Lvi: žádná nuda, ale kde je česká krása?

Akademici versus diváci, intelektuálové kontra baviči. Tak by se daly přeložit výsledky Českého lva 2003. Největší filmové taháky - Pupendo a Želary - odešly pokořeny, křišťálové opojení čekalo na debut (navíc černobílý!) v podobě Nudy v Brně.
Členové České filmové a televizní akademie mají evidentně rádi překvapení. Stačí si vzpomenout na ceremoniál před dvěma lety, kdy favority v čele s Tmavomodrým světem předčil Švankmajerův Otesánek.
Je však nutno stavět komerčněji laděné, finančně dobře zajištěné a hereckými hvězdami oplývající tituly do kontrastu ke snímkům, jež nemají daleko k undergroundové produkci? Určitě ne. K potěše odborné i laické veřejnosti byl totiž loňský rok na jedné straně ve znamení různorodosti, na straně druhé ve znamení kvality posunující snímky s vročením 2003 nad dlouhodobý průměr.
Loňskou produkci poměrně dobře vystihl výběr hostí slavnostního večera. Erazim Kohák by svým přístupem ke světu mohl psát repliky do Vojnárových Lesních chodců. Muzikanti ze skupiny Kabát filozofií "rychlé zábavy a nepřemýšlením mimo kino" zase nepřímo podpořili Troškovy kameňákové taškařice, ale svým způsobem i černou komedii Jedna ruka netleská.
Do pestré filmové kolekce se hezky hodily výtky filmařů a účinkujících na adresu českých zákonodárců. Ti nejenže zdejší kinematografii nepodávají přátelskou ruku, ale ještě zapírají větev, jež by mohla české tvorbě pomoci v rozšiřujícím se moři světového filmu.
Chybějí, a pokud se nic nezmění, ještě daleko citelněji budou chybět peníze. Proto scenáristé vybírají obecně sdělné látky a dělají kompromisy ve vztahu k co nejširšímu publiku. Proto režiséři sázejí na velkorysá pojetí a známé tváře. Proto producenti ze svých děl vytvářejí celovečerní reklamní spoty. Proto jsou také symboly loňské produkce komerčně úspěšné tituly jako Želary a Pupendo. Lze se však filmařům divit? Kolik je takových, kteří podobně jako Ivan Vojnár nebo autor Sentimentu Tomáš Hejtmánek riskují celou budoucí dráhu (protože jaká soukromá firma by financovala snímek s několika tisícovkami diváků) kvůli jednomu filmu?
I proto si akademici zaslouží obdiv za to, s jakou suverenitou složili ceny do rukou Vladimíra Morávka a spol., kolektivu Nudy v Brně. Snímek, nad nímž americký producent ohrnul nos, totiž jde příkladem v otevřenosti, s jakou se dívá na naši skutečnost. Je vtipný, je nápaditý, je neotřelý, je lidský. Lidsky odzbrojující, neboť pravdivý. Levný, ale nikoli laciný.
Zároveň je Nuda v Brně výjimečná i tím, jak blízko se dostala k současnosti. Ta stále jako kdyby byla pro české filmaře minovým polem.
Jakkoliv se totiž můžeme plácat po ramenou a říkat si, že v českém filmovém rybníčku není ani nuda, ani zatuchlo, nadále mu cosi chybí. Návod skoro edukačně předložila Česká televize, jež po vyhlašování Českých lvů zařadila vynikající Americkou krásu.
Snad se té "české krásy" dočkáme tento rok, kdy mají do kin přijít minimálně dva snímky demytizující soudobou českou společnost: Mistři a Horem pádem. Je na čase.

Související