Čínský kalendář by si po letošku mohl připsat novou kolonku. Po Roku Koně či Roku Ovce jsme prošli Rokem Led Zeppelin. Jedné z nejslavnějších rockových skupin historie v květnu vyšlo nejen pětihodinové double DVD, ale i reprezentativní, koncertní trojCD How the West Was Won.
Před časem se s dvojkompaktem ohlásil i zpěvák kapely, Robert Plant. Nese název Sixty Six To Timbuktu a Plant na ní shrnul před a po zeppelinovské období, které skončilo v roce 1980 tragickou smrtí bubeníka Johna Bonhama.
První disk sestává ze skladeb, které byly nahrány mezi léty 1983 a 2003. Plant, který se na sólovou dráhu vydal dva roky po rozpadu skupiny, ovšem těžiště výběru umístil do roku 1988 a 1993. Tehdy se ohlásil alby Now And Zen, respektive Fate Of Nations.
Dramaturgický výběr rozhodně není náhodný: Po vlažněji přijatých nahrávkách Shaken and Stirred (1985) nebo Manic Nirvana (1990), na nichž Plant ukročil směrem k popu, musela přijít alba obsahující zeppelinovský náboj.
A také, že ano: skladby Calling To You či Promise Land nabízejí podobnou směs drásavých kytarových rifů, psychedelického piana a Plantova exponovaného zpěvu, jako tomu bylo u Led Zeppelin. Táhlé melodie střídají ostrá, nesmlouvavá sóla a naopak.
První část Sixty Six To Timbuktu má místy až těžko překlenutelné pasáže; na jednu stranu obsahuje písně typu zmiňované Calling To You, na které by přísahal každý pravověrný rocker, na stranu druhou sladkobolné ploužáky jako Sea Of Love, jež lze omluvit snad jen Plantovou zálibou v "elvisovském" rock'n'rollu.
Upřímně řečeno: k přílišnému pohazování hlavou a podupávání si do rytmu disk číslo jedna nepobízí. Darkness, Darkness, Big Log, Ship Of Fools či I Believe spíše svádějí k intimnímu večeru při svíčkách a Plantově vždy pozoruhodném zpěvu...
Trochu slz, které Plant utrousí nad svou dosavadní sólovou tvorbou, zaručeně vysuší druhý disk. Ten je totiž poskládán z raritních kousků a ze skladeb, které zpěvák nahrál mimo Led Zeppelin. Zejména pak starší nahrávky potvrzují skutečnost, že škatulka hard rocku byla Plantovi vždy těsná.
Náramně se jeho třaskavý hlas vyjímá v pomalejších, bluesových písních (Operator). Překvapivě nikoliv nezajímavě nevyznívá ani spojení se syntezátory, navoněné vlnou novoromantismu (Red For Danger).
A zdaleka to není jediný Plantův výlet po "všech hudbách světa": zdravě nabuzen zápolí s rockabilly (Let's Have a Party), punkem (Louie, Louie) nebo "městským" derivátem country (21 Years). Unikátní je pak ukázka multinárodní spolupráce ve skladbě Life Begin Again: v ní Plant společně s obskurně znějící formací Afro Celt Soundsystem míchá - a vcelku vydařeně - druidské nápěvy s rytmikou a instrumentací saharských kočovníků.
Sixty Six To Timbuktu není vzpomínkovým albem. Už proto, že Plant neřekl poslední slovo.
Robert Plant: Sixty Six To Timbuktu, Mercury Records/Universal Music 2003, 74 + 73 minuty