I nekompromisní kontrolor může mít slzy v očích

Za deset let práce v Nejvyšším kontrolním úřadu (NKÚ) Bohdan Dvořák několikrát zažil, jak může být kontrola nepřiměřeně tvrdá. "Je těžké podepisovat v kuchyni malého zemědělce kontrolní protokol, který ho může připravit o dotace jen proto, že ten člověk nepochopil složité předpisy," říká Dvořák. Přesto je zastáncem toho, aby kontroly hospodaření byly ještě důkladnější.

hn: Vám jako kontrolorovi nevadilo, že vás lidé neměli zrovna rádi?
Bývalý viceprezident NKÚ Václav Peřich říkával, že dvě největší lži v kontrole jsou, když přijde kontrolor a řekne: Jsem tady, abych vám pomohl. A kontrolovaný mu na to odpoví: To jsme rádi, že jste přišli a že nám to pomůžete vyřešit," říká Dvořák.

hn: Proč máme ke kontrole takový odpor?
Kontrolu u nás zprofanovali už komunisté svými nešťastnými Výbory lidové kontroly, které představovaly doslova čekistickou metlu na lidi. Kontroloři měli tehdy jednoznačně dané pravomoci okamžitě odvolávat, to v totalitním režimu nebyl žádný problém. Většině současných úředníků je od čtyřiceti do padesáti let, takže ty reflexy mají určitě zažité.

Mezi defraudací a chybou

hn: Nebojí se ale lidé kontroly také proto, že následné tresty ne vždy rozlišují, zda někdo úmyslně podváděl nebo třeba jen špatně pochopil komplikované zákony?
Ono to souvisí s nízkou flexibilitou našich předpisů. Například rozpočtová pravidla, která jsou zásadním předpisem pro kontrolu a případné odnímání dotací, uznávají pouze neoprávněné čerpání, neoprávněné zadržení a neoprávněné použití. Nic jiného neznají. Nerozlišují mezi stupněm závažný a méně závažný. Při čerpání dotace někdo udělá chybu a obec dotaci musí najednou celou vrátit, aniž by se posuzovalo, jak závažné to pochybení bylo.

hn: Jak se v podobných případech postupuje v Evropské unii?
Evropa ve všech svých manuálech a předpisech toto zohledňuje. Její postupy jsou možná administrativně náročné, ale na druhou stranu logičtější a přehlednější. Rozlišuje se mezi tím, když někdo prostě sebere dotaci a postaví si za ni něco jiného, nebo jestli jenom zakopne o předpis, který si nevyložil správně. Takové věci je pak možné dát do pořádku.

hn: Proč se tak nemůže postupovat při kontrolách i u nás?
Je to důsledek zaspání především v letech 1998 až 2001, kdy se toto mělo už připravovat a evropské normy pro kontrolu se měly zapracovávat do našich zákonů.

Kontrolor v roli ničitele

hn: Dostal jste se jako kontrolor NKÚ do situace, kdy jste tušil, že chyba vznikla spíše nepochopením zákonů než nepoctivým úmyslem a že za váš verdikt přitom bude následovat velmi přísný trest?
Je pochopitelně rozdíl mezi tím, když někdo defrauduje peníze a když někdo neustojí tu administrativní náročnost, protože má kravín a stádo krav a účetnictví si dělá po večerech v kuchyni. Obecně platí, že zejména charity nebo církve jsou organizace, které nemají zkušenosti s administrativou.

hn: A musel jste takovou situaci řešit?
Samozřejmě. Byl jsem osobně na akcích, kdy jsme prověřovali zemědělské dotace a kontrolní protokoly jsme skutečně psali na stole v kuchyni. To bývá hrozně těžké sepsat konečnou zprávu a přitom vědět, že to, co toho zemědělce čeká, je totálně špatně, že je to pro něj konec, že nemá šanci.

hn: Jak si v takové chvíli připadáte?
Snažil jsem se alespoň s kontrolovanými dopředu probrat, co bude v závěrečném protokolu, a vzájemně si vysvětlit, co bylo špatně. A to i přesto, že jsem na začátku řekl, že věta "Jsem tady, abych vám pomohl" je jednou ze dvou základních lží o práci kontrolorů. Znám pocit, kdy jdou člověku při kontrole slzy do očí.
Stalo se to třeba při prověrkách obcí, které se rozhodly postavit domy s pečovatelskou službou. Obec se v dobré víře chtěla postarat o lidi, vložila do projektu své peníze a pak kvůli drobným stavebním odchylkám musela vrátit více než šedesátimiliónovou dotaci.

hn: Litoval jste tehdy své přísnosti?
Naštěstí to dobře dopadlo. Ministerstvo financí uznalo, že to nebylo úmyslné pochybení, a dotaci obci nechalo.

