Nohavicův Babylon šíří porozumění
Kdyby se sázkařské kanceláře orientovaly také na oblast kultury, k nejžhavějším tipům letošního roku by patřila otázka: Jaká bude nová deska Jaromíra Nohavici? Album Babylon v těchto dnech zamířilo na trh. A výsledek by potěšil ty, kteří věřili (byť při nízkém kursu), že nová nahrávka bude vynikající. S trochu vyšším obnosem by od bookmakerů odcházeli zastánci názoru, že Babylon bude bilanční. Spokojeni by však měli být všichni.
Letos padesátiletý Nohavica na Babylonu zkombinoval svá prověřená témata a hudební postupy, aby je - zase jinak než na předchozím, tři roky starém albu Moje smutné srdce - doplnil několika překvapeními a finesami. Jisté ohlédnutí za jeho dosavadní tvorbou prokazatelně ilustruje mix žánrů; Nohavica předkládá kus "ostravské" exprese, sociální balady, melancholické lyriky inspirované jeho přiznanými ruskými vzory v čele s Vladimirem Vysockým, kus patří slovním a hudebním klauniádám, kus čistému písničkářství, kus folklóru...
Oproti zmíněné nahrávce Moje smutné srdce se Nohavica na Babylonu představuje v daleko větší míře jako instrumentalista. Ty tam jsou kapelové aranže: Nohavica své texty převážně doprovází sám na kytaru či heligonku. V jednom případě okouzlí jako recitátor za doprovodu klavíru, v několika dalších mu vypomáhají hráči na bicí, trubku či další kytaru - povětšinou však jde (při vší úctě k muzikantům) o dokreslování a dobarvování Nohavicova písňomalířství.
Asi těžko by se pro název alba Babylon hledalo lepší kontrastnější vysvětlení než zařazení písní Masopust a Milionář. První teskná, melancholická, prodchnutá motivy samoty, neporozumění, prázdnoty a marnosti a důrazem na vytříbený jazyk. Druhá laděná do hudební burlesky a odrhovačky, prošpikována ironií, humorem, vulgaritami a zpívaná v kouzelném ostravském dialektu.
Obdobných protiv je na Nohavicově novince víc. Skladby o ženách jiskřící jazykovou fantazií (Krupobití, Ženy) se mísí s takřka cirkusovými hudebními čísly (Pochod eskymáků); echa starších písní (Převez mě, příteli) tvoří uhrančivou směsici s písničkářovými aktuálními šlehy a podobenstvími (Babylon, Velká voda). A nad tím vším se vznáší příslovečný stín zadumaného odkazu Vysockého a Okudžavy s výrazným sociálním apelem (Dlouhá tenká struna, Mařenka).
Samozřejmě, záměrná nesourodost tmelená jen Nohavicovým charakteristickým projevem je jedním z možných výkladů názvu Babylon. Ten druhý se skrývá v textech s poselstvím, či snad svědectvím o jistém rozčarování (spíše lítostném než trpkém). "Pravda a láska ta pro nás není / A kdo se ohlédne ten zkamení," zpívá Nohavica. Nejde ovšem o naivní prozření. Dílem za to může autorův zájem o témata a lidi "na okraji", dílem snad také příslušnost k ostravskému regionu.
Babylon je průsečíkem Nohavicovy dosavadní tvorby. Muzikant s přehledem uspokojí tu část publika, která po něm vyžaduje kořeněné písně aspirující na zlidovění.
A přese všechno řečené je název Babylon mírně zavádějící. Protože nová písničkářova nahrávka je nejen srozumitelná, ale především plná porozumění.
Jaromír Nohavica: Babylon,
Sony Music/Bonton, 38 minut.
