Ve sloupku s názvem Vinu nenesou jen učitelé (HN 17. prosince) komentoval Martin Denemark nepříliš příznivé závěry ve výroční zprávě České školní inspekce týkající se přístupu učitelů k výuce, nezájmu učitelů o rozvíjení tvořivosti žáků apod. Mimo jiné například píše: "Vino je celé školství... Svázané osnovami, které lidský přístup k žákovi téměř znemožňují. Dokud nedojde k jejich skutečné změně, bude i sebelepší učitel čelit překážkám". Toto tvrzení však považuji za nepřesné. Už od roku 1995 neexistují žádné centrálně vydávané jednotné osnovy, jimiž by se všechny školy musely povinně řídit.
Pro všechny základní a střední školy jsou totiž jedinými platnými dokumenty pouze tzv. standardy vzdělávání. Ty vymezují pouze vzdělávací cíle a příslušné obsahové prvky učiva, které si má každý žák po absolvování příslušné úrovně vzdělávání osvojit.
Ostatní aspekty vzdělávacího procesu, jako jsou metody výuky, hloubka a způsoby osvojování jednotlivých prvků učiva, jejich rozvržení do jednotlivých ročníků, volba rozšiřujícího učiva a podobně jsou ponechány ve velké míře na jednotlivých školách. Neboli mluvit o tom, že učitelé jsou příliš omezováni nějakými svazujícími osnovami a že i sebelepší učitel bude v tomto směru čelit překážkám, není prostě pravda.
Jan Maršák, Praha
