Není to tak dávno, co na sebe americký herec Billy Bob Thornton strhl pozornost ve stylizovaném dramatu Muž, který nebyl. Nyní je možné spatřit jej znovu v hlavní úloze - tentokrát ve vlažně plynoucí moralitě s obdobným názvem Muž, který zabil. 

Jednadvacet let a šest měsíců strávil Manual Jordan ve vězení. Odnáší si z něj nejen vybledlou fotografii své oběti, mladičkého prodavače, ale zároveň stále k neunešení těžké svědomí.

Ve světě, do kterého vstupuje a kterému nerozumí (chůze v protisměru), chce jediné: dosáhnout naplnění své teorie, jež se opírá o pečlivé studium bible. Odpuštění... Smíření se s Bohem... Vykoupení.

Tvůrci v čele s režisérem a scenáristou Edem Solomonem věčně zasmušilého a trpícího Jordana jako by instinktivně nasměrují k příbuzné oběti (Holly Hunterová). To by bylo vcelku pochopitelné.

Postupně se ale v Muži, který zabil, začíná projevovat přemrštěná "á la thesovitost". Namátkou: do komunitního centra se dostane jen skrze náhodu-osud, možnou snad jen ve filmu (zvonící budka na liduprázdné ulici). A je to znovu náhoda-osud, co mu do cesty za vytyčeným cílem staví osoby doslova žadonící o jeho pomoc. Mladá, spratkovitá alkoholička, pouliční gang teenagerů, ostatně i soužená sestra Manualem zastřeleného chlapce. Ti všichni mu jako na podnose přinášejí možnosti k páchání dobrých skutků.

Posbírané kladné body však Manualovi útrpný výraz v tváři nezmění. Ví, že za smrt může zaplatit jen svým životem...
Solomonův debut přes stále atraktivní motiv zločinu a trestu zůstává v rovině navršených, takřka divadelních, ale ještě spíše biblických replik. Jediný, kdo se s předepsanou moralitou potýká se ctí, je Morgan Freeman - správce komunitního centra Miles Evans. Ač je sám nejzarputilejším šiřitelem Kristových slov, dokáže je doprovázet výmluvnými gesty a prokládat sarkastickými komentáři.

Odtušitelnost, vláčné tempo vyprávění a konečně i trochu zbytečné rozvětvování děje způsobují to, že se divák bude během projekce především snažit nahlédnout pod neměnnou, ztrápenou Manualovu masku. I to ale patří k filmu.

Tento "domácí úkol" tvůrci vyvažují výbornou kamerou, hudbou, koneckonců příjemných je i několik dějových obratů. K duhu mu jde rovněž nezamlčená sociálně laděná linka, která dává vzpomenout na filmy Aki Kaurismäkiho.
I proto může Muž, který zabil, oslovit náročněji zaměřeného diváka. Tedy aspoň toho, který doposud netrpí frustrací z dvouhodinových, rozvleklých projevů (třeba v kostele), jež by šly s klidným svědomím zkrátit na polovinu.

Muž, který zabil/Levity, USA 2003, 100 minut, distribuce: SPI