Mezi hotelové zřízence, taxikáře, prostitutky a dělnice zavede diváky nový snímek Stephena Frearse Špína Londýna. Film, který se promítá i v tuzemské distribuci, se odehrává ve sféře takzvané šedé ekonomiky v metropoli britského království.
Tomu, kdo by měl pochybnosti o tom, co že šedá ekonomika je, dává zhruba v polovině jinak velmi nadprůměrného snímku odpověď jedna z postav: "My jsme ti, co vás vozí taxíky, uklízejí po vás pokoje a kouří p...a." Nebo: "Hotel je o lidech. Přicházejí v noci, aby dělali špinavosti. A na nás je, abychom to po nich uklidili."
Frears se totiž nezapřel coby stoupenec politického křídla výrazně nalevo od Blairových labouristů. A pustil se do tématu, o němž většina Britů mluví pouze polohlasem: imigrace. Její potírání na jednu stranu zaměstnává nemalý počet státních úředníků, ale bez ní by poměrně slušně fungující ostrovní hospodářství utrpělo citelnou ránu.
Špína Londýna není navzdory tvůrcovu politickému přesvědčení agitkou. Frears je především zkušeným režisérem, pro něhož je důležitý příběh. A kulisy přinesl každodenní londýnský život.
Výmluvné je už to, že ve snímku se takřka nepromluví "čistou" angličtinou. Citelný přízvuk má nigerijský lékař Okwe (skvělý Chiwetel Ejiofor), pracující ve dne jako taxikář, v noci jako hotelový recepční. Ve stejném hotelu pracuje i turecká uprchlice Senay (Audrey Tautouová). Neanglickým akcentem se vyznačuje úlisný majitel podniku Juan (Sergi Lopez), ze sféry kuriozit je pak zkomolený jazyk imigračních úředníků...
Veřejně proklamovaný národnostní melting pot ovšem ve Špíně Londýna dostává více rozměrů. Pracující uprchlíci jsou kvůli permanentnímu riziku vyhoštění zbaveni práv, ochrany, po čase i iluzí. "Vyměňují své ledviny za pas," komentuje jeden z aktérů dílčí zápletku filmu, který mimo jiné sleduje nesmlouvavou hierarchizaci mezi "neviditelnými".
Postupně se Stephen Frears odpoutává od popisně-analytického postupu. A prostor dostává fabule, jež oplývá dramatickým nábojem, stejně jako humorem. Ale která přece jen nedosahuje údernosti a spádu první poloviny, v níž je jen na divákovi, aby si domyslel pozadí anonymních postav. Postav, které jako kdyby vstoupily na plátno rovnou z reálu.
Špína Londýna navazuje na snímky zaobírajícími se důvody emigrace (Někde je snad ráj či Na tomto světě). Neukazuje Británii jako vysněný cíl, naopak. Jeho hrdinové Londýn vnímají v lepším případě jako očistec, v němž lze nalézt novou identitu, v horším jako přestupní stanici při cestě za lepším životem. Aby na jejím konci - stejně jako Okwe - pronesli: "Vracím se domů. Konečně..."

Špína Londýna VB 2002, distribuce SPI, do 12 let nevhodné, 97 minut.