Něco je lepší nevědět

hn: Zažil jste někdy situaci, kdy vás zaskočilo, co jste vlastně objevil? Kdy jste si řekl, že by snad bylo lepší na nic takového nepřijít?
Tenhle pocit jsem měl při kontrolách centrálního zásobování armády potravinami, to byla jedna z nejzajímavějších zkušeností. Armáda vydala knížku, ve které bylo podrobně uvedeno, kolik má co stát, jaká je cena za vánočku nebo rohlík. U všeho byla uvedena přesná váha, například rohlík 40 gramů, vánočka 440 gramů, rýže jeden kilogram. Z toho seznamu se však stala knížka zboží, které nikdy do kasáren nepřišlo.

hn: Proč se to zboží v kasárnách neobjevilo?
Právě proto, že mělo přesně předepsanou hmotnost a cenu. Na konci té knihy totiž stálo: V případě, že se jedná o odlišné zboží, stanovuje se cena smluvně. Takže do kasáren už nikdy nepřišla vánočka, která měla 440 gramů, ale dodávaly se pouze vánočky 450gramové. Místo čtyř korun však stály devět. Tehdy jsem si říkal, co práce a vědomostí vložil někdo do pokusu vymyslet funkční systém, který by zabránil korupci v armádě. Přitom to skončilo ještě hůř, než to bylo předtím. Sami armádní zásobovači nám říkali, že dokud si nákupy jídla zajišťovali sami, sehnali doslova za kafe všechno. Takhle jim v tom lítaly milióny a maso se vozilo z Plané nad Lužnicí do Ostravy.

hn: Jak tehdy ten případ skončil?
Přesně nevím, snad se to nějak zredukovalo a zásady pro nákup se nějak upravily. Mně však tehdy z toho doslova čišelo, s jakou rozkoší si dodavatelé předělali ty svoje formy na vánočky o 10 gramů větší, jen aby mohli přejít na smluvní ceny. Když armáda koupila 15kilogramové balení rýže, tak stálo až dvakrát víc, než kdyby se samostatně nakoupilo 15 balíčků po jednom kilogramu. Tam se dal obrovský prostor české kreativnosti.

Kus šlendriánu i korupce

hn: Jsou i nějaké jiné typické příklady, jak se u nás úspěšně obchází pravidla hospodaření?
Děsivé je, že ve zprávách o korupci se skutečně řada prohřešků proti správnému hospodaření opakuje pravidelně a stále se je nepodařilo vymýtit. Neustále se k uzavřeným smlouvám přidělávají dodatky, které navyšují původní cenu. Druhým častým trikem je, že se zakázky rozepisují do menších dodávek a tím se obchází výběrová řízení. Kdo je chytrý, ten si s takovými věcmi umí poradit.

hn: Co je příčinou tohoto stavu?
Myslím, že to je šlendrián na všech stranách, laxnost a zavedená pravidla. Na centrální úrovni se například při rozdělování dotací nedávají do uzavíraných smluv podmínky, za jakých je přidělení dotace neplatné a kdy se musí vrátit. Není nic neobvyklého, že taková ustanovení tam někdo zodpovědný jaksi zapomene napsat.

hn: Je to podle vás spíš nevědomost nebo úmysl?
Teď jsem trochu ve schizofrenní situaci vyplývající z mé práce a zkušeností. Jako místopředseda Transparency International mám podezření, že někomu taková věc zkrátka vyhovuje, že se vyplatí nic proti tomu nedělat, protože to může přinést výhody poskytovateli i příjemci dotace. Na druhou stranu si se svými zkušenostmi kontrolora myslím, že často to je spíš opravdu jen nebetyčný šlendrián. Český člověk se vyzná, poradí si a nějak se to ufackuje.

hn: Už několik let se hovoří o tom, že by Nejvyšší kontrolní úřad měl kontrolovat i to, jak obce hospodaří nejen se státními penězi, ale i se svými vlastními. Jsou takové kontroly potřeba?
Kontrolu hospodařené obcí měl zlepšit stávající zákon o finanční kontrole, který zároveň upravuje pravidla pro zřízení vnitřního auditu. Jenže zřízení útvarů vnitřního auditu je jen jedna strana věci, ta formální. Současně s tím je potřeba vidět i skutečné obsazení těchto útvarů. Nešťastné je třeba postavení příspěvkových organizací, které zřizují města. Vezměte si například mateřskou školu, kde je ředitelka, kuchařka a učitelka a ony mají dělat interní audit. To je hodně náročné.

