Od jisté doby si každý snímek, který bazíruje na masových bojových scénách, zadělává na problém. Jako chudý příbuzný vypadá v poměru k Pánu prstenů i nový film Poslední samuraj. Budiž mu ale přičteno k dobru, že válečná vřava je jen dílčím koloritem: skutečné drama se odehrává mimo kolbiště.
Poměrně závažnou otázku nabízí už první záběr na hlavní postavu podívané, ošuntělého alkoholického veterána z bojů proti indiánům, kapitána Algrena (Tom Cruise). Jak může tento zkrachovanec, který je ochoten "za pět set babek odkrouhnout kohokoliv", opsat vývojový oblouk slíběný v názvu filmu?
A přesto se tak stane. Řízením osudu se Algren ocitne v Japonsku 70. let 19. století. Důvod objasňuje - jako v ilustrované učebnici dějin - vedlejší postava tlumočníka: "Císař, který touží po všem moderním, si najímá inženýry z Německa, architekty z Holandska a vojáky z Ameriky..."
Císařovy inovace jsou však trnem v oku zbytkům samurajů, kteří neochvějně lpí na národních tradicích. Vypořádat se s nimi proto může jen rutinér, který proti obvyklým mečům nasadí pušky s ledovým klidem.
Algren, jemuž filmaři přisoudili flashbacky z několika pogromů na indiánské vesnice, si ale velmi záhy začne uvědomovat krásu kulturní odlišnosti. Pomohou mu v tom i samotní samurajové, kteří jej hned při první půtce unesou.
Od chvíle, kdy si Algren, zasažen abstinujícími příznaky, začne zvykat na saké, jde vše jako po másle. Ostentativně předkládaná sebekázeň a rity bojovníků, odhalení čestného a spravedlivého úmyslu v boji samurajů, trocha buddhistické filozofie a klasické japonské poezie, pokrm konzumovaný pomocí hůlek, napnutá těla za vycházejícího slunce, rozkvetlé sakury a divadelně krásné japonské vesničanky.
Není divu, že si Algren v 90. minutě filmu zapisuje do deníčku: "Jsou to fascinující lidé." Ba co víc: jeho hrdost a čest bojovníka, popoháněná snahou smýt ze sebe krev indiánských dětí, jej přiměje dát se na stranu samurajů. A vytáhnout s nimi do předem prohraného boje, který rychle domestikovaný Američan trefně přirovná k Thermopylám.
Ačkoliv Poslední samuraj do posledního melodramaticko-polopatistického puntíku splňuje parametry hollywoodského spektáklu, rozhodně není odsouzen k zatracení. Minimálně pro technicky svědomitě odvedenou práci. A minimálně pro scény (ať už doslovné, nebo lehce metaforické), které ilustrují překonávání tradičních hodnot Japonska.
Na převládající melancholii a nostalgii mají lví podíl především kameraman John Toll a autor hudby Hans Zimmer. První z nich se - jak už je v současné kinematografii zvykem - s kamerou hojně popásl po japonské krajině, druhý přidal dvojitou dávku patosu.
Pokud si divák zvykne i na přetrvávající dušínovský výraz v Cruisově tváři, může vlastně z kina odcházet spokojený. Podobně jako před lety z Tance s vlky, jemuž je Poslední samuraj námětem velmi podobný.

Poslední samuraj/The Last Samurai, USA 2003, 154 minuty, od 12 let, distribuce: Warner Bros