Jejich hudba se neposlouchá úplně lehce. Touto větou charakterizovala v polovině 90. let uznávaná Gibraltar Encyclopedia Of Progressive Rock německou industriální skupinu Einstürzende Neubauten.
Nyní, deset let poté, lze s čistým svědomím předestřené upozornění zpochybnit. Snad i díky postupujícímu věku členů se berlínský kvintet stal přístupný i pro širší okruh posluchačů. Aniž by ovšem ztratil cokoliv ze své energičnosti, invence, novátorství a charakteristického neklidu.
Nové album Perpetuum Mobile, které vychází v těchto dnech, možná bude kamenným příznivcům hudebníků kolem Blixy Bargelda připadat jako unplugged; Einstürzende Neubauten ukročili od elektrikou poháněných rotaček, brusek a pneumatických kladiv k jemněji vyjádřené expresi. Jejich instrumenty nyní tvoří prázdné kanystry, kovové perkuse všeho druhu, kompresory vzduchu, triangly, fendery - dostane se dokonce i na komorní těleso hráčů na smyčcové nástroje.
Částečná obměna nástrojů umožnila Einstürzende Neubauten na novince předestřít širší škálu zvuků a hlukovou architekturu s propracovanými rytmickými algoritmy. Letité zkušenosti s opracováváním zvukové masy se zúročily: hudebníci dokáží předložit metaforu zemětřesení bez toho, aby byl v ohrožení posluchačův zvukovod (a částečně i reproduktory).
Leitmotivem Perpetuum Mobile jsou čas, cyklus, energie, často opakovanými slovy pak bouře, záplava, vichřice. Ein leichtes leises Säuseln dráždí nenápadným, ale všudypřítomným svistotem větru, zvuk Boreas je jakoby uzavřen pod ledovou krustou, která zvuky pohlcuje a v tlumené podobě odráží.
Mohutnost a letitost velehor, odkazující k Asii nejen mantrickým recitativem a jako v haiku opakováním jednoduchého sdělení, evokuje desetiminutová kompozice Ein seltener Vogel.
Zmíněný, takřka recitační Bargeldův přednes není na Perpetuu Mobile výjimečný. Podobný, na hranici slyšitelnosti redukovaný projev Bargeld včlenil i do titulní skladby; výčet slov spojených s cestováním se dost blíží albu Tour de France, jež v reedici vydali Kraftwerk. Na něm zase do detailu rozebrali závodnické kolo.
Neubauten samozřejmě zůstávají věrni syrovému zvuku. Potvrzují - jak se často omílá - pozici průkopníků industriální hudby. Avšak počet křehkých, téměř subtilních skladeb, založených na melodii, je na nové nahrávce vyšší než u starších alb Silence Is Sexy (2000) nebo Ende Neu (1998). Potvrzením je i pocta Leonardu Cohenovi ve skladbě Paradiesseits.
Název Perpetuum Mobile se jeví jako ideální. Jedním poslechem pouť s Neubauten nekončí, žádný další objevený zvuk není posledním. Kruh se uzavírá.
Einstürzende Neubauten: Perpetuum Mobile, Mute/EMI 2004, 67 minut
