Návrh změn kapitálového trhu není dobrý


Vláda předložila návrh nové právní úpravy kapitálového trhu. Veřejnost její přípravě věnovala minimální zájem, ačkoliv se jedná o právní úpravu odvětví, které spravuje hodnoty za stovky miliard korun.
Pochybnosti o navržených předpisech zazněly od odborné veřejnosti i některých zájmových organizací a úřadů, včetně Komise pro cenné papíry, která je v oblasti práva kapitálového trhu hlavním orgánem státního dozoru. Jistou nedůvěru vyvolávala již tvorba návrhů, jež by se dala nazvat "metodou tisíce připomínek". Autor stvoří "nástřel", který opakovaně rozesílá mnoha subjektům k připomínkám.

Riziko pro zákazníky

V závěru přípravy provedl předkladatel nečekanou změnu v mimořádně citlivé oblasti řešení úpadku obchodníka s cennými papíry. Majetek zákazníků, který je svěřen obchodníkovi, je od jeho majetku oddělen. Při krachu obchodníka není součástí konkursní podstaty. Proto je třeba určit osobu, která se pak o majetek zákazníků postará.
Dnes je to správce konkursní podstaty. Navrhovatel však paragraf přepsal tak, že majetek zákazníků má vypořádat úpadce, tedy sama zkrachovalá firma. Obchodník v konkursu však bude sotva mít prostředky a motivaci, aby rychle a poctivě vrátil majetek zákazníkům. Toto řešení tedy zvyšuje riziko na kapitálovém trhu.

Příliš mnoho pochyb

Z důvodů, které Ministerstvo financí řádně nevysvětlilo, dochází též k významnému omezení pravomocí Komise pro cenné papíry při dozoru nad kapitálovým trhem. Navržené zákony totiž neobsahují zmocnění, aby mohla vyžadovat informace a podklady od dozorovaných subjektů mimo rámec státní kontroly a provádět tzv. distanční dozor, který je standardním nástrojem regulátorů finančního trhu.
Zpochybnitelná je též plná slučitelnost návrhů s právem EU. Příkladů nekvalitní transpozice evropských směrnic by se našlo více - v oblasti dozoru nad osobami, užívajícími výhod tzv. evropského pasu, v oblasti směrnice o zneužívání trhu, upravující manipulaci s trhem, poctivé prezentace investičních doporučení, insider trading atd.
V klíčové otázce evidence cenných papírů předkladatel kolísal mezi extrémně restriktivním přístupem a naopak neúnosným rozvolněním systému. Výsledný text se snaží zabezpečit, aby základní prvek systému, centrální depozitář, byl vždy pouze jeden, na druhou stranu však povoluje téměř neomezenou volnost, pokud jde o tzv. navazující evidenci. Tu by mohla vést skoro každá zahraniční firma, která se zabývá cennými papíry.

Rozpaky nad novinkami

Návrh zákona o kolektivním investování hodnotím lépe než návrh zákona o podnikání na kapitálovém trhu, což je nejspíš způsobeno jeho menším rozsahem a delší dobou přípravy. Přesto vyvolává rozpaky.
Umožňuje například masívní rozšíření palety investičních produktů, a to včetně mimořádně rizikových (fondy derivátů, rizikového kapitálu nebo zvláštního majetku). Návrh předpokládá, že tyto rizikové formy kolektivního investování budou veřejnosti nabízeny bez významných omezení. Podléhat mají dozoru depozitáře a státnímu dozoru - to vše zřejmě bez jakékoliv analýzy, jak si s nimi veřejnost, depozitáři a státní dozor poradí.
Při čtení dlouhých seznamů výhrad, které k návrhům vznesli členové legislativní rady vlády, Komise pro cenné papíry a další instituce, se neubráním otázce, jak se v tomto stavu dostaly v legislativním procesu tak daleko. Svou roli sehrálo označení návrhů za tzv. harmonizační normy, přestože je dost zavádějící. Současný zákon o cenných papírech je s evropským právem z velké části slučitelný.

Pomoci může parlament

Pokud se nepodaří opravit zákony v parlamentu, zbývá jen jediná cesta - rychlé přijetí novely. Podstatná novelizace zákonů v horizontu roku či dvou let je beztak nevyhnutelná s ohledem na připravované změny v evropském právu na jaře 2004. Zda je toto vhodný způsob tvorby zásadní legislativy, nechť si čtenář učiní úsudek sám.
Autor je ředitelem legislativního a právního odboru Komise pro cenné papíry