Filmaři, kteří se kdy rozhodli přenést na plátno některé z děl Raymonda Chandlera, se často potýkali s problémem, jak co nejpřesvědčivěji znázornit rozlousknutí kriminálního případu. Hrdina Chandlerových knih, soukromé očko Phil Marlowe, se totiž racionálním zdůvodňováním point zápletek příliš nezabýval.
To režisér Václav Marhoul ve svém celovečerním debutu Mazaný Filip, který je nově promítán v tuzemských kinech, vyústění zúročil: Marlowa nechal - po vzoru Lynchova agenta Coopera - pokreslit černou tabuli "vševysvětlujícími", samozřejmě nesmyslnými vzorci... Seriál Městečko Twin Peaks se tak zařadilo po bok dalších desítek filmů a románů, jejichž motivy Mazaný Filip paroduje.
Marhoul se pokusil vzkřísit žánr, který zdejší kinematografii vždy velmi slušel. Parodie však vedle mnoha možností skrývá i některá úskalí (zejména trapnost plynoucí z neschopnosti přiblížit se originálu). Padesát ku padesáti. A ve stejném poměru dopadá i Mazaný Filip.
Jeho devízou jsou často opravdu vtipné a nápaditě poskládané zironizované originály. Jeho minusem fakt, že vedle sériově řazených parodických výstupů toho příliš nenabízí. A ve snaze dotáhnout řiďounkou zápletku do konce ztrácí i zpočátku příjemné tempo.
Ale popořadě: Marhoulův Marlowe v podání Tomáše Hanáka se pokouší chovat se jako odtažitý, cynický detektiv, jenž je schopen dát do souvislosti "odcizené auto" a "odcizené město".
Zatímco jiný slavný detektiv historie, inspektor Colombo, kolem sebe trousil popel z doutníků, Marlowe čtenáře-diváka zasypává ironickými poznámkami. Ty jsou plné absurdních připodobnění ("Vlhkej vzduch studil jak popel vychladlýho vztahu.") a Tomáš Hanák je recituje s naoko znuděnou, avšak přepečlivou dikcí.
Ne, že by Chandlerův Marlowe postrádal jiskru a sex-appeal, ale způsob, jakým kamera Vladimíra Smutného adoruje Hanáka, je přehnaná. Oči, ústa, gesta, Marlowe zblízka, Marlowe v dálce... Žel bohu je to právě vizuální "zbožštění", která z této postavy učiní zhruba po hodině nepříliš zábavného a okoukaného mudrlanta.
Marhoul, jako by si toho byl vědom, v pravidelných intervalech předkládá postavy, jež dokáží publikum pobavit již svou přítomností na plátně. Hysterický Jaroslav Dušek, retardovaný (pokolikáté již???) Pavel Liška, vyšinutý Milan Šteindler - všichni přehrávající a nadsazující. Stejně jako Vilma Cibulková, jež je pro změnu řádně odhalená.
Tyto a další bizarní postavičky odkazující k dílům známým i méně známým, občas doplácejí na ne zcela promyšlenou nadstavbu (nebo kostru?) příběhu. Proto některé dialogy vyznívají hluše, proto se po dlouhé minuty lze chytit jen nahodilých gagů.
Čekání se občas i vyplatí. Například, když si Jan Slovák a David Vávra coby policisté "střihnou" pulzující, zkratkovitý skeč semílající vše americké: od muzikálu, přes reklamu až po byznys. Stejně tak potěší zjištění, že při nízkém rozpočtu 16 miliónů korun je možné věrně zparodovat i opěvované technické cizelování v trilogii Matrix.
Mazaný Filip se při směšování původního s napodobovaným trochu ztratil sám v sobě. Je nicméně příjemné, že se dá snímek absolvovat i bez toho, aby měl divák jasnou představu o tom, co je právě parodováno. A odcházet s pocitem, že Marhoul si udělal legraci i z filmu jako takového.
Mazaný Filip, ČR 2003, 90 minut, distribuce: Warner Bros, www.mazany-filip.cz.