Evropská unie se nám prodraží


Česká republika je opticky bohatší. Můžeme za to poděkovat našemu statistickému úřadu. Ten v pátek zveřejnil revizi hrubého domácího produktu (HDP), který zjednodušeně řečeno měří životní úroveň země.
Díky této revizi je HDP náhle o 5,8 až 8,1 procenta (podle roku) vyšší než dosud. Zatímco doteď jsme mohli tvrdit, že hrubý domácí produkt na hlavu se v naší ekonomice pohybuje někde kolem 60 procent průměru Evropské unie, nyní jsme se vyšplhali až na 64 procent evropského průměru.
Revize nebyla nečekaným tahem, který by si vymyslel statistický úřad sám od sebe. Před vstupem do EU musí metodika české statistiky harmonizovat s postupy, které unie používá, a tak podobnými revizemi musí v následujících měsících projít i ostatní kandidátské státy. Změna rozhodně neodráží neschopnost statistického úřadu, ale právě naopak zdokonalení statistiky jako vědy.
Ostatně reviduje se i v EU. Například nedávno se Británie dočkala překvapení v podobě dvakrát rychlejšího růstu ekonomiky, než předtím její statistici tvrdili, a to nešlo o tak rozsáhlou metodickou změnu jako u nás, ale jen o zpřesnění dosavadních výpočtů a dat.
Současné vylepšení statistiky bylo umožněno tím, že úřad má k dispozici některé nové postupy. Například registr plátců daní, který mu dává šanci získat větší objem údajů o jednotlivých podnicích. Podobně se HDP zvýšil oproti předchozí kalkulaci o hodnotu silnic či mostů a o další položky, které se až dosud neuvažovaly.
Ovšem navýšení statistiky má jeden háček. Jde jen o optické zlepšení naší životní úrovně. Žádné nové hodnoty se nevyprodukují, pouze se do statistiky započítají některé již existující položky, které v ní dosud chyběly.
Tím ovšem není zmatkům se statistikou konec. Po páteční velké revizi nás čeká další naprosto zásadní změna v roce 2005. Ta do čísla zahrne ještě více položek, které se dnes opomíjejí. Mezi nimi bude figurovat prodej drog či pašované zboží. Otázkou je, zda číslo, které potom vznikne, nebude již jen pouhou spekulací, protože si lze jen stěží představit, jak pracovníci statistického úřadu postávají na ulicích a monitorují objem všech prodaných drog v zemi.
Ať už ale bude výsledek realistický, či nikoliv, hrubý domácí produkt se tím opět navýší o další miliardy a naskočí o další zhruba dvě procenta. A aby toho nebylo málo, v průběhu roku 2004 se dočkáme doslova série dalších revizí, které sice již nebudou tak velké, ale přesto vnesou do statistiky chaos.
Co nám však změny kromě dobrého pocitu, že naše ekonomika je o něco výkonnější, než jsme až dosud věřili, a nejistoty, zda stále ještě pravdivě popisuje reálnou životní úroveň, přinesou? Bohužel nebudou to důsledky vždy jen příjemné.
Především na výši HDP je založeno velké množství ukazatelů, které ovlivňují statní finance. Klasickým případem jsou naše příspěvky do fondů Evropské unie. Protože jsme teď naráz opticky bohatší, budeme muset EU také více zaplatit. Členství v unii se nám tak vinou přesnější statistiky prodraží.
Evropské unii nejen platíme, ale na druhé straně také máme právo prostředky čerpat z takzvaných strukturálních fondů. Ovšem chudší země - měřeno výší jejich HDP - mají nárok na více pomoci z těchto fondů.
Většina českých regionů tak sice bude stále pomoc dostávat, ale vzhledem k tomu, že již tak navýšené HDP v dalších letech samozřejmě dále poroste, přijde o ně mnohem dříve, než kdyby se do statistiky nikterak nezasahovalo. Jinými slovy, dříve budeme díky statistice od pomoci z Evropské unie odstřiženi.
Tím ovšem popis ztížené finanční situace nekončí. Řada resortů, jako například Ministerstvo obrany anebo Ministerstvo životního prostředí, se zavázala vydávat na svůj provoz určité procento z hrubého domácího produktu. A tak tato ministerstva budou pravděpodobně rázem požadovat mnohem více prostředků, než žádala dosud.
Samozřejmě se dají najít i některé výhody nafouknutého HDP. Mezi nimi zřejmě nejdůležitější roli hraje zlepšení našeho plnění podmínek, které jsou stanoveny pro přijetí eura, tedy takzvaných maastrichtských kritérií. Předtím, než přijmeme jednotnou měnu, musíme stlačit schodek našich veřejných rozpočtů pod tři procenta HDP. Ostatně to bylo také jedním z důvodů, proč bylo nutno prosadit reformu veřejných financí.
Zatímco před revizí statistiky měl pro loňský rok dosáhnout tento ukazatel 6,7 procenta, nyní se naráz zlepšil na 6,3 procenta. A nejen to. Vláda, která si dala za cíl ukazatel stále zlepšovat až na 4 procenta HDP v roce 2006, tak bude mít výrazně snazší pozici, protože značný kus práce za ni statistici už udělali. A navíc v roce 2005, tedy těsně před vypršením lhůty, jí nanovo svými statistickými kouzly pomohou.
Čistě teoreticky bychom tak mohli přijmout euro možná o celý rok dříve, než jsme se až dosud domnívali. Asi se už nikdy nedozvíme, zda by se vládě dařilo veřejnost přesvědčit o nutnosti úsporných opatření stejně hladce, jako tomu bylo, kdyby tyto skutečnosti v době největších bojů o reformu již byly známé.
Autoři jsou ekonomy Volksbank CZ