hn: V obcích a městech interní audit funguje?
V současné době připravují školení o finanční kontrole pro starosty a pracovníky obecních úřadů. Především v menších obcích často od starostů slyším: Kdo se v tom všem má vyznat? Pravda je, že odborná úroveň lidí na těchto funkcích je zejména v menších obcích horší. Není se ale čemu divit, nikdo se do takové práce nehrne. Je to však naše chyba, že jsme si včas nezvykli na to, že takové kontroly jsou potřeba.

hn: Co může obcím s kontrolou pomoci?
Vláda například rozhodla, že Úřady pro zastupování státu ve věcech majetkových, které vznikly ze zrušených okresních úřadů, budou pomáhat obcím v řešení právních sporů.

hn: K čemu obcím taková pomoc bude?
Vezměte si maličkou obec bez rozpočtu. Nechá si postavit čistírnu odpadních vod, firma ji postaví se zpožděním, obec na to pamatovala a má teď v ruce penalizační fakturu na pět miliónů. Má se o ni soudit, nebo ne? Ví, že ji nevysoudí, protože firma zkrachovala, není, kde ty peníze vzít. Opustit těch pět miliónů ale nemůže, protože to by bylo porušení rozpočtových pravidel. Na soudní poplatky nemá obec peníze. Tady by pomoc státu byla užitečná. Navíc tento případ ukazuje na další díry ve stávající kontrolní legislativě.

Co obec nesmí, její akciovka klidně může

hn: Další mezera v předpisech vyjímá ze zákona o finanční kontrole obchodní společnosti zřizované státem nebo obcemi...
To je fatální chyba. Nevím, proč se to stalo.

hn: Nemohl to být něčí záměr? Nechce se věřit, že by to byla nevědomost nebo nedopatření.
Vzhledem k tomu, že ve všech představenstvech těchto společností sedí zastupitelé nebo radní nebo poslanci a všechny tyto typy firem jsou ovládány těmi, kteří rozhodují o pravidlech hospodaření, tak si myslím, že tady to úmysl je. Tady si prostě někdo nechtěl nechat dívat do hrníčku. A je to strašné. Město má svoje předpisy, starosta může podepsat výdaje jen do 50 tisíc korun a ředitel divadla zřizovaného městem má úplně jiný režim.

hn: Zákony mohou změnit pouze poslanci. Je mezi nimi vůle vytvořit účinnější kontrolní systém?
Myslím si, že ne, že o to moc nestojí. Ona kontrola je vždycky vnímána jako zátěž, protivná věc, což se politikům zrovna nehodí. Ale je to chyba.

hn: Kdo by měl usilovat o zlepšení kontroly?
Logicky by měla s návrhy zákonů přicházet opozice, mělo by být její snahou nasadit vládě otěže.

hn: Jenže současné průzkumy ukazují, že současná opozice by mohla po dalších volbách vládnout a pak by přísná kontrola dopadla právě na ni...
To už je běh života. Je pravda že NKÚ prožíval nejsilnější dva roky, kdy po ODS převzal vládu Miloš Zeman a ČSSD. Tehdy byly nálezy kontrolorů přijímány velmi pozitivně, protože přinášely jakési zprávy o hospodaření předchozích vlád.

hn: Proč to trvalo jen dva roky?
Ve chvíli, kdy se ty nálezy začaly týkat už Zemanovy vlády, tak už to tak vstřícně vnímáno nebylo.

hn: Může něco změnit chuť politiků nechat se dobrovolně přísně kontrolovat?
Snad jen strach. Měli by mít hrůzu z toho, co přijde, až začnou chodit kontroloři dva roky poté, co oni opustí své funkce. Měli by mít zájem si krýt záda do budoucnosti.

Bohdan Dvořák
Nejslavnější kontrola pětapadesátiletého kandidáta na prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu nedopadla zrovna nejlépe. Trvala přesně jeden měsíc a jeden den. V polovině prosince 1997 se stal místopředsedou ODS a chtěl prověřit, jak to přesně bylo s miliónovými dary do stranické pokladny od vymyšlených sponzorů Lájose Bacse a Radživa Sinhy. Když však byl na stranický nátlak přinucen odvolat svůj podpis na policejním dokumentu, z funkce v lednu 1998 odešel.
V letech 1993 až 2002 pracoval jako kontrolor NKÚ a vedl jeho severočeskou pobočku. Po odchodu z NKÚ si založil s manželkou poradenskou firmu Český a moravský účetní dvůr, která se specializuje na školení v oblasti finančního řízení a kontroly. Klienty firmy jsou i starostové a pracovníci obecních úřadů. Od roku 1998 pracuje Dvořák v české pobočce Transparency International.
Kromě Dvořáka, kterého nominovala US-DEU, kandiduje na šéfa NKÚ viceprezident úřadu a bývalý poslanec ČSSD Dušan Tešnar, poslanec Miroslav Beneš z ODS a poslanec za KSČM Karel Vymětal.

Související