/od našeho spolupracovníka/
Když se na začátku devadesátých let objevil videozáznam slavnostního koncertu u příležitosti třiceti let působení Boba Dylana u firmy CBS, i mnozí čeští ortodoxní fanoušci byli zděšeni. A začali se pomalu smiřovat s faktem, že jejich miláček je - eufemisticky řečeno -- za zenitem.
Přesto byl o první Dylanovo tuzemské vystoupení v roce 1994 velký zájem a hala byla nabitá. Navíc se stal zázrak: Muzikant tehdy přijel s mladičkou kapelou a předvedl rockovou smršť, kterou by mu mohl leckterý o generaci mladší hudebník závidět.
Od té doby bylo jasné, že podceňovat Dylanovu vitalitu je přinejmenším předčasné. Zprávy ze současného turné byly však trochu varující. Zejména se spekulovalo o tom, proč Dylan tentokrát odložil kytaru a doprovází se pouze na piano a harmoniku. Obecně se také vědělo, že přestál vážné zdravotní potíže.
Avšak věrné publikum zůstalo optimistické a koncert, který se konal minulý čtvrtek v T-Mobile Areně, byl opět vyprodán. Optimismus byl tentokrát víc než na místě.
Od prvních tónů bylo jasné, že je legendární bard ve formě a že půjde o nevšední zážitek. Vystoupení otevřely klasické skladby Maggie's Farm a It's All Over Now, Baby Blue, jež navodily nostalgickou atmosféru, která se táhla celým koncertem jako červená nit.
To ovšem neznamenalo, že by to byl pouze koncert pro pamětníky, kteří zatlačí nejednu slzu při připomínce vlastního mládí. Dylan se se svými spoluhráči sice pohyboval v celkem standardním modelu folkrockové kapely, ale vystoupení mělo vskutku elektrizující náboj, jenž ho posouval do vyšších sfér.
Diváci nebyli svědky nějakých šokujících zvratů či aranží, ale lehce šlapajícího, dobře promazaného stroje. Dylan dokonce po prvních pěti skladbách vzal do ruky elektrickou kytaru a následující tři věci - Don't Think Twice, It's All Right, oscarovou Things Have Changed a kultovní Highway 61 Revisited zazpíval v jejím doprovodu.
Ani v závěrečné části nechyběly notoricky známé skladby. Jeden z největších aplausů zaznamenal "flák" Mr. Tambourine Man a úplně na konec zazněly i Like A Rolling Stone a All Along The Watchtower.
Dylan je pověstný tím, že je schopen své vlastní kompozice zahrát pokaždé jinak. Tentokrát zvolil jakousi esenciální formu; jako by do sebe nasávala různé verze z předešlých let a vytvářela tak univerzální podobu poetických i úderných evergreenů, které v sobě obsahují hluboké poselství.
Další devizou koncertu byl poněkud překvapující fakt, že se Dylan nesnažil vystupovat v roli nějakého proroka či muže, jenž prošel těžkým životním obdobím. Naopak zářil jako sluníčko a pozitivní energii přenášel na publikum. A tato nálada v divácích přetrvávala ještě dlouho po skončení koncertu.
Autor je hudebním publicistou