občanů se stížnostmi na nespravedlivé rozsudky české justice. A velmi často jim evropské soudy dávají za pravdu.
Samozřejmě, kolapsy spravedlnosti nelze vyloučit ani v zemích s moderním trestním řízením. Německý parlament proto svůj souhlas s evropským zatykačem podmínil možností inspekce právních expertů v zemi, která požádá o vydání podezřelé osoby. Také čeští zákonodárci měli přijít namísto hutných replik o suverenitě s nějakými návrhy prováděcích předpisů, jež by české soudce opravňovaly například k vyžádání dodatečných důkazů, nebo umožnily vydávaným osobám ještě v tuzemsku se odvolat k vyšší instanci proti zatčení.
Žádné podobné návrhy, umožňující kompromis mezi koalicí a opozicí, ale zatím nezazněly. Nejpravděpodobnější důsledek? Změna Listiny základních práv a svobod, k jejímuž přijetí je třeba ústavní většina, má mizivou šanci. Koalice ale možná prosadí novelu trestního řádu, čímž evropský zatykač uzákoní. Lze potom očekávat stížnost k Ústavnímu soudu na jeho rozpor s českou konstitucí. Ten však nebude ještě nějaký čas po našem vstupu do EU fungovat kvůli sporům mezi Senátem a prezidentem o nové ústavní soudce. Obraz bezradnosti naší politiky bude zářit do daleka sytými barvami.
