Postupná liberalizace zpestřuje obraz Číny

/Od našeho spolupracovníka/
Končící zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců dospělo k dalším v řadě úprav ústavy, které v tomto případě mají kodifikovat právní záruky pro soukromé podnikání a vlastnictví soukromého majetku.
Tím se posiluje právní postavení soukromých subjektů ve vztahu k státnímu sektoru a státním úřadům. Tato změna v ústavě navazuje na řadu předchozích úprav, kterými od konce 90. let reformistické vedení komunistické strany obrátilo politický styl doprava, s cílem podpořit produktivnější složky hospodářství, pročistit vládnoucí ideologii a současně zdůvodnit legitimitu své moci.
Je pozoruhodné sledovat, jak v Číně praxe předstihuje zákonodárství a ideologii. Soukromé podnikání se objevuje již od přelomu 70. a 80. let, aniž by mělo odpovídající zajištění v ústavě. Oficiální konstatování, že společenský systém v Číně je socialistický s tržními prvky, také přišlo s mnohaletým zpožděním (1992), v roce 1999 bylo do ústavy zaneseno, že ČLR je socialistickou zemí založenou na vládě zákona. V posledním případě lze značně zapochybovat, ale znělo to progresivně. V roce 2001 se oficiálně představila formule "trojí reprezentace", která připustila pozitivní úlohu podnikatelů i v řadách strany. Těch se do Ústředního výboru však dostal jen zanedbatelný počet, zato členové nejvyššího vedení jsou přes své příbuzné již dávno v pozicích finančních magnátů.
Vztah moci a zákona je klíčovým problémem moderního čínského státu, který vznikl po rozpadu poslední dynastie (1911), ale neměl příhodné podmínky, aby vytvořil základy stabilního parlamentního systému. V současné době lze alespoň očekávat pokračující liberalizaci ekonomického prostředí, které poskytne občanům lepší právní ochranu než diktatura proletariátu.
Dnešní režim se postupně ocitá v situaci republikánské vlády za Čankajškovy diktatury. Její vývoj v liberálnější a modernější systém znemožnili především komunističtí vzbouřenci a japonská invaze. Bylo by nešťastné, kdyby současná vládní garnitura reformistů musela vyčerpávat své síly proti nějakému radikálnímu hnutí, jaké kdysi představovali komunisté.
Současné snahy o liberalizaci ekonomiky a modernizaci legislativy nemusí vůbec souviset s politickými reformami, které by nastolily demokracii. Za úraz na mokré podlaze u McDonalda v Pekingu lze podat na majitele žalobu, také lze upozornit soudy na stranické funkcionáře zneužívající svou moc, ale za "protistátní" řeči a skutky čeká provinilce kriminál. Další liberalizace prostředí bohatých měst, ekonomických zón a provincií však vytváří zárodky plurality, které zpestří charakter současného autoritativního režimu a dávají občanům více prostoru, který se jim bude těžko brát zpátky.
Autor pracuje v Ústavu mezinárodních vztahů