Při práci s češtinou vím, co dělám

Projekt Illustratosphere zpěváka a skladatele Dana Bárty patřil k největším objevům roku 2000. Nové album Entropicture, které do sebe vstřebává ještě více z latinskoamerické hudby, má zaděláno na stejný úspěch. Mohu si dovolovat poetičtější a hravější texty než v J.A.R., říká Dan Bárta.

hn: Od vydání vaší poslední desky uplynuly tři roky. Celou tu dobu jste pracoval na Entropicture?
Ale ne. Během té doby jsme s J.A.R. natočili nové album Nervák. Od té doby jsem se snažil soustředit na Entropicture. Tenhle rytmus mi vyhovuje. Respektive, vyhovuje mi to, že v J.A.R. jsem řadový člen a o všechno se stará Roman Holý (smích).

hn: Ptal jsem se na to z toho důvodu, že na Entropicture jsou znát vlivy latinskoamerické hudby. Proto mě napadlo, jestli jste během těch tří let hlavně necestoval...
Cestoval jsem, ale nehledal podněty. Když někam jedu, stačí mi, abych byl otevřený. Latinu mám rád jako styl. Není to ovšem tak, že bych jezdil do Střední Ameriky - jak se říká - nasávat inspiraci.

hn: Neexistuje tedy země, která by byla s novou deskou spojena?
Existuje - Portugalsko. Tam jsme ji totiž připravili, vykopli. A jsem si vědom dvou momentů, kdy mělo právě toto místo vliv na naši tvorbu.

hn: Proč právě v Portugalsku?
Byla nám nabídnuta tato možnost. Navíc jsme s Filipem Jelínkem věděli, že když zmizíme z domova, nám ani ostatním hráčům nezbude nic jiného, než se věnovat jenom a jenom práci. Podařilo se nám během těch dvou týdnů, kdy jsme hráli deset dvanáct hodin denně, odsunout běžný život do pozadí a soustředit se výhradně na nové písně.

hn: Často se v podobných případech stává, že se na nahrávce objeví třeba jen malý kus místního hudebního koloritu. Platí to také u Entropicture?
Neplatí. Rozhodně jsme nespřádali proudy energií s místními harmonikáři, ani nic podobného. Do Portugalska jsme už odjížděli s rámcovou představou, jak by deska mohla znít. A jak říkám - tento postup se, myslím, zúročil.

hn: Zmínil jste své působení v J.A.R, kde se o většinu textů stará Ota Klempíř, část píšete i vy. Děláte při koncipování textů rozdíl mezi oběma kapelami?
Pravda je to, že si v Illustratosphere díky muzice, kterou děláme, mohu dovolit texty mnohem poetičtější, měkčí a osobnější než u J.A.R, kde je hlavním supervizorem Ota Klempíř a kde je jiné, tvrdší, ironičtější klima.

hn: Na papíře vypadají texty k Entropicture, jako kdyby ani nepotřebovaly hudbu. Píšete do šuplíku?
Minimálně. Upřímně si ale myslím, že jde stále o písňové texty. Když už si píšu pro sebe, jde zpravidla o slovní hříčky, krátké formy, věty, ne o "díla". V tomto směru mi čeština naprosto vyhovuje. Myslím si, že je to stále velmi živý jazyk. A tak se k němu snažím i přistupovat.

hn: Pravda je, že se vyhýbáte i užívání anglismů, neologismů...
Mně to moc nejde z ruky a pusy, nějak mě to dráždí, ty anglismy víc než neologismy, ale to je na delší dobu. Čeština si zaslouží sama sebe. Už kvůli tomu množství historických kontextů, které přežila.

hn: Takže vám čeština vyhovuje i jako zpěvákovi?
Pracuji s tím, co mám. Ten jazyk je tvárný, i když tvrdší. Je to moje mateřština, můžu ji cítit velmi intimně, zblízka. Vím bezpečně, co dělám, což u angličtiny nemůžu nikdy říci, občas si pravda povzdechnu...

hn: Ptám se proto, že řada vašich kolegů tvrdí pravý opak. A raději dávají přednost angličtině.
Protože neumějí česky zpívat. Na angličtinu se dobře vymlouvá. Člověk hodně získá odposloucháváním, včetně mylného dojmu, že jinak než anglicky to nejde. Nicméně uznávám, že některým stylům anglický jazyk může víc vyhovovat, například anglické a americké lidové hudbě. Irácký žalozpěv anglicky si nějak nedovedu představit.

hn: Sice převážně zpíváte česky, ale nebojíte se, že vaše eklektická hudba bude nepřijatelná pro česká rádia?
Tak trochu s tím i počítám. Hlavu si s tím nedělám. Podstatné je co se bude líbit lidem, jestli si k nim naše muzika najde cestu nebo ne. Nikdo ode mne ale nemůže očekávat, že se budu přizpůsobovat nějakým přízemním dramaturgům, kteří svou omezenost vydávají za omezenost většiny.