Pohovka v moderním designu, prosklené stěny pokoje, jimiž jsou vidět zelené koruny stromů, minimum dalšího nábytku a na stole rozevřená učebnice architektury. Tak si možná představuje zázemí svého ideálního posluchače francouzské duo Air.
Syntetické, přesně nadávkované zvuky, propracované frázování mužského/ženského hlasu, nebeské výšiny, imaginární obrazce i cizelovanou strukturu skladeb mohou očekávat ti, kteří se nechají zlákat hitem Cherry Blossom Girl ke koupi nového alba Air s názvem Talkie Walkie.
Všechny zmíněné atributy, podávané hudebníky elegantně a jako kdyby v rukavičkách, mají společné umné propojení elektroniky a popu. V pozadí téměř každé z deseti skladeb pulsuje syntezátor, zatímco bezprostřední pozornost posluchače se upíná k propletenci zasněné recitace a sporých projevů akustických nástrojů.
Air, které tvoří Nicolas Godin a Jean-Benoi ^t Dunckel, na novém albu nikam nespěchají. Pohrávají si s jednotlivými momenty písní (jež se ale nebojí opakovat a dále rozvíjet). Jejich styl je ležérní, spíše nenápadný než vykřičený, přesto líbivý.
Talkie Walkie obsahuje několik výrazných skladeb, včetně zmíněné Cherry Blossom Girl. Hodnota a podmanivost novinky ale tkví v jejím kompozičním celku.
Úvodní píseň Venus, dávající atmosférou vzpomenout na kytarové mágy typu My Bloody Valentine, je prvním milníkem na cestě soudobým elektropopem. Další skladby jako Run, Mike Mills, Another Day nebo Biological mají stejný účinek jako hebký dotyk listu při brouzdání jarní trávou.
Kýč? Možná. Pravdou je, že místy z aktuální tvorby Air dýchá opojení sebou samými. Spokojenost se s několika málo nápady, jež jsou "pouze" zpomalovány nebo zrychlovány a podkreslovány rozličnými zvuky.
Žádná ze starších nahrávek Air neohromovala technologickými finesami a skladatelským průkopnictvím. Jejich přednosti spočívaly v čistotě, v emocionální přesnosti, v magnetismu melodií. Přesně takové je i album Talkie Walkie.
Air: Talkie Walkie, EMI Music 2004, 43 minuty