Good Bye, Lenin osloví také české diváky
Čtrnáct let po klíčovém okamžiku naší novodobé historie má česká kinematografie jedno velké manko: doposud nezplodila film, který by se relevantně obracel k přelomu 80. a 90. let. Výročí 17. listopadu tak v tuzemských kinech musel připomenout německý film - výtečná tragikomedie Wolfganga Beckera s názvem Good Bye, Lenin.
Jeho vstup do distribuce provázelo přirovnání k Hřebejkovým veleúspěšným Pelíškům či Pupendu. Ano, oba tituly k sobě mají blízko, neboť k tématům přistupují přes lidské příběhy. Ale zatímco Becker si snad i díky německému vyrovnání se s komunismem může onen příslovečný lidský rozměr dovolit, u Hřebejka, který natáčí v zemi, jež přijala princip kontinuity, jsou záblesky skutečné reflexe vnímány takřka jako idealizace.
Úvodní hořekování nemělo odvrátit pozornost od Beckerova filmu. Pouze se pokusilo nastínit rámec pro film, v jehož popředí se vyskytuje komunistická učitelka, v každém druhém záběru je vidět rudá barva a z plátna je při troše fantazie cítit puch hrkajících trabantů.
A přesto film není karikaturou, satirou, tím méně fraškou. Nechává okusit atmosféru v komunistické části Německa, ale nezapomíná na příběh. A ten - i přes nespornou fabuli - nabízí mnoho pravdivého. Ať už k pláči, nebo k smíchu.
Počátek Good Bye, Lenin je zasazen do poloviny 70. let, kdy východní částí Německa hýbala cesta kosmonauta Sigmunda Jähna do vesmíru. Právě on se stane vzorem pro malého Alexe, který spolu se sestrou vyrůstá pod kuratelou vstřícné, ale lehce dogmatické matky-učitelky.
O deset let později si maturující Alex plně uvědomuje kontrasty mezi komunistickou propagandou a skutečností. Na jedné straně davy spokojených manifestujících, na druhé rezonování stěn panelového bytu při přeletu tryskáčů během vojenské přehlídky; na jedné straně proklamované zvyšování produktivity práce a životní úrovně, na druhé tisíce východních Němců riskujících život při útěku do tehdejší NSR.
Odstoupení Ericha Honeckera, pád berlínské zdi i nástup dravého kapitalismu ovšem Alexovi zastíní matčin srdeční záchvat. Geopolitické změny ji zastihly v kómatu a diagnóza je neúprosná - každé vzrušení by pro ni mohlo znamenat smrt.
Alex se proto pokusí o nemožné - zastavit v matčině mikrosvětě tvořeném čtyřmi panelovými stěnami čas. Dobová výzdoba čítající plakáty Che Guevary a knihy Karla Marxe je to nejmenší. Jak ale zajistit, aby z okna nebyly vidět reklamní poutače na coca colu, v televizi a v rozhlase vysílali "staré dobré" zprávy a matka měla přísun osvědčených, předpřevratových potravin?
Tato ryze komediální rovina, přerůstající do absurdního humoru, není jedinou. Pod povrchem efektně natočených skečů (vyrábění vlastních zpráv, sběr starých etiket a marek, pravidelná setkání kryptokomunistů u lůžka) se objevuje závažnější poloha: temná, plíživá ideologie, která mohla vést (a vedla) ke smrti mnoha lidí a rozpadu rodin. Včetně té Alexovy.
A pak je to rovina dokumentární. Tvůrci skvěle pracují s archívními materiály, jež mimo jiné posloužily pro osvětlení dobových reálií. Také proto je film Good Bye, Lenin v devadesáti pěti procentech srozumitelný i pro zdejší publikum.
O tom, že je dokáže rovněž oslovit, nemůže být pochyb. Protože kus společné historie umožňuje překonat i často omílanou neschopnost porozumět si navzájem (nejen) na poli humoru.
Good Bye, Lenin. Německo 2002, 121 minuta, od 12 let, české titulky, distribuce: Hollywood Classic. www.good-bye-lenin.cz.
