Federico Fellini se stal mýtem ještě za svého života, který, jak sám řekl, si "vymyslel takový, aby ho mohl vyprávět". Počínaje Sladkým životem mluví ve svých filmech pouze o sobě. A právě tato naprostá věrnost sobě samému, schopnost konkrétního vidění a vnímání, včetně jeho oblíbené "mystifikace skutečnosti", dělá z jeho filmů to, co jsou: všechno je v nich stejně reálné jako neskutečné. 

Pokud si představíme jeho filmy jako rozvinutý vějíř, náhle vidíme, že téměř všechny ve větší či menší míře obsahují několik jeho základních témat: Rimini, kde se narodil a prožil dětství, Řím, kam přišel jako mladík dobýt svět, prostředí novinářů, které jej od mládí přitahovalo, žena a erotismus, jež ho až do konce života nepřestávaly vzrušovat, jeho sny, které ho natolik přitahovaly, že si je zapisoval, kreslil a vtáhl jako jeden ze stěžejních kamenů do mozaiky díla, církev, k níž měl ambivalentní vztah.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se