Síla je předpokladem pro jednání

Představa současného prezidenta o armádě suverénního státu má racionální jádro. I představa minulého prezidenta, že lidé, vlády či státy najdou dostatek vůle k jednání při sporech, je lákavá. Historické zkušenosti mne však utvrzují v názoru, že právě armády mající schopnost bránit suverenitu vlastního státu jsou předpokladem zahájení takových jednání. Účast v koalicích, paktech, dohodách sice zvyšuje bezpečnost, ale sama nevylučuje možnost vzniku vojenských střetů i mezi členy paktu či mezi signatáři dohod (Falklandy, Kypr).
Je naivní budovat panelák, v němž bude mít každý byt nějaký špičkový přístroj. Špičkový panelový dům tak nevznikne. K čemu nám budou špičkoví chemici, když nebudeme schopni řešit základní úlohy ani v jednoduchých lokálních konfliktech, které členství v koalici nezažehná? Příkladem může být spor Turecka s Řeckem. K čemu nám budou olétané stíhačky, když nám budou padat na hlavu rakety jako v Tel Avivu? Rétorika vojenské elity není přesvědčivá.