Francouzský kabinet včera trval na tom, že zákon omezující přítomnost náboženských symbolů ve školách nemíří proti žádnému z náboženských vyznání.
Mezi Francouzi měla norma výraznou, přibližně sedmdesátiprocentní podporu, představitelé více než čtyřmiliónové muslimské menšiny ale dali najevo zásadní nesouhlas. Proti zákonu vystoupili v uplynulých týdnech i představitelé katolické a židovské církve.
Ministr školství Luc Ferry včera jejich výtky odmítl. Považuje normu za nejlepší způsob, jak omezit rasismus o náboženskou netoleranci, která v posledních letech vzrostla.
S tím souhlasila i většina poslanců za vládní pravici. "Školy jsou místem pro výuku, nikoli pro aktivity náboženských militantů," prohlásil Jean-Louis Debré, mluvčí parlamentu.
Vláda měla podporu i ze strany ženských organizací. Jejich představitelky považují šátek za výraz podřízeného postavení žen. "Pokud dovolíme ženám nosit šátky ve školách, uspokojíme požadavek náboženské tolerance, současně ale rezignujeme v naší zemi na tradiční rovnost pohlaví," míní respektovaná filozofka Elisabeth Badinterová.
Schválení zákona přichází ve Francii po zhruba dvou desetiletích vyhraněných debat. V posledních letech napětí sílilo s tím, jak bylo několik muslimských žaček vyloučeno ze škol.
"Náš tradiční sekularismus nestojí proti náboženství," řekl francouzský premiér Jean-Pierre Raffarin. "Sekularismus je jazykovým pravidlem, které umožňuje dialog mezi náboženstvím a státem."

Opatření potěšilo islámské radikály
Kritici hovoří o tom, že opatření nepřinese uklidnění. Posílí podle nich naopak extrémní proudy v řadách francouzských muslimů. Jejich představitelé se vyjádřili, že zákon, který by měl platit od září, omezuje svobodu vyznání.
"Zákaz islámských šátků na školách spíše zvýší sociální napětí, než aby ho omezil," podotkl Khaled Daib, egyptský novinář pobývající v Bruselu. Obává se, že státem řízený sekularismus vytěsní ze západní společnosti tradiční humanitní přístup. "Podobné kroky smažou rozdíly mezi lidmi a kulturami," vyslovil Daib obavy v článku, který zveřejnil týdeník European Voice.
Mnozí z odborníků na islám a arabský svět se shodují, nový krok přiblíží nepřizpůsobivé žáky extrémním názorovým proudům. Francouzská společnost, která je přirozeným způsobem ovlivňovala v průběhu školní docházky, ustoupí stranou.

Muslimkám zbývají soukromá lycea
Představa, že zahalené muslimské dívky se ocitají pod diktátem rodinných tradic je podle nich velmi zjednodušená. Antropolog Dounia Bouzar, člen komise, která připravovala podklady pro rozhodnutí francouzských politiků, se domnívá, že mladé dívky potřebují muslimskou víru pro přechodné období adaptace na evropské prostředí.
S tím souhlasí i jiné respektované osoby muslimského světa. "Osvobozují se, k tomu jim pomáhá nová muslimská identita," míní Khalil Merroun, rektor mešity v Evry na jižním předměstí Paříže.
Děti přistěhovalců tedy přestávají být Maročany či Alžířany, stanou se tedy muslimy a současně uvyknou tomu, že jsou také Francouzi. "Náboženství jim nahradí příslušnost k jejich rodišti," řekl včera Bouzar agentuře Reuters.
Co tedy čeká od příštího roku žákyně, které poruší zákon? Nejprve vyloučení ze státní školy, později zřejmě docházení na některé soukromé lyceum. To bylo před časem otevřeno v severofrancouzském Lille. Zákaz bude nepochybně velkým povzbuzením pro vznik dalších.
"Budeme brzy sledovat, jak se rodí soukromé školy jako houby po dešti," prohlásil Lhaj Thami Breze, který stojí v čele vlivné muslimské organizace Francouzské islámské společenství. S tím souhlasí i Noel Mamere, bývalý prezidentský kandidát a vlivný člen strany Zelených. Nové opatření podle jeho názoru ještě více prohloubí rozdělení francouzské společnosti mezi katolickou, či spíše laickou většinou a čtyřmiliónovou muslimskou menšinou. "Bylo by lepší se raději změřit na integraci," řekl Mamere stanici TV5.

Francie ztrácí přízeň arabských zemí
Francii znepokojuje vlna protestů, která se nyní proti zákonu zvedla především v arabském světě. Šéf diplomacie Dominique de Villepin varoval vládu, že Francie prudce ztratila na tradiční oblibě v muslimských zemích.
Paříž přesto nemíní ustoupit. Její postoj je totiž pevně provázán s republikánskými tradicemi. Základy francouzského sekularismu míří zpět až k jakobínským kapitolám francouzské revoluce, která se vyhranila vůči katolické církvi. Odluku státu a náboženství uzákonila země v roce 1905.
Nikdo nemůže zpochybňovat sekularismus a republiku, ani od sebe oba pojmy oddělit," vysvětluje historik Guy Coq, který se zaměřil na otázky odluky státu a církve, ve francouzštině označované slovem "laicité." Laický charakter státu považuje za způsob, jak může demokracie fungovat vedle náboženského pluralismu.
Tento model dlouhá desetiletí pracoval. Islám, který se stal ve Francii druhým nejpočetněji zastoupeným náboženstvím, nyní naznačil jeho meze.

 Příloha