Bohužel ani ve druhé etapě reformy veřejných financí se patrně nedočkáme toho, co se na začátku slibovalo. Tedy že reforma zahájí pokles deficitu veřejných rozpočtů a zajistí dlouhodobý hospodářský růst. Z reformy se navíc zcela vytratilo to, na čem by měla být postavena.
Vždyť nejde o to ještě více peněz vyždímat z občanů či ještě více na občanech ušetřit různými škrty, ale o zapojení zdroje nejcennějšího - lidských schopností nabývaných a kultivovaných prostřednictvím vzdělání.
Rok od zahájení přípravy reformy uběhl a o tom, jak zkvalitnit vzdělávání na všech stupních tak, aby se vyřešilo napětí ve veřejných rozpočtech, zase ani slovo.
Vzdělávací procesy by mohly podstatně omezit nezaměstnanost, což má pozitivní vliv na výdaje i příjmy veřejných rozpočtů. Reformátoři se k této otázce zatím vůbec nedostali, zatímco nezaměstnanost absolventů škol všech stupňů (včetně vysokých!) roste a roste. Jak dlouho budeme ještě čekat?
Celoživotní vzdělání by mohlo výrazně prodloužit produktivní období života člověka, umožnit mu plynulý přechod z profese, na kterou již svými fyzickými silami nestačí, do profese, v níž může zhodnotit své celoživotní zkušenosti. Na základě toho by bylo možné posílit solidaritu mezi těmi, co i ve vyšším věku mohou a chtějí pracovat, a těmi, kteří se již nemohou či nechtějí v pokročilejším věku zapojit do pracovního procesu.
Ostatně bez toho nebude možné dosáhnout rovnováhy v penzijním systému. Občané se budou znovu a znovu přesvědčovat, že navrhované "penzijní reformy" slouží jen k tomu, aby se zastírala skutečnost, že jsou jim vyvlastňovány potenciální úspory. Tedy to, co si mohli naspořit, pokud by neodváděli své prostředky do systému, který je okrádá.
Člověk s vyšším kvalitním vzděláním, které mu dává perspektivu profesního, příjmového a společenského vzestupu, nebude simulantem a nebude vyhledávat známého doktora, aby místo atraktivního zaměstnání mohl dělat jarní práce na zahrádce. Člověk s takovým vzděláním si bude hlídat svoji čest, nebude porušovat zákon.
Lidé vzdělaní v dobrém vzdělávacím systému, byť prošli jen jeho nižšími patry (například středním odborným školstvím), se nejen dobře uplatní na profesních trzích, ale zvládnou i rekvalifikace. A perspektivně si mohou doplnit vyšší vzdělání.
Vždyť vzdělání je zároveň jednou z klíčových podmínek využívání perspektivních a dlouhodobých zahraničních investic.
Ve výčtu toho, kde všude může sehrát vzdělání roli při reformě veřejných rozpočtů, bychom mohli pokračovat dál. Jak je možné, že vláda, jejíž dominantní subjekt ČSSD má hned na prvním místě svého programu nazvaného Společnost vzdělání, solidarity a spoluúčasti slovo vzdělání, připravuje reformu, ve které o zvýšení efektivnosti vzdělávacích procesů není ani slovo?
Není právě pozapomnění na roli schopností nabývaných a kultivovaných vzděláním hlavní příčinou toho, proč se realizátoři reformy začali v rádobyreformních krocích stále více zamotávat jako moucha chycená do pavučiny, aniž by dali jasnou a přitažlivou perspektivu?
Stálo by zato sednout v kruhu těch, co k tomu mají co říci, a zapřemýšlet, jak zkvalitnit vzdělávací procesy na všech úrovních a jak je využít pro zvýšení uplatnitelnosti lidí v krátkodobém i dlouhodobém horizontu.
Zjistilo by se, jak obrovské možnosti zůstávají nevyužity a že současná reforma je zbytečně sociálně krutá a na skutečné řešení se beztak bude muset čekat.
Autor působí na Vysoké škole finanční a správní a v Institutu pro sociální a ekonomické analýzy