/od naší zvláštní zpravodajky/
Žádný z hromadných dopravních prostředků, které jezdí po severoněmeckém Hamburku, nebývá po ránu tak plný jako převozní loď Falkenstein. Na severním břehu Labe do ní každý všední den nastupují stovky lidí. Všichni mají společný cíl: hamburské Airbus City, průmyslové "město ve městě" na protější straně řeky.
Na palubě je kromě němčiny slyšet angličtina a španělština. Zatímco muži v oblecích probírají jakousi obchodní schůzku, mladíci vedle nich debatují o víkendovém fotbalovém zápasu. Jeden má na hlavě opranou baseballovou čepici, druhému zpod bundy ledabyle vykukuje modro-bílo-černá šála místního sportovního klubu HSV.
Za deset minut jsou na místě. Jakmile zahouká siréna, začne dav kvapem opouštět loď. Někteří pasažéři nastupují do přistavených autobusů, které posléze zamíří ke stovky metrů vzdáleným montážním halám, jiní zmizí za prosklenými dveřmi několikapatrových administrativních budov a vývojových středisek. Za prací sem každý den přijíždí téměř deset tisíc zaměstnanců evropského leteckého koncernu Airbus. Vyrábí tu mimo jiné gigantické letadlo A380, které má předčit všechny stroje, jaké kdy létaly vzduchem. A to nejen svou velikostí.

Brána do světa
Hamburk, metropole s bezmála dvěma milióny obyvatel, se pyšní hned několika vzletnými přízvisky. Jedni ho považují za "perlu mezi velkoměsty", druzí o něm mluví jako o "bráně do světa". Věhlas Hamburku vysloužil hlavně přístav, kam se už více než tisíc let stahují obchodníci z domova i dálné ciziny.
Středisko obchodu na dolním toku Labe ale neprofituje jen z tradic a slavné minulosti. V žebříčcích, které hodnotí kvalitu života v německých regionech, si pravidelně udržuje první příčku. Hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele je tu nejvyšší v Německu. "Jsme atraktivnější než ostatní," pochvaluje si hamburský ministr hospodářství, křesťanský demokrat Gunnar Uldall.
Představa, že svobodné a hanzovní město Hamburk obývají jen úspěšní a bohatí, však značně zkresluje realitu. Stejně jako ve zbytku Spolkové republiky, i tady bojují s vysokou nezaměstnaností. "Bez práce je momentálně devět až deset procent zdejších obyvatel," tvrdí Uldall. "Počet nezaměstnaných sice v poslední době mírně klesl, spokojen však rozhodně nejsem," přiznává třiašedesátiletý politik.
Aby vytvořila nová pracovní místa, snaží se místní vláda do Hamburku přilákat co nejvíce potenciálních zaměstnavatelů. Za dosavadní bilanci se podle ministra nemusí stydět. "Jen v tomto roce sem přišlo přes sto zahraničních firem," říká. "V roce příštím se tu například hodlá usadit asi sedmdesát podniků z Číny."
Kromě nově příchozích ve městě sídlí koncern Philips, výrobce krémů Nivea Beiersdorf, podnik Norddeutsche Affinerie, zásilková firma Otto Versand, Tchibo či přístavní giganti Eurogate a HHLA. Každý z těchto podniků zaměstnává tisíce lidí z města a blízkého i vzdálenějšího okolí. Rozbíhající se výroba obřích letadel "made in Hamburg" má zajistit práci dalším čtyřem tisícům z nich. "Dva tisíce nových míst vznikne přímo v Airbusu, zbytek v dodavatelských firmách," míní hamburský politik.

Pozemky pro giganta
Když partneři evropského konsorcia Airbus v devadesátých letech rozhodli, že ukončí monopol amerického Boeingu a začnou vyrábět největší letadlo světa, ucházelo se o konečnou (a technicky nenáročnější) montáž strojů A380 celkem pět evropských měst.
"Spolková vláda v Berlíně - tehdy šlo, pokud vím, ještě o vládu Helmuta Kohla - původně preferovala východoněmecký Rostock," vzpomíná po letech Kohlův stranický kolega Uldall. "Ale firma, jak známo, rozhoduje sama. Nakonec si vybrala nás. Bylo to někdy v době, kdy se v Německu k moci dostali sociální demokraté Gerharda Schrödera."
A proč si Airbus vyhlédl právě Hamburk? "Má to co do činění s historií," vysvětluje vedoucí zdejší pobočky nadnárodní francouzsko-španělsko-britsko-německé firmy Ulrich Weber. Na někdejším říčním ostrově Finkenwerder uprostřed Labe se letadla vyráběla už ve třicátých letech minulého století. O čtyřicet let později, přesně v roce 1965, pak začala éra Airbusu.
Za sedm desetiletí, které uplynuly od startu prvního finkenwerderského hydroplánu, se jižní břeh mohutného vodního toku v Hamburku změnil k nepoznání. Postupně na něm vyrůstaly moderní výrobní a montážní haly pro několik typů letadel, startovací a přistávací dráha a kanceláře pro stovky zaměstnanců podniku. To vše na pozemku o rozloze větší než sto hektarů.
Na stavbu vlajkové lodi 21. století, jak třistaosmdesátce přezdívají manažeři Airbusu, ale ani tak rozsáhlá plocha nestačila. Radnice se proto odhodlala k neobvyklému kroku: Nabídla firmě, že pokud se rozhodne umístit konečnou montáž letounu do hamburské čtvrti Finkenwerder, zasype část řeky Labe. Na parcele, která vznikne, si pak koncern bude moci postavit nové gigantické budovy, bez nichž se výroba stroje A380 neobejde. A Airbus souhlasil.

Dráha místo sadu?
"Když se otočíte, uvidíte, jak moc se tohle území změnilo. Už jeho rozloha je pro nás obrovskou výzvou," vykládá šéf hamburského Airbusu Weber. Rukou ukazuje na plánek visící nad konferenčním stolkem v jeho kanceláři. Kromě barevně odlišeného starého a nového pozemku firmy jsou na něm zakresleny všechny moderní haly, které tu mají stát už za několik měsíců.
Dokončená je zatím jen jediná. Na konci srpna se v ní začaly montovat části trupu historicky prvního letadla na světě, v němž budou pasažéři sedět ve dvou poschodích nad sebou. Zbytek - s výjimkou vybavení interiéru v kabině pro cestující - obstarají sesterské továrny ve Francii, Španělsku, Británii a na dalších místech severního Německa.
Premiérový let Airbusu A380 s přepravní kapacitou 555 osob firma naplánovala na počátek roku 2005. Obří stroj si zatím objednalo jedenáct leteckých společností.
Ministra Uldalla úspěchy jednoho z největších zaměstnavatelů v regionu očividně těší. "Hamburk je dnes vedle amerického Seattlu a francouzského Toulouse jedním ze tří nejdůležitějších světových středisek leteckého průmyslu," říká. "A fakt, že se podílí na konečné montáži letounu A380, jeho pozici ještě posílí."
Spokojena je, zdá se, i společnost Airbus. "Máme tu vše, co je třeba. Jak startovací dráhu, tak hlubokovodní přístav. Ten je pro nás nesmírně cenný, protože můžeme velké součástky transportovat i lodí," konstatuje manažer Weber. "Tak velké město jako Hamburk, s univerzitami, které se léta specializují na leteckou techniku, má navíc velký potenciál kvalifikované pracovní síly. To je samozřejmě také důležité," dodává.
Jenže: Idylický obrázek soužití města Hamburk s velkou nadnárodní firmou má i své šrámy. Proti expanzi Airbusu protestují ochránci přírody, obyvatelé luxusních vil na protější straně řeky a především zemědělci. Důvod? Aby mohly na pozemku firmy dosedat velké airbusy, musí společnost výrazně prodloužit přistávací dráhu. Na místě, kudy v budoucnu povede, dnes stojí historické domy s doškovými střechami a stromy největšího jablečného sadu v severní Evropě.

Hamburk airbus (velky)

Vesnice zůstala bez lidí
Rodina Gabi Quastové žije na jižním břehu Labe už desátou generaci. Na dvaceti šesti hektarech úrodné půdy pěstuje nejrůznější druhy ovoce. "Máme hlavně jablka," ukazuje na v řadách vyrovnané stromky za svým starým, hrázděným domem.
Podobně jako Quastovi se živí i další tisícovka zemědělců, kteří obývají území o celkové rozloze deset tisíc hektarů. Každé třetí jablko prodané v německých obchodech vyrostlo právě tady.
Stará země, jak se bývalým vesnicím (dnes části metropole) obklopeným ovocnými sady přezdívá, je oblíbeným výletním místem pro "lidi z města". Z hustěji osídlených obvodů Hamburku sem - většinou na jaře - přijíždějí kolony cyklistů, aby se nadýchaly čerstvého vzduchu, poseděly pod rozkvetlými jabloněmi, hrušněmi či třešněmi a prohlédly si lidovou architekturu. Třeba tři sta let starý barokní Kostel sv. Pankráce s unikátními varhany Arpa Schnitgera v obci Neuenfelde.
Z Neuenfelde do Finkenwerder, kde stojí moderní haly Airbusu, je to, co by kamenem dohodil. Sousedé se však příliš v lásce nemají. Řada obyvatel obce raději prodala své domy a odstěhovala se, než aby poslouchala ohlušující řev letadlových motorů.
"Tenhle je prázdný, tamten, ten vedle taky, i když má ještě záclony," ukazuje Quastová z okna svého tmavého tranzitu. Vzadu na skle má nalepené dva propagační plakáty. Na jednom je nakreslen neuenfeldský kostel, do něhož právě narazilo obří dvoupodlažní letadlo.
"Prázdné domy od původních majitelů většinou odkoupilo město. Zaplatilo za ně skoro 30 miliónů eur," vysvětluje jedna z vůdkyň místního odporu proti expanzi leteckého koncernu. "Stály v místech, kde má vést prodloužená přistávací dráha nebo ochranná zóna kolem ní."
Vyhráno nemají ani majitelé, jejichž obytné budovy mezi bezprostředně ohrožené nepatří. Přestože zájemcům o bydlení na vývěsních tabulích či roztažených transparentech sdělují, že "Tudy žádná přistávací dráha nepovede!", nájemníků je čím dál tím méně.
Nečinně ale zemědělci na postupné vylidnění obce nečekají. Spolu s ochránci životního prostředí získali od jednoho z obyvatel Neuenfelde malý pozemek o rozloze deset krát deset metrů čtverečních, který leží přímo tam, kde chce Airbus postavit dráhu. "Doufáme, že pokud ho neprodáme, bude muset Airbus zkusit štěstí jinde," vysvětluje Gabi Quastová.

V zájmu nezaměstnaných
Zatímco pěstitelé ze staré země bojují hlavně za své sady a domy, obyvatelům druhého, severního břehu Labe vadí vedle hluku především zasypání 170 hektarů velké labské mělčiny, na níž firma staví haly pro nový stroj A380.
"Mühlenberská díra, jak se mělčině říká, byla chráněnou evropskou přírodní rezervací," připomíná člen Spolku na ochranu hamburského labského regionu Andreas Tjaden. "Spolková vláda musela zatlačit na Evropskou komisi v Bruselu, aby získala povolení k jejímu zničení." Členové jeho organizace proto na město podali řadu žalob.
Ministr hospodářství Gunnar Uldall však zůstává klidný. S postupem hamburské vlády podle něj souhlasí devadesát pět procent obyvatel města. "Vždycky budu prosazovat prodloužení přistávací dráhy Airbusu směrem k Neuenfelde," říká.
A malý, neprodejný pozemek? "Spolkový sněm v Berlíně už přijal zákon, který dává jednotlivým zemím právo vyvlastnit půdu tam, kde má vzniknout letiště," vysvětluje rodilý Hamburčan. "Dokážu sice pochopit problémy tamních lidí. Hamburk má ale desetitisíce nezaměstnaných. A já neodpovídám jen za zemědělství, ale i za to, aby se pro tyto lidi našla práce."