Větší než říše římská. A tak silná?

Mezi lety 1995 až 2000 rostlo hospodářství každoročně o více než osm procent. Irům se doširoka otevřely pokladnice Evropské unie a oni dokázali nejen čerpat z evropských strukturálních fondů, ale také dobře investovat. Například do vzdělání. Štědrá Evropa, chytří Irové. Nízké daně a jiné odvody a nízké zadlužení přilákaly houfy zahraničních investorů.

Úspěch, který se už nebude opakovat

Dnes je Irsko zemí, která se ani ve srovnání s ostatními členy unie nemá za co stydět a její úspěch je předmětem závisti a ukázkou toho, co Evropská unie dokáže. Je to příběh o úspěchu, který se už ale zřejmě nebude v takovém rozsahu opakovat. Připomeňme si: v roce 1973 se unie měnila ze "šestky" na devítku. V roce 2004 z patnáctky na pětadvacítku. Osudový rok pro Evropu.
Evropská unie se po rozšíření stane největším hospodářským blokem na světě. "Bude větší než někdejší říše římská," poznamenal před časem německý ministr zahraničí Joschka Fischer. Otázkou ovšem je, zda bude také tak silná. Skeptici bručí, že tato říše začala slábnout hned poté, co dosáhla své největší expanze.
Skutečně, počet obyvatel Evropské unie bude po rozšíření z patnácti na pětadvacet zemí vyšší než 450 miliónů. Ovšem hospodářská výkonnost unie se zvýší o pouhých pět procent. Čistě statisticky vzato, unie dokonce zchudne. Uvádí se, že o dvanáct procent. Všech deset přistupujících zemí dohromady dá sotva výkon nizozemské ekonomiky.

Dostih dlouhý padesát let

Samozřejmě že to, co je pro stávající unii jistým oslabením, je pro přistupující země bezesporu jedinečnou historickou šancí. Ekonomové z britské Economist Intelligence Unit počítali a dospěli k následujícímu závěru. Pokud hospodářství přistupujících zemí poroste dvojnásobnou rychlostí než ekonomiky stávající patnáctky, doženou je za padesát let.
To ale ještě není důvod k přehnanému pesimismu. Pokladny unie už nejsou tak plné, jako byly v dobách předchozího rozšíření, ale i tak už samotný akt vstupu přináší novým členům zálohu důvěry u investorů a podněty pro hospodářský růst.

Komparativní výhody pomalu zmizí

Deutsche Bank uvádí ve studii o vlivu rozšíření na ekonomiky přistupujících zemí, že to postrčí jejich hospodářský růst o půl až tři čtvrtě procenta ročně. Už teď je jejich dynamika vyšší než u stávajících členů, byť vychází z nižšího základu. Evropská komise letos očekává růst ekonomik přistupujících zemí kolem 3,8 procenta. To už je zajímavá hodnota.
Ale existují také rizika, která se zřejmě projeví až nějaký čas po přijetí nových členů. Především se začnou pomalu, ale jistě, rozpadat jejich takzvané komparativní výhody, které lákaly investory v minulosti.
Například pověst zemí s lacinou prací a jinými vstupy. Zatím stále ještě dostává dělník v Estonsku jen desetinu, v Polsku čtvrtinu a v "nejdražším" Slovinsku jen třetinu průměrné hodinové mzdy, za jakou se pracuje v unii.
I to bude zřejmě brzy minulostí. Například v Maďarsku vzrostly mzdy v meziročním srovnání o dvanáct procent.

Mělo se s rozšířením ještě počkat?

Nejinak tomu bude i v jiných oblastech. Zavádění a především přísný dohled nad dodržováním evropských ekologických, sociálních a dalších standardů zvedne výrobní náklady. Podnikatelé reagují rychle. Už teď konstatuje Evropská banka pro obnovu a rozvoj pokles zájmu o přímé zahraniční investice v přistupujících zemích - poprvé za sedm let. Maďarsko už loni, poprvé od pádu komunismu, dokonce investovalo v zahraničí více než zahraniční investoři v Maďarsku.
Ovšem daleko spíše než ekonomická nedostatečnost straší stávající země Evropské unie představa, že s rozšířením se k nim dostanou nekalé praktiky v podnikání, rozšíří se korupce a dojde k pronikání kriminality. Jistě, to jsou věci, ze kterých jde strach. Pod rukou jsou slyšet hlasy, že se s přijetím nových členů mělo ještě nějaký ten rok počkat.

Nerovnoprávnost ohrožuje podstatu unie

Obavy se promítly třeba do toho, že občané nových členských zemí budou ještě nějakou dobu při přejezdu přes schengenskou hranici předkládat cestovní pasy. Stejně tak si chtějí "staří" členové, až na výjimky, chránit svůj trh práce. Právě na nátlak Německa, které je vesměs nejdůležitějším obchodním partnerem přistupujících zemí, až na sedm let.
Takže občané přistupujících zemí se nestanou plnoprávnými v rámci unie. To může bolet. Dokonce tolik, že to vyvolá i pocity roztrpčení.
A ty by mohly ohrozit podstatu unie spíše než ekonomická slabost. Vždyť pro většinu z těch, kdo hlasovali v referendech o vstupu do Evropské unie, bylo "evropanství" vyjádřené v heslu Zpět do Evropy tím hlavním podnětem pro vyslovení souhlasu.

Kde se Evropa zastaví

V každém případě je letošní rozšíření Evropské unie hotovou věcí. Otázkou teď zůstává, kde se vlastně Evropa zastaví. Bulharsko a Rumunsko by se rády připojily už v roce 2007. Naděje, ale zatím netermínované, si dělají také Chorvatsko, Srbsko, Černá Hora. Na dveře unie vytrvale a už dlouho klepe Turecko.
A komisař odpovědný za proces rozšiřování, Günter Verheugen, by měl začít ještě koncem ledna vyjednávání v Tunisku. Zatím platí, že by se rozšiřování mělo zarazit o Rusko. Ale kdo ví, jak se situace nakonec vyvine. A kdo dokáže říci novým kandidátům: "Ne, už se to nedá zvládnout"? Takový politik zatím v Evropě